Ladislav Fikar Ordre des livres (chronologique)

Básník a překladatel Ladislav Fikar, který byl jako nakladatel „dobrým andělem jiných autorů a jako dramaturg spolutvůrcem české filmové „nové vlny“, vydal za svého života jedinou sbírku veršů – Samotín. Když v roce 1975 zemřel, zapsal si Jan Zábrana do deníku, že je to „jedna z nejkrásnějších knih české poezie“. Ale co předcházelo její překvapující zralosti, kde pramenila Fikarova ohromná něha i plachá jemnost, a nakolik bylo jeho básnické mlčení mlčením definitivním? Odpovědi na tyto otázky naznačuje knížka Pod čarou, výběr z juvenilií a básní nezařazených do Samotína a cyklu Kámen na hrob, tedy veršů, které jsme už v naší edici Versus připomněli. Edice Versus.

Páteří tohoto svazku jsou překlady Jindřicha Pokorného z výboru „Lodice“ (Odeon 1966, vzhledem k značnému časovému odstupu arci podstatně přepracované). Vedle toho byly použity překlady Ladislava Fikara, Jindřicha Flussara aj.

Exilová sbírka brilantních básní, vybraných a řazených autorem. Předmluva Josef Škvorecký. Vysoce raritní vydání ve velmi omezeném nákladu.

Soubor přináší výběr klasické čínské básnické tvorby od starověku až po sklonek 13. století, obsahující také ukázky z lidových her, povídek a básní. Vedle milostných a přírodních motivů, zpracovaných s mimořádným citem a jímavostí, kromě líčení slastí venkovského života, setkává se zde čtenář i s básněmi popisujícími bídu a utrpení, jež prostým lidem přináší nouze, dynastické spory a války.

Podle čínských originálů v překladu Marty Ryšavé přebásnil Ladislav Fikar. Úvod Wang Laoťiou, doslov Jaroslav Průšek, kresbami doprovodil Zdenek Seydl.

Výbor z díla, v autorově vlastním uspořádání. Obsáhlý výbor z básnických sbírek Závadových "Panychida" (1927). "Siréna" (1932), "Cesta pěšky" (1937), "Hradní věž" (1940), "Povstání z mrtvých" (1947) a "Město světla" (1950) ukazuje růst a zrání básníka monumentální obrazotvornosti od jitřivé a tragické melancholie k životodárné vyrovnanosti. (Databáze Národní knihovny ČR)