František Houdek Livres

111 milníků přírodovědy, techniky a medicíny. Od vynálezu papíru a knihtisku po řízenou termojadernou fúzi a přečtení lidského genomu. Vše psáno populárně naučnou formou.

Pociťovali jsme, že vstupujeme do výsostného hájemství, a těšili se, že dostaneme odpovědi na vtíravé a intimní otázky lidského bytí. Poznávání činnosti mozku bylo jednou z nich. Bylo nápadné, že jsme od našich učitelů nikdy neslyšeli slovo duše. Do sytosti se mluvilo o paměti, vědomí a v době uctívání učení I. P. Pavlova o vyšší nervové činnosti. Nejmilovanější učitelé nás nevtíravě vedli k respektu k lidské jedinečnosti, důstojnosti a k soucítění s bolestí. Spíš jsme vytušili, než poznávali, že své jednání podřizují „něčemu“. Snad se „to“ ostýchali vyslovit, aby to nerozfoukli.

Věda je nepřehlédnutelnou součástí moderního života. Součástí významnou a mocnou, ale i tajemnou a uzavřenou, s vlastním životem pochopitelným jen omezenému okruhu badatelů. Jak a čím tito „dobyvatelé neznáma“ žijí? Čeho si cení, co je těší, co pálí – dokonce tolik, aby jim to stálo za komentování? Na to se snaží odpovědět tato kniha. Způsob výběru, třídění a řazení výroků slavných i neznámých učenců a literátů spolu s občasnými poznámkami a odkazy autora nabízejí jedinečnou procházku světem přírodních věd – světem vnějším, zřejmým (pokusy, objevy, publikace, využití, sláva, peníze…) i světem vnitřním, skrytým (fantazie, etika, krása, Bůh, ale i předsudky, pavěda nebo smutek z poznání…) – ostatně stačí nahlédnout do obsahu na začátku knihy. Cílem ovšem není předkládané citáty nabízet jako dogma; spíš by měly čtenáře inspirovat k zamyšlení a rozvíjení vlastních úvah. Myslitelská činnost se skládá ze dvou částí: 1. být schopen chápat cizí myšlenky a nevyhýbat se jim 2. mít svoje myšlenky.

Dvojice Ctirad John a František Houdek napsali povídání o věcech nevšedních a nazvali ho Vivisectio mundi. Většinu textu této knihy tvoří dialog, tedy forma, kterou si oblíbili staří učenci (Platón, Sokrates, Galileo a další). Jde o upřímný, někdy až neúprosný slovní ping-pong dvou vzdělanců, z nichž jeden se stylizuje spíše do role nerudného pesimisty, druhý, o generaci starší, pak zůstává sám sebou, tedy laskavým optimistou. Pan profesor se v mých očích hodně blíží ideálu člověka chytrého, moudrého i hodného zároveň. Díky této vzácné konjunkci osobních vlastností disponuje humanismem nadobyčej zažitým, rozvinutým hlubokými životními zkušenostmi - a to nejen těmi dobrými. Povídat si s ním pro mě bylo nesmírně poučné i povzbuzující, říká o Ctiradu Johnovi jeho zpovědník František Houdek. Nu, a tito dva lidští antipodi se baví - o učení, vědě, medicíně, kariéře, ale i o lásce, cti, odpovědnosti nebo stáří a smrti, a samozřejmě také o společnosti. Své názory dokládají množstvím příkladů ze života i z literatury.

Čeští vědci v exilu jsou fascinující příběhy třiceti českých vědců, kteří ve 20. století za různých okolností odešli do zahraničí a tam se proslavili. Většina z nich utekla před komunistickým systémem, protože v něm nemohli svobodně rozvíjet svůj talent. A tak byla naše země ochuzena o vynikající počítačové specialisty, historiky, chemiky, fyziky, matematiky, astronomy, geochemiky, lékaře. Všichni už zapustili kořeny jinde, ale občas se vracejí, aby doma aspoň pomáhali tyto obory dál rozvíjet.

aneb Hippokratova noční můra Současná situace lékařství jako oboru zabývajícího se lidskými chorobami a zdravotnictví jako státní instituce organizující péči o zdraví občanů, je mírně řečeno neuspokojivá. Důvodem jsou mocenské, ekonomické a politické zájmy, které tento medicínsko-zdravotnický komplex dokonale ovládly. Věda o chorobách ruku v ruce se zdravotnickou technikou a farmakologií vytvořily svébytný systém řízený státní správou a pojišťovnami podle pravidel, které stále méně vyhovují původnímu účelu pečovat o zdraví občanů. Místo toho je manipuluje do role potenciálních nebo skutečných pacientů a stále více z nich činí spotřebitele služeb, které přinášejí zisky mocným obchodním řetězcům a vlivným podnikatelským skupinám. Vzniká tak povážlivý paradox. Zatímco dříve člověk pečoval o svoje zdraví a kolem tohoto problému organizoval veškeré aktivity, nyní se systém péče o zdraví stal rozhodující hybnou silou, která kolem sebe a k obrazu svému organizuje chování občanů. Tato skutečnost je vůdčí ideou knihy příběhů a esejů, které se týkají každého, kdo překročil práh nějakého zdravotnického zařízení.

Motivy povídek Bohové nepřicházejí z hvězd, Hokus a Škola hrou jsou klasická témata žánru sci-fi, jako jsou stroj času, roboti nebo návštěva mimozemské civilizace. Hlavním hrdinou první povídky je mladý archeolog, který se shodou náhod ocitá u dvou neuvěřitelných událostí. Se svým profesorem odkryje v pražském podzemí záhadné pravěké sídliště s kostrou současného člověka a po čase je v podchodu na Václavském náměstí svědkem situace, kdy se tu náhle objeví dva pralidé. Jak spolu obě události souvisí? V druhé povídce se roboti po celosvětové vzpouře, kdy využijí lidského sklonu k lenosti, chopí nadvlády nad lidmi. Ale podaří se jim ji udržet? V třetím příběhu se vášnivý vědec snaží přijít na kloub dvěma záhadám. Jedna se nakonec vysvětlí docela prozaicky, ale druhá, související s návštěvou neznámé civilizace, je už těžším oříškem... -- 1. vydání. -- zdroj: www.legie.info --

Historie automobilismu začala již v 19. století. Tato brožurka seznámí děti prostřednictvím obrázků a krátkých textů s vybranými automobily a motocykly. V začátcích výroby je každá značka svým historickým vývojem zajímavá.