Zuzana Novotná Livres

Jan Zrzavý (1890–1977) je jednou z nejvýznamnějších postav českého umění 20. století. Jeho rozsáhlý umělecký odkaz lze interpretovat různými způsoby. Ačkoli byl členem důležitých uměleckých skupin, jeho vnitřní procesy se odehrávaly mimo ně. Místo členění podle životních událostí je vhodnější sledovat opakující se témata, k nimž se Zrzavý dlouhodobě vracel, když nacházel vhodné způsoby jejich vyjádření. Monografie se zaměřuje na klíčové oblasti Zrzavého zájmu, jako je téma tváře, které zkoumal ve svých podobiznách. Tvář pro něj symbolizovala setkání se sebou samým či blízkými osobami. Melancholie, kterou Zrzavý brzy identifikoval jako centrální pocit, je často považována za dominantní prvek jeho díla. Jeho práce zahrnuje podobenství o pokory, pomoci a milosti, ale také polaritu mezi meditací a uvolněnou sexualitou. Zrzavého umění se vyvíjelo v figurální a krajinářské linii, které se vzájemně neprolínaly. V krajinách se postavy objevovaly jen zřídka, neboť ho zajímala různorodost míst. Na konci svého uměleckého života se vrátil k počátkům evropského umění, což reflektuje jeho obdiv k autorům jako byl Leonardo. Tato kniha přináší plastický obraz Zrzavého umění a duše, a slouží jako klíč k pochopení jeho díla.

Katalog výstavy "Jan Zrzavý - maliar snov", jež probíhala v Mirbachově paláci v Bratislavě, a to v období od 12.3.2008 do 8.6.2008. Kurátorkou výstavy byla Mgr. Zuzana Novotná.

Výpravná, tematicky koncipovaná obrazová kniha Bohumil Kubišta – Zářivý krystal přináší nové zhodnocení autora, jemuž nebyla třicet let věnována samostatná pozornost, přestože jde o zakladatelskou osobnost české moderní malby. Zabývá se otázkami utvářejícími Kubištův postoj ke světu. Postihuje, jaký byl jeho vztah k Bohu a náboženství, k životu a smrti, k mužům a ženám, jak se vymezoval vůči své generaci, jak si utvářel vlastní uměleckou cestu, sleduje malířův poměr k barvě a ke zlatému řezu. Na mnoha příkladech ze staršího evropského malířství připomíná obrazy, jimiž se Kubišta zabýval ve svých recenzích a jejichž rozbory se snažil převést do vlastní tvorby. Kniha přináší i některá nepublikovaná díla a na mnoha detailních reprodukcích zkoumá stěžejní Kubištovy obrazy. Zároveň je založena na dosud nezveřejněném archivním materiálu, přinášejícím údaje o nemoci Kubištovy matky, o soudním sporu vyvolaném aférou v kavárně Union i o umělcově podílu na potopení francouzské ponorky Curie. Životopisná část sleduje také další osudy Kubištova odkazu ve dvacátém století, zejména jeho samostatné výstavy, které podstatně ovlivnily následující generace.

Národní galerie v Praze představuje rané dílo malíře a básníka Františka Kavána (1866–1941) prostřednictvím malé, ale objevné výstavy, která zahrnuje jeho obrazy, kresby a grafické listy z let 1894 až 1899. Nově objevená díla z druhé poloviny 90. let 19. století mění tradiční představu o Kavánově tvorbě. Některé z těchto prací byly již dříve vystaveny, ale nyní jsou prezentovány jako ucelený obraz opomíjené vývojové etapy jeho díla. Výstava ukazuje, jak atraktivní je téma českého umění kolem roku 1900 a odkrývá souvislosti, ze kterých se později zrodilo české moderní umění. Předchozí výstava z roku 2011 se zaměřila na známější aspekty Kavánova díla, zatímco současná akcentuje méně známé prvky, zejména práce na papíře. Kavánovy symbolistní a dekadentní krajiny tvoří zajímavou spojnici mezi výtvarným uměním a českou literaturou konce 19. století, kdy se stýkal s dekadentními literáty. V Konírně paláce Kinských jsou vystavena také díla Antonína Chittussiho, Karla Hlaváčka a Jaroslava Panušky, což poskytuje návštěvníkům kontext a atmosféru přelomu 19. a 20. století. Výstava probíhá od 16. února do 13. května 2012 a zahrnuje přibližně 58 exponátů. Autorkou a kurátorkou je Zuzana Novotná, grafické řešení výstavy vytvořil Tomáš Coufal.

V roce 2010 získala Národní galerie v Praze nečekané dědictví s více než dvaceti uměleckými díly významných autorů moderny. Unikátní soubor pochází ze sbírky MUDr. et RNDr. Aleny Žižkové-Lind (1926–2009), která jej původně chtěla odkázat anonymně, ale na poradu přátel se v poslední vůli k jejímu vlastnictví přihlásila. Národní galerie rozhodla celou sbírku vystavit nejen pro její ojedinělost, ale také z respektu k mecenášskému gestu. Nečekané dědictví s kolekcí obrazů a prací na papíře je obsahově velmi sourodé a odkrývá sběratelčinu zálibu v autorech s vazbami na Francii, mezi nimiž byli surrealisté Toyen a Jindřich Štyrský, Josef Šíma, Jan Matulka, malíř Bretaně Jan Zrzavý, Rudolf Kremlička, František Tichý, František Muzika nebo Španěl Honorio Garcia Condoy.

Kniha poprvé přináší souhrnný vhled do desetiletí 1917–1927, kdy došlo k výraznému rozpětí moderního a avantgardního umění, jehož průběh byl podstatně narušen prvou světovou válkou V devíti samostatných blocích sleduje hlavní témata, jdoucí skrze skupiny jako Tvrdošíjní, Devětsil, Nová skupina, Sociální skupina, Die Pilger, i přes nejrůznější styly, jež tehdejší době dominovaly, jako byl doznívající expresionismus a kubismus, primitivismus a neoklasicismus, sociální tendence a mašinismus, poetismus a artificielismus. Představuje práci více než padesáti malířů, sochařů, grafiků, z nichž mnohé počítáme ke stěžejním osobnostem českého moderního umění, jiní jsou neprávem pozapomenuti, případně patří mezi německy mluvící autory žijící v českých zemích. Čtenář se tak seznámí nejen s širokým panoramatem nejrůznějších uměleckých přístupů, ale získá prostřednictvím obsáhlé chronologie povědomí o vysoké kulturní úrovni prvních deseti let existence samostatného Československa. Publikace je posledním, pátým dílem mnohaletého projektu zkoumajícího osudy moderního umění od devadesátých let 19. století do konce třicátých let 20. století.