Zeno Kaprál Livres

Básník Miroslav Holub kdysi řekl, že je básníkem pouze v té chvíli, když píše báseň. Věřím, že mnoho kolegů by s takovou definicí souhlasilo. Zeno Kaprál je ale z jiného těsta. Jen jsem za těch třicet let, co se známe, nezjistil, zda jeho hlava pracuje na nové básni celých dvacet čtyři hodin denně, nebo je prostě nějak záhadně básníkem i ve chvíli, kdy zrovna nepíše báseň. Abych to zjednodušil: Zeno žije v paralelním vesmíru, odkud nám posílá stručné depeše. Fascinující, překvapivé, smutné, veselé, texty napsané stoletým dítětem. Zeno Kaprál: jeden z posledních Básníků. Martin Reiner

Zeno Kaprál (nar. 1941), básník, autor scénářů a fejetonů a kdysi též souputník takzvané „brněnské bohémy“, je zde se svojí novou sbírkou. Příznivcům poezie je znám jako autor formálně vycizelované poetiky. Jeho „elegie“ však vykazuje znaky „podivuhodného obratu“, který česká literatura zná například z pozdního díla Jaroslava Seiferta. V čase bilancování se autorův styl stává průzračnějším a se čtenářem komunikuje více než kdykoli předtím. Generační druh, divadelník Arnošt Goldflam, na okraj jeho poslední tvorby poznamenává: „Jeho jazyk je bohatý, obrazy až manýristické, sdělení lakonické, ale někdy se neočekávaně zatne do srdce. Kaprál je básník, jakých nemáme mnoho!“

Zena Kaprála znám řadu let a četl jsem snad všechny jeho texty. V knížce Uvnitř vně jej tak poznávám na první přečtení. Jsou to až barokní obrazy, Zenovo poselství, účtování se světem, se životem, jeho nenápadně břitký humor nebo lehká ironie, malý osten. Kaprál se pohybuje světem a dějinami. Tu zabrousí do antické mytologie, tu se obrátí k Bibli, tu k Egyptu, k jednotlivým básníkům, jako třeba k Rilkemu. Odtud se pak zkoumavě obrací k nám samým, k sobě samému. Dívá se do tváře všemu a všem, i Smrti. Jeho jazyk je bohatý, obrazy až manýristické, sdělení lakonické, ale někdy se neočekávaně zatne do srdce. Kaprál je básník, jakých nemáme mnoho: ojedinělý svou šíří od hluboké spirituality až ke zdánlivé banalitě. Stojí vedle básníků již klasiků: vracíme se k nim, opětovně zasahováni silou jejich slov.

Autorova básnická sbírka zahrnuje jeho tvorbu z let devadesátých. Ukázka z knihy NÁVRATY Jít rodnou ulicí. Budeme plakat as. Vcházeti do domu, radš neviděti zdi. Co bylo vrýpáno v sgrafito paměti ponechej liánám číst odtažitý vzkaz. Vždyť stíny obrů, kteří tu věky žijí schouleni do nik stěn, jim víc se podobní než žilám naběhlým na šíjích, den po dni, atlantům arkád říms těžkých poezií. Kdo s duší nakládal, i když ji podržel, touž řízou obtočen zde bude jat, a sám pomalým, dlouhým snům k trápení odevzdán, že bylo by mu líp, kdyby tvář ovčí měl.

Přesně po třiceti letech vydal zádumčivý Zeno svou druhou sbírku básní. Stala se nejlepší básnickou knihou roku 1992 a získala také Cenu Českého literárního fondu.

Básnický paralelní svět o čase i biblických mýtech.