Max Nemtsov Livres

Nejsem ovšem tak pošetilý, abych kladl na stejnou úroveň zkušenost získanou vlivem mezkalinu či jiné drogy s poznáním konečného smyslu lidského života: Osvícení, Blažené vize. Domnívám se, že mezkalinový zážitek je jako „milost zdarma daná“, což není nezbytné ke spáse, ale může být nápomocné a hodné vděčného přijetí. Umožňuje nám vystoupit z běžného vnímání a uzřít svět bez podmíněností, jak se jeví přímo a nepodmíněně. Dvě základní eseje Aldouse Huxleyho, napsané v polovině 50. let, stojí u zrodu experimentálního hledání let 60., porušování tabu a nerespektování zakázaného. Staly se klíčovými díly pro výzkum účinků halucinogenních drog a kultovním čtením pro psychedelickou generaci. První esej zaznamenává účinky mezkalinu, který Huxley poprvé požil v roce 1953, a popisuje mystický stav mysli. Druhá se zaměřuje na podíl půstu a odloučenosti na získání podobné zkušenosti. Mystici a asketové všech věků nacházejí společný výchozí bod ve změně „vnitřního chemického prostředí“. Je zřejmé, že asketismus má dvojí motivaci: touha po odčinění hříchů a vědomí, že půst a uzavřené prostředí mohou vést k transcendentním zážitkům, které mohou být branou do ráje, ale i do pekel.

This compelling novel has as its protagonist Cornelius Suttree, living alone and in exile in a disintegrating houseboat on the wrong side of the Tennessee River close by Knoxville. He stays at the edge of an outcast community inhabited by eccentrics, criminals and the poverty-stricken. Rising above the physical and human squalor around him, his detachment and wry humour enable him to survive dereliction and destitution with dignity. ‘Suttree contains a humour that is Faulknerian in its gentle wryness, and a freakish imaginative flair reminiscent of Flannery O’Connor’ Times Literary Supplement ‘Suttree marks McCarthy’s closest approach to autobiography and is probably the funniest and most unbearably sad of his books’ Stanley Booth

Un jour, à Mexico, j'ai emmené chez moi cinq fumeurs de " thé " qui me vendaient la camelote, mais ils se révélèrent être des voleurs. Ils me chipèrent mon couteau scout pendant que j'avais le dos tourné. Je ne dis rien, bien que je m'en fusse aperçu. A un moment donné, le chef est resté trente secondes bien sonnées derrière moi sans ouvrir la bouche et l'idée m'est alors venue qu'il allait me poignarder... Traduit de l'anglais par Michel Deutsch

Alternate cover for this ISBN can be found here Low-life writer and unrepentant alcoholic Henry Chinaski was born to survive. After decades of slacking off at low-paying dead-end jobs, blowing his cash on booze and women, and scrimping by in flea-bitten apartments, Chinaski sees his poetic star rising at last. Now, at fifty, he is reveling in his sudden rock-star life, running three hundred hangovers a year, and maintaining a sex life that would cripple Casanova. With all of Bukowski's trademark humor and gritty, dark honesty, this 1978 follow-up to Post Office and Factotum is an uncompromising account of life on the edge.

Dans ce recueil comme un clin d’œil à Hemingway, des hommes cherchent des femmes qui les abandonnent ou qui sont sur le point de le faire. Musique, solitude, rêve et mélancolie, le maître au sommet de son art. « À ce que je sais, votre épouse était vraiment une femme merveilleuse [...] vous devez vous sentir reconnaissant d'avoir vécu presque vingt ans auprès d'une femme comme elle. Je le crois profondément. Néanmoins, vous aurez beau penser que vous avez compris quelqu'un, que vous l'avez aimé, il n'en reste pas moins impossible de voir au plus profond de son cœur. Vous aurez pu vous y efforcer, mais vous n'aurez réussi qu'à vous faire du mal. Vous ne pouvez voir qu'au fond de votre propre cœur, et encore, seulement si vous le voulez vraiment, et si vous faites l'effort d'y parvenir. En fin de compte, notre seule prérogative est d'arriver à nous mettre d'accord avec nous-même, honnêtement, intelligemment. Si nous voulons vraiment voir l'autre, nous n'avons d'autre moyen que de plonger en nous-même. Telle est ma conviction. »