Pavel Řezníček Livres

Dans la cour d'un immeuble quelconque d'une ville anonyme, trois amis décident d'aménager des "mares aux aveugles". C'est le signal d'une sarabande endiablée qui entraînera à travers les pages de ce livre un sacristain collectionneur de fausses reliques, un maître d'école amorphe, deux vieilles comtesses érotomanes, un papetier victime de son propre sex-appeal, quelques agents de la Sûreté et, bien entendu, plusieurs centaines d'aveugles. Simple évasion de la réalité politique et sociale de cette Tchécoslovaquie où le livre a été écrit, à une bonne distance des circuits de la littérature officielle ? Héritier à la fois de Hašek et de Benjamin Péret, son auteur, il est vrai, écrit d'abord par jeu ; en dehors de toute métaphore, politique ou non, son livre est un prodigieux théâtre de métamorphoses où le monde entier, de carambolage en carambolage, explose en feu d'artifice apocalyptique et burlesque, à mi-chemin du Jugement dernier et de la baraque foraine. Le délire, cependant, se nourrit ici constamment du quotidien et d'un rare sens du réel, dont il est aussi une mise en valeur paradoxale. La fameuse rencontre du parapluie et de la machine à coudre, jadis gratuite, se fait expressément bête et méchante, éclairant par antiphrase la grisaille d'une "société bloquée" condamnée à tourner en rond, et où les aveugles seuls se trouvent comme des poissons dans l'eau.

Antologie je sestavena z básnických textů šestadvaceti současných českých (a jednoho slovenského) autorů, kteří se hlásí k aktuální tvůrčí bázi surrealismu. Kniha je uvedena zasvěcenou studií šéfredaktora časopisu Analogon Františka Dryjeho a je sestavena ze dvou částí: v první, kterou redigoval František Dryje, se představuje šestnáct autorů členů Skupiny českých a slovenských surrealistů, mezi jinými Jan Švankmajer, Eva Švankmajerová, Alena Nádvorníková, Albert Marenčin a další, ve druhé části (redakce Pavel Řezníček) je zastoupeno deset solitérních tvůrců, kteří s uvedeným okruhem volně spolupracují či rozvíjejí aktivity surrealismu blízké (Karel Šebek, Jan Řezáč, Jan Gabriel aj.). Kniha obsahuje medailonky všech autorů (biografická a bibliografická data, charakteristika tvůrčího přínosu) a je doprovozena ukázkami z výtvarné produkce výtvarníků surrealistického okruhu.

Básník Pavel Řezníček odešel do jiného světa na podzim roku 2018. Jeho verše trvají v tomto světě a stojí za to je číst. Jeho básně jsou tu pro ty, kdo ho znali a vzpomenou si nad nimi na autorovy výtržnosti i na výbuchy obraznosti, které přišla-li ta správná chvíle, vystřelovaly z jehomysli do noci jako roje meteorů. Řezníčkovy básně jsou tu ale (a možná především) i pro ty, kdo o jejich autorovi jen slyšeli, či dokonce vůbec nikdy neslyšeli: jistě nad nimi užasnou. V roce 2022, v němž vychází tento stručný, ale o to působivější výbor z jeho poezie, by básník oslavil osmdesáté narozeniny.

Román. Památce Karla Šebka. Román českého surrealistického autora. Autor zde zmiňuje a reflektuje některé skutečné osobnosti i děje.

Reprezentativní výbor z celku básnické tvorby Pavla Řezníčka , tj. z let 1966 - 2007. Do knihy jsou zařazeny jak texty vybrané z oficiálně vydaných knížek, tak texty z tisků bibliofilních, polooficiálních a rovněž z rukopisů. Kniha vychází u příležitosti autorových 65. narozenin.

Básně Joyce Mansourové jsou napsány mezi dvojími dveřmi, mezi dvěma dostaveníčky, v zadním sále kavárny, v koupelně nebo v nádražní čekárně jsou napsány automaticky, tak jako byly napsány některé z nejlepších surrealistických básní, v onom zázračném stavu roztržitosti, který napomáhá volným asociacím, krátkým spojením mezi jednotlivými slovy a obrazy. Všechny básně Joyce Mansourové skládají dohromady jakýsi obdivuhodný nesouvislý film, ovládaný jediným obscedantním pocitem, jaký vzbuzují některé sny, v nichž nám něco neznámého, někdy i pošetilého a matoucího, ruší zdánlivý řád i chaos našeho života.

V olomouckém nakladatelství Votobia vydaný Atentát ve vaně je nová básnická sbírka věčného surrealisty s nespoutanou fantazií a zálibou v grotesce. Realitu a soudobou společnost však Řezníček zachycuje lépe a bezprostředněji než kterýkoli letopisec vlastního citového života, o čemž svědčí například i tři básně věnované nuselskému "mostu sebevrahů", báseň Dopravní nehoda apod. Konkrétními místy, politickými událostmi, sociologickými jevy atd. je tato poezie pevně zakotvena v České republice přelomu 20. a 21. století.

Autor pověstných Hvězd kvelbu se po delší odmlce představuje opět jako básník. Ve své poezii z minulého století, kterou soustředil do této sbírky, upozorňuje, že je třeba bát se liftu, livreje, lišeje i lišaje, ale není třeba se bát světa, i když ten má dnes podobu hrůzného starce Zosimy. Sbírku doplňuje soubor textů autorových přátel k jeho blížícím se šedesátinám.

Fantaskní próza českého surrealisty Pavla Řezníčka byla započata v horkých červencových dnech roku 1983, ve dnech kdy vedro řádilo - hluchoněmé vedro, vedro invalida, mazlavé vedro. Vedro v Řezníčkově textu ožívá, nabývá lidských vlastností. Takže nakonec - vedro chcíplo.

Obsahuje rukopisné sbírky Kráter Resnik a Přelety kladkostroje.

Tak jako ve svých předchozích dílech, i v tomto autor navazuje na tradici české fantaskní prózy a surrealismu.

Sbírka Kakodémonický kartáč přináší nejnovější i časem uzrálé básně a představuje Pavla Řezníčka v plné síle nespoutané a bizarní obrazotvornosti. Autor cílenou syrovostí a silnými tahy svébytně zpochybňuje i tvaruje poetické (ne)hranice svět se v jeho textech tříští a zároveň vytváří jazykem ironie, sarkasmu a nadsázky. Skutečnost se zrcadlí v řadě osobních i společenských aluzí a nakonec se v překvapivých kontextech propojuje, nezřídka stmeluje ostrou pointou. Ať už jsou Řezníčkovy básně rozmáchlým a uvolněným svědectvím a reflexí, nebo sevřeným a strohým konstatováním, jsou v české poezii zcela ojedinělým výrazem hutné a nesmlouvavé imaginace.

Nová prozaická kniha Pavla Řezníčka je opět zabydlena množstvím věhlasných i zcela neznámých postav a figurek z obou prostředí, kolem nichž krouží nespočet zpravidla neuvěřitelných příběhů, nad nimiž se zlehka klene příběh celorománový. Řezníček svou novou prozaickou knihou opět dokazuje, že jeho narativní schopnosti jsou v současné české literatuře zcela výjimečné.

Vzpomínky surrealistického básníka a prozaika (nar. 1942), ve kterých se snaží vyvrátit „asi tak osm základních lží a pomluv“, které se vznášejí kolem jeho osoby. Především však vzpomíná na Bohumila Hrabala, „prokleté básníky“ Karla Šebka a Jiřího Veselského, na Ladislava Nováka, Vratislava Effenbergera, Petra Krále a řadu dalších, „které měl rád, ale i na ty, které rád neměl.“

Absurdní próza současného českého autora, v níž se kratičké dějové linie prolínají s neuvěřitelnými obrazy, dojmy a snovými halucinacemi. Do příběhu osob se vplétají obrazy zvířat, nadpřirozených bytostí, přírodních jevů apod. Celek působí dojmem absorudního dramatu.

Demiurgovy příhody v ústavu choromyslných (Hvězdy kvelbu III). Závěrečný díl trilogie o brněnské bohémě. Autentické vzpomínky se prolínají s mystifikací a divokým humorem.

Fantaskní surrealisticko-dadaistická absurdní groteska.

Druhé vydání románu, který se na začátku devadesátých let dočkal úspěchu u čtenářů i rozhlasové a divadelní dramatizace s mnoha reprízami. „Pavel Řezníček s námi dělí o vzpomínky na své mládí. Vyprávění je souhrnem autentických anekdot; osoby, které navštěvují hlavního hrdinu Pekárka v jeho krámku, nejsou filmové hvězdy ani literární hvězdy, nicméně pro něho vydávají záři — záři poezie. Seznamujeme se tu se známými i neznámými básníky, s některými, kteří sní o slávě, a zase s některými, kteří dávají přednost tomu, aby zůstali ve stínu, než aby ztratili svou čistotu. Cítíme u něj větší něhu pro některé z jeho přátel zlomených životem, jako je třeba clochard Dolfa, snad bývalý advokát, nebo básník Štětka, věčný sebevrah. Řezníček, který se sice hlásí k surrealismu, se přibližuje v tomto románu spíše k narativnímu stylu, aby se lépe zmocnil nezidealizované reality postav a situací. Kapitoly jsou hutné anekdotami a plné kousavého humoru…“ Těmito slovy přivítala první vydání knihy Florence Kudrnová-Cavadore. Druhé vydání doplňuje rozhovor s autorem, fotografická příloha a texty Miloše Štědroňě a Arnošta Golflama.

Postkatastrofická krajina surrealistických básní básníka a prozaika Pavla Řezníčka tvořících sbírku Mizející ve voliéře je zaplněna přidrzlými věcmi a zvířaty dožadujícími se svých práv, jak to odkoukali od lidí. A tak se ozývají mluvicí hodinky, chobotnice po požádání o občanský průkaz dělají lascivní gesta, psi ženou po ulici dřevěné manekýny z výkladu, elektřina prchá z transformátorů, neboť se tam necítí dobře, a dochází k dehonestaci veverky. Krajinu okupují postavy papežů střílených do čela členy Svazu španělských pěstitelů mrtvých očí za absenci podpory ve volební kampani, papežů oblizujících se navzájem s hady, na hůlku s bodcem napichujících odpadky, sbírajících vajgly a vykuřujících je, nadávajících turistům, kteří chtějí vidět, jak kupírují uši netopýrům a trhají hlavy habešským dětem, přičemž pneumatická kladiva rozbíjejí nebesa počmáraná nápisy "Pánbůh je vůl". Kdo je to vlastně básník? Podle Řezníčka je básník podolek, česnek jak hvězdné nebe nade mnou a rosa v budoáru jako mravní zákon ve mně. Básník poráží stromy se zavázanýma očima, básník je závrať z mlíčí, které vypouští ta správná ryba na správný kaviár, a stačí mu, když má na talíři kus vraního masa. Je to hlavně ten, který ví, že rozkvetlé lány tulipánů a begonií jsou naší jedinou nadějí ve světě vepřových kolen prolezlých šváby a revolverů, které přišly do jiného stavu a rodí stále nové a nové.

Básně z let 1979-1990. Ilustrace: Karol Baron.

Lyrické burlesky z roku 1972. Předmluva Petr Král. Vyšlo jako číslo 6/1994 časopisu Host (Intermezzo 2).

Anthologie österreichischer, slowakischer und tschechischer zeitgenössischer Prosa in Originalsprache und deutscher Übersetzung.