Tomáš Vítek Livres

Kolektivní studie Mudrosloví v archaických kulturách obsahuje sedm statí předních českých historiků náboženství, z nichž čtenář může získat přehled o počátcích, základních podobách a proměnách mudrosloví v sedmi vybraných archaických kulturách. Jednotlivé příspěvky mapují mudrosloví od jeho nejlidovějších a nejjednodušších projevů (jako jsou třeba přísloví) až po „vysoké“ formy mudroslovných výroků a básní. Autoři se nicméně nespokojili jen s analýzou mudroslovných forem, nýbrž pokusili se postihnout i jejich jádro, tj. moudrost, kterou staré kultury pokládaly za hodnou zachování a kterou do svých výroků a básní vtělily. Kniha je uvedena srovnávací studií.

Třetí díl Věštění v antickém Řecku s podtitulem Země a mrtví přináší ve třech oddílech výklad pěti skupin induktivních věštebných technik, jež byly využívány v řecké a římské antice nebo ve středověku. Část nazvaná „Čísla“ informuje o pozadí a kořenech metod, které více či méně kombinovaly jednoduché numerické postupy s vírou ve zvláštní smysl cifer od jedné do deseti. Oddíl s názvem „Země“ popisuje jednak pouze ze středověku doloženou metodu založenou na interpretaci figur z bodů „náhodně“ vytvářených nejčastěji na zemi nebo v písku, jednak dvojici technik, které se snažily těžit ze zvláštních schopností kamenů a hadů. Poslední a nejrozsáhlejší část, pojmenovaná „Mrtví“, mapuje osmici nekromantických postupů, jejich principy a širší pozadí, z něhož vzešly.

Kolektivní studie Řád a chaos v archaických kulturách přináší sedm statí předních českých badatelů, kteří analyzují pojmy řádu a chaosu ve vybraných archaických kulturách. Všechny studie spojuje snaha neomezovat analýzu řádu a chaosu na jeden z jejich konkrétních projevů (mytologie, náboženství, společenské poměry, právo) ale uchopit je v jejich celku. Studie pokoušejí nejen popsat konkrétní fenomény jež byly vnímány jako chaotické a nebezpečné, ale pokouší se též ukázat, jakými způsoby se archaické kultury pokoušely chaosu bránit, a které z jeho projevů byly za určitých podmínek ochotny tolerovat. Kniha je uvedena rozsáhlou srovnávací studií.

První díl dvoudílné studie zachycuje především proces vnitřní strukturace lidského nitra a sebepojetí v antickém Řecku mezi 8. a 4. stoletím př. n. l. Kniha sleduje ustavení a prosazování konceptu „duše“ (psýché), která postupně nahrazovala pluralitu psychických funkcí dominujícíchza Homéra. Zkoumá také proměny pojetí těla, kterému v dřívějších dobách byly přisuzovány určité psychické funkce (zejména v podobě různých „sil“ a „energií“). Později však tělo v důsledku posilování hodnoty rozumu a profilace psýché nabývalo stále více povahu jejich méně hodnotného protikladu. Dále je analyzováno utváření představy vnitřního jádra člověka, které zprvu nebylo spojováno s duší, na něž však už začínaly být upínány eschatologické naděje, jejichž rozbor bude náplní druhého dílu.

Od věštců k losům. První díl čtyřdílného projektu věnovaného věštění v antickém Řecku, ale v nemalé míře i věštění římskému a středověkému, je věnován tzv. induktivní věštbě, která vycházela z výkladu věštných znamení. V publikaci lze nalézt bezmála veškerý přístupný dokladový materiál - obsahuje množství originálních textů a jejich překladů, odkazuje na odborné diskuse i paralely z jiných kultur -, který je zařazen do adekvátního historického a myšlenkového kontextu. Knihu uvozuje rozsáhlá studie o věštcích a jejich činnostech a o jejich postavení v různých historických epochách, stejně jako výklad o podstatě věštného znamení a reakcích na ně. Následující kapitoly se zabývají věštěním, které se orientovalo na znamení získaná v domě a na cestě, na nahodilé zvuky, mimořádné projevy rostlin, zvířat a soch a na rozličné typy anomálií spojených se zvířaty, lidmi a jejich okolím. Poslední dvě kapitoly pojednávají o věštebném losování, kam patřilo nejen "klasické" vytahování losů z osudí, nýbrž i vrhání šípů, hůlek a kostek a náhodné otevírání posvátných textů a losovacích příruček.Kniha představuje první odborné kritické zpracování tematiky v českém prostředí, rozsahem a hloubkou záběru nemá mnoho obdob ani v zahraničí; přesto je dobře přístupná i laickým zájemcům o klasický starověk.

Příspěvky jedenácti českých badatelů čtivou, ale zároveň striktně vědeckou formou mapují dvě základní podoby věštění a jejich projevy v náboženství a životě archaických kultur (Egypt, Babylónie, Izrael, Čína, Řecko, Řím, Arabové, Irsko, Germáni, Sámové). Sborník uvádí srovnávací studie, která podává širší přehled problematiky a současně shrnuje výsledky, jichž se autoři jednotlivých článků dobrali.

Čtvrtý a závěrečný díl Věštění v antickém Řecku přináší ve třech částech výklad čtyř větších skupin induktivních věštebných technik, které jsou doloženy z antiky nebo středověku. Část nazvaná „Voda“ pojednává o pozadí a principech metod, které využívaly vodu, její hladinu či vlastnosti. Oddíl „Vzduch“ mapuje celou řadu znamení, která poskytovaly různé nebeské a atmosférické jevy či ptáci a jejich let a chování. Poslední část, pojmenovaná „Oheň“, zahrnuje všechny techniky, které nějakým způsobem využívaly oheň nebo světlo. Svazek — stejně jako všechny tři předcházející — nabízí nejen velké množství dat a odkazů z různých dob a kultur, ale také početné překlady primárních textů, z nichž se řada objevuje v češtině vůbec poprvé. Ač je kniha primárně určena historikům náboženství a myšlení, výklad je dobře přístupný i čtenářům, kteří se náboženstvím a historií profesionálně nezabývají, ale zajímají je kořeny jevů, jež se především v esoterice a „lidové moudrosti“ v té či oné formě objevují dodnes.

Kámasútra je indická učebnice milostného umění (Káma), kterou podle starších předloh sepsal asi ve 4. stol.n.l. Mallanága Vátsjájana pro horní vrstvy. Toto vydání je souborem dvou bohatě ilustrovaných knih - Vášnivý muž, Smyslná žena - a obsahuje návod, jak v milostném životě dosáhnout plného fyzického a psychického uspokojení. Podle upraveného vydání z angličtiny přeložil Tomáš Vítek. (+ 63 stran ilustrovaných)

Druhý díl studie souborně nazvané Věštění v antickém Řecku nese titul Tělo a sny a ve své první části přináší výklad věštebných technik soustředěných především na tělo, jež byly z velké části využívány nejen v antice, ale i později ve středověku. Zaměřovaly se jednak na lidské tělo, jeho vzhled, chování, mimovolné pohyby a projevy, jednak na tělo zvířecí oběti, tedy opět jeho vzhled, chování oběti během obětního rituálu, způsob umírání, stav vnitřností atd. Druhá část titulu je věnována snům a snopravectví, mapuje věštebné sny, zabývá se rovněž různými způsoby inkubační léčby. Kniha nabízí velké množství dat, odkazů a překladů autentických textů, z nichž se řada objevuje v češtině vůbec poprvé. Díky čtivé formě je přístupná i neoborníkům, kteří v ní mohou najít například vysvětlení původu některých dodnes živých pověr, představ či pořekadel nebo rozdíly i paralely antického a současného přístupu k tělesnosti.