Esther Tusquets Ordre des livres (chronologique)

I ve druhé části volné trilogie španělské spisovatelky Esther Tusquets, kriticky nejvíce oceňovaného a čtenářsky nejoblíbenějšího autorčina díla stojícího na počátku její spisovatelské kariéry, se setkáváme s postavou Elii. Podobně jako v první části, Stejné moře jako každé léto, také zde reflektuje ve způsobu volného nepřerušovaného, až manického toku myšlenek své dětství a svůj současný život. Krásná, elegantní, duchaplná a finančně zajištěná Elia se v útěku před zoufalou nudou svého prázdného života a před spalujícím létem ve městě zaplete do milostného trojúhelníku se dvěma studenty. S nemotorným Ricardem trpícím mindráky z dětství a zakřiknutou Clarou rozehrávají hru na lásku a nelásku, osahávají si své hranice, aby zjistili, kam až jsou ochotni zajít, vzájemně se využívají a zasvěcují, zrcadlí se v sobě a projektují si do sebe svá přání ve snaze se skrze druhého vyléčit ze svých traumat a pocitů ublíženosti. Je možné něčeho dosáhnout pomocí hry, v partii šachů hraných s ďáblem, anebo je lepší řídit se spíše instinkty, jako opičáci v říji putující jarním pralesem za vůní svých družek? Vyhrají pradávné biologické pudy nebo sofistikovaná hra kdo s koho? A není toto uzamčení mezi pouhými dvěma možnostmi vůbec naše prokletí?

Tras largas conversaciones con Pasqual Maragall y su esposa, Diana Garrigosa, Esther Tusquets y Mercedes Vilanova nos ofrecen una semblanza completa del hombre que dirigió la Barcelona de los Juegos Olímpicos y abanderó la polémica del Estatut, y procuran buscar respuesta a los diversos interrogantes que han marcado la vida y la carrera de un hombre tildado con frecuencia de imprevisible, figura clave para entender la política de los últimos años.

Les livres ont toujours eu une signification particulière pour les femmes, tissant une relation complexe entre elles et la lecture, marquée par des interdits et des réappropriations. L'histoire de la lecture féminine se dévoile à travers la peinture et la photographie, où des artistes de diverses époques ont représenté des femmes en train de lire. Cependant, il a fallu des siècles pour que les femmes puissent lire librement, leur rôle étant d'abord limité aux tâches domestiques. Lorsque la lecture devient pour elles un moyen d'échapper à l'étroitesse du monde domestique et d'accéder à la pensée, à l'imagination et au savoir, elles deviennent perçues comme menaçantes. En s'appropriant des connaissances qui leur étaient souvent refusées, elles transforment leur place dans la société. Ce chapitre fascinant de l'histoire de la lecture féminine est exploré avec une attention particulière aux détails, allant du Moyen Âge à aujourd'hui. L'analyse se concentre sur des œuvres de maîtres tels que Rembrandt, Vermeer, Manet, Matisse et Hopper, ainsi que sur la célèbre photographie d'Eve Arnold montrant Marilyn Monroe lisant "Ulysse" de James Joyce. Des commentaires succincts accompagnent cette sélection d'œuvres, enrichissant la compréhension de cette thématique.

Un intenso y lírico volumen de cuentos -que podría considerarse una novela- unificado por las miradas de una niña-adolescente al mundo de los adultos. Unas miradas que nos proporcionan algunos de los más intensos y exquisitos momentos del erotismo femenino contemporáneo y una ácida visión de la sociedad burguesa catalana de

Announced by the title as a series of private letters, Correspondencia privada constitutes an extended meditation on temporality and on the fragility and intensity of reclaiming, recognizing, and, in the fullness of time and experience, remembering one's past.

La relación madre-hija es un tema crucial que sólo en nuestro siglo, a medida que las mujeres escritoras dejan de ser una rareza, comienza a tener una presencia literaria notable. Este volumen recopila relatos ya publicados de importantes autoras como Rosa Chacel, Carmen Laforet, Carmen Martín Gaite y Ana María Matute, así como otros escritos para esta edición de Josefina R. Aldecoa, Esther Tusquets, Cristina Peri Rossi, Ana María Moix, Soledad Puértolas, Clara Sánchez, Paloma Díaz-Mas, Mercedes Soriano, Almudena Grandes y Luisa Castro.

Poetic and erotic, El mismo mar de todos los veranos (The Same Sea As Every Summer) was originally published in Spain in 1978, three years after the death of Franco and in the same year that government censorship was abolished. Now its complex moods and rhythms have been caught in an English translation by Margaret E. W. Jones that has won the Kayden National Translation Award.

Die Universitätsdozentin Ariadna, eine konventionell verheitratete Frau mittleren Alters aus dem Patriziat von Barcelona, in dem Sexualität noch ein Machtmittel ist, zieht sich aus der von ihr verachteten grossbürgerlichen Gesellschaft und aus der Ehe mit ihrem ungeliebten Mann in das alte, unbewohnte Haus ihrer Grossnutter zurück. Die Erfahrung einer für sie neuartigen Liebesbeziehung in der Begegnung mit der Studentin Clara führt einen Umschwung in ihrem von Erstarrung bedrohten Leben herbei. In phantasievoll-poetischer Sprache schildert Ariadna den Zauber des mit Clara erlebten Frühsommers ...

Esther Tusquets erkundet die Beziehung dreier Menschen zueinander: Da ist die ironische Erzählerin Elia, der reichen Oberschicht Barcelonas entstammend, zehn Jahre älter als ihre gefügige Freundin Clara, die keinen Mann spüren kann, ohne in Ängste und Verzweiflung zu verfallen, aber eine phantasievolle Mittlerin ist, und der Aufsteiger Ricardo. Für alle drei sind Erotik und Literatur benachbarte Bereiche, wenn nicht gar ein und dasselbe - "eine Illusion, zu fühlen durch das Fühlen eines anderen".