Jiří Zizler Livres

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

Poezie jako vztah mezi existenciálním a duchovním, mezi všedním, mytickým a religiózním.Osud, genezi i recepci díla Zdeňka Rotrekla (1920—2013) poznamenaly fatálním a dramatickým způsobem dějinné okolnosti. Za účast v protikomunistickém odboji byl v letech 1949—1962 vězněn, po krátkém intermezzu uvolnění na sklonku šedesátých let strávil následující dvě normalizační desetiletí jako disident, persona non grata a nepublikovatelný autor. S výjimkou exilových vydání a samizdatu se Rotreklova tvorba ke čtenářům dostala až po roce 1989. Zizlerova monografie se věnuje celku Rotreklova díla. Zaměřuje se zejména na jeho poezii, ale zabývá se i Rotreklovými pozoruhodnými texty prozaickými; kromě povídek a básní v próze i románem Světlo přichází potmě, který zachycuje jeho životní příběh v podobě svébytného jazykového i formálního experimentu, nebo rozhlasovými hrami a publicistikou.

Monografie Jiřího Zizlera přináší interpretaci díla českého básníka Ivana Diviše (1924—1999) a je první syntetickou prací věnovanou tomuto významnému autorovi Kniha sleduje Diviše od jeho debutu První hudba bratřím (1947) přes sbírky z šedesátých let až k posledním veršům z konce předminulé dekády. Vrchol přitom spatřuje v exilové trilogii Beránek na sněhu (1978), Odchod z Čech (1981) a Moje oči musely vidět (1991). Autor se zaměřuje zvláště na Divišova klíčová témata — náboženskou konverzi a nepřetržitý zápas o víru v Boha, vztah k milovaným i nenáviděným Čechám — i na jeho pojetí poezie jako zázračného daru schopného oslovit a měnit svět. Dílo vychází z analýzy Divišova jazyka, ústícího v sugestivní magii, jež z něj činí básníka v plném slova smyslu moderního a představuje jej jako mistra velkých rozporů a protikladů i výrazové strmosti. Ivan Diviš vystupuje ze Zizlerovy monografie jako stvořitel jedinečného a nezaměnitelného poetického světa, jehož smyslem tvorby je hledání naděje a vášnivý protest proti barbarství dějin.