Právě čtyři muži mají v této temné noci padnout za oběť katovu meči. Tak si to přála paní. A co si paní přála, kat vyplnil.. Muži věděli, že musí zemřít. Poslední dny před smrtí trávili přikováni ve vězení a neuvěřitelně trpěli. Smrt pro ně znamenala vysvobození.
„Jeď pryč, Sinclaire! Odjeď, jestli ji chceš ještě někdy vidět živou! Odjeď!" Musel jsem si pořádně odkašlat, než jsem se zmohl na slovo. Zavolání mě doslova šokovalo, překvapilo a připravilo mě o toužebně očekávanou večerní pohodu. „Koho bych měl ještě někdy vidět živého?" „Tu maličkou s černými vlasy!" Hlas na druhém konci se nemilosrdně vysmíval. „Takových znám, pane Neznámý!" „Ale jenom jedna z nich se jmenuje Glenda Perkinsová!"
Příšerný obraz! Lady Sarah Vězela v podlaze videotéky uprostřed skupiny příšer. Přitom stála přesně mezi dvěma kostlivci, kteří kostnatými pařáty pevně svírali její paže se Hororová babička nemohla ani pohnout. Zastavil jsem se na prahu. Musel jsem vyrazit dveře do "Sandřina Pekelného ráje". Horečnatě jsem přemýšlel, jak bych mohl osvobodil lady Sarah...
Hřbitov byl ponurý a ukrýval se pod temným závojem noční oblohy. Jenom v dálce, kde se hlavní silnice zatáčela velkým obloukem, bylo možno zahlédnout světlo. Ani jediný paprsek však nezasáhl krajinu s hroby. Bylo to útočiště mrtvých, krajina zapomenutých. Na mnoha místech se hřbitov podobal divoce zarostlé zahradě, jinde byl až geometricky vyrovnaný. Tam se také nacházely čerstvé hroby. Bude trvat celé roky, než se plevel na okraji cestiček rozbují natolik, že všechno překryje. Nad hřbitovem vál chladný březnový vítr. Pohrával si s vět¬vičkami keřů, třásl jimi a ohýbal trávu...