Jaromír Matoušek Livres

Třetí básnická sbírka současného českého psychologa zůstává věrná minimalistické poezii, kterou vyjadřuje své nálady, postřehy a prožitky. Jaromír Matoušek se i tentokrát inspiruje drobnými, nicméně detailně propracovanými záchvěvy vnitřních prožitků, které jsou odrazem intenzivně vnímaného světa, přinášejícího stále nová překvapení. Jsou tu nechtěné dotyky, odhalení, náznaky dialogu s nečekanou pointou, vzpomínky i intimní reflexe, v nichž se míhají promarněné příležitosti, láskyplné ozvěny i "kyselé pohledy". Oživením sbírky pak jsou svébytné autorovy haiku, jež obsahují v mnohdy ironickém ladění různé podoby nálad, básnických poznámek a sebereflexí.

Jsou básnické sbírky, které Vás zavedou do cizokrajných zeměpásů, kde nevyslovená dobrodružství zcuchají hrdinčiny tmavé vlasy. A jsou takové, při jejichž četbě máte pocit, jako byste neopustili lehce nepravidelnou, ale o to malebnější náves poklidného městečka. Přičemž oněch dobrodružství můžete na ploše od rohu k rohu zažít úplně stejně jako na toulkách širým světem. A právě taková je nová sbírka Jaromíra Matouška. Oproti jeho poetické prvotině Její život (2011) je formálně i výrazově značně uměřenější. Jako by básník, nasycen cestování po slovních výbojích, spočinul po vzoru Rožmberků ve své milované Bechyni. Těm přinesla toto kouzelné sídlo věnem Anna z Hradce a po švamberském intermezzu ho zakoupil Petr Vok, aby jej - s bolestí v srdci - po pouhých sedmadvaceti letech nuceně odprodal.