Ivan Dvořák Livres

Do konce se nedohlédne je soubor pěti rozhovorů, které vedl Ivan Dvořák v letech 1989–2013 se svými židovskými příbuznými a známými. Pět pamětníků narozených na počátku dvacátého století začíná své vzpomínky v období před druhou světovou válkou. Většinou je prožívali jako příslušníci židovských asimilovaných rodin, kteří se mnoho neodlišovali od běžných Čechoslováků. S příchodem Hitlera a jeho zrůdného plánu na „konečné řešení židovské otázky“ se jejich osudy dramaticky mění: transporty do Terezína a pak dále na východ… Druhou část knihy tvoří vzpomínkový text Josefa Weinera Začalo to v Podskalí, ve kterém poutavě popisuje stejná hrůzná léta. Svědectví o holokaustu bylo napsáno mnoho, ale nikdy jich nebude dost. Aby se nezapomnělo. Nikdy!

Nezáleží, jestli má vaše zahrada 20, 200 nebo 2000 čtverečných metrů. Zásadní je, kolik péče ji s ohledem na očekávání věnujete. To vám vzkazuje zkušený odborník Ing. Ivan Dvořák, který pravidelně přispívá do časopisu Zahrádkář. Díky více než čtyřicetileté praxi se své poznatky rozhodl shrnout do dvou dílů knihy Jedlé zahrady a zahrádky. První díl se věnuje výhradně zelenině: 350 stran textu, více než 250 fotografií a užitečné informace na celý zahrádkářský rok! Ve druhém dílu se Ivan Dvořák zaměřil na ovoce a bylinky.

Jak vzkřísit starý, nebo založit nový ovocný sad v době klimatické změny? Osvědčený manuál pěstování a uchovávání ovocných plodů a bylin. Jedná se o průvodce zahrádkáře podle velikosti pozemku s důrazem na prospěšnost pěstební činnosti. Jak na první kroky k potravinové soběstačnosti, regeneraci krajiny i posílení komunit prozradí dvoudílná kniha, která vyšla ve spolupráci s časopisem Zahrádkář a Českým zahrádkářských svazem. Autor Ivan Dvořák věnoval druhý díl knihy Jedlé zahrady a zahrádky 2 ovoci a bylinkám. Čtenáře a čtenářky čeká 320 stran textu, více než 230 fotografií a užitečné informace na celý zahrádkářský rok! První díl knihy Jedlé zahrady a zahrádky 1 se věnuje výhradně zelenině.

Report : příběh české židovské rodiny po druhé světové válce. Autor v knize působivě přibližuje osudy několika židovských rodin v poúnorovém Československu. Málo známé osudy českých "Židů, kteří přežili" v průběhu 50. a 60. let ilustruje autor především na příběhu svého strýce, doktora Františka Klemense, a jeho rodiny. Tato kniha vychází za podpory Nadace Židovské obce v Praze.

V doslovu lékaře Radkina Honzáka najdeme dokonce termín "nepatetické memoáry". Přesně vystihuje nenápadnou osobnost autora, jenž popisuje svůj každodenní únavný boj s úřední mocí socialistického Československa o možnost uspořádat koncert, připomenout fanouškům dílo Voskovce & Wericha & Ježka nebo jen sejít se večer s trampskými bardy Mikim a Wabim Ryvolovými. Svoji druhou, bytostně soukromou, válku vedl Ivan Dvořák také denně, a sice s vážným onemocněním. Spokojení a nadšení diváci obvykle uměli vytušit jen zlomek doslova nadlidského úsilí, které stálo za zorganizováním koncertu známých písničkářů ze Šafránu nebo Spirituál kvintetu, mladší zase již nikdy nepochopí, kolik naprosto nezodpovědných, zlých a většinou jen předem zbabělých lidí pomáhalo udržet v chodu komunistickou představu o kultuře. Ivan Dvořák dělal vše z pouhé lásky k muzice a jedinou odměnou mu přitom bývaly letmé pochvaly návštěvníků či hudebníků. (nohybská kultura v letech 1976-1985)