Jan Pavlík Ordre des livres

Brňákovi Antonínovi za bílého dne unese banda zloduchů syna Bedříška. Synek je sice zachráněn ptákem Obrňákem, ovšem ten ho odnese neznámo kam. Za pomoci skutečných i neskutečných osob Antonín zjistí, že Obrňák mohl Bedříška odnést na některý z vrcholů nacházejících se v bližším i vzdálenějším okolí Brna. Je tak rozhodnuto. Antonín nelení a vydává se na dlouhé a dobrodružné výpravy s cílem najít svého synka. Ku pomoci mu přispěchá i statečná víla Jelena. Shledá se Antonín ještě někdy se svým synem?

Autor líčí cestu Horňáckem, osobnosti kraje, vnímání krajiny a života, úvaha o spisovném jazyku a dialektu, horňácké nářečí, způsob života selského lidu, nářeční slovník Horňácka.

Sur Hypérion, le père Hoyt a trouvé son cruciforme. Il le porte imprimé dans sa chair à tout jamais. Sur Hypérion, le colonel Kassad a rencontré la belle Moneta, hérissée de piquants. Il a vu les Extros empalés, la guerre universelle, la mort de tous les mondes. Il a un compte à régler avec le gritche. Sur Hypérion, le poète Silenus fut l'un des compagnons du roi Billy le Triste. Il a chanté pour lui l'amer triomphe d'un dieu usurpateur. " Mets du bois dans l'âtre, maman, le gritche vient nous voir ce soir. " Le sujet du poème, c'est la fin de l'humanité. Il faudra l'écrire jusqu'au bout. Cependant les anciens d'Hypérion sont de retour, ils arrivent à la mer des Hautes Herbes, ils atteindront bientôt les Tombeaux du Temps qui, dit-on, dérivent de l'avenir vers le passé. Comment le croire ? Mais les Tombeaux vont s'ouvrir et le mystère se dissipera. Oyez, bonnes gens, la mort a quelque chose à vous dire !

Volné pokračování románu Sága rodu Chlebakupova.

Román situovaný do prostředí Horňácka. Bída a špatné životní podmínky přinutí řadu obyvatel odejít na přelomu 19. a 20.století za prací do Ameriky. Optimistické pojetí románu spočívá především ve snaze jeho hrdinů zachovat si, i přez těžké existenční podmínky, víru v tradiční hodnoty a mravní integritu.

Dílo někdejšího provinciála České provincie Tovaryšstva Ježíšova Jana Pavlíka (1920–2008) má nezměrnou výpovědní hodnotu. Bylo sepisováno nejen s důsledností, autorovi bezesporu vlastní, ale také v duchu vděčné lásky k církvi a řádu, s nepopiratelnou osobitostí a typickými akcenty. Autor pečlivě mapuje s výškami i hloubkami pozoruhodné životopisné příběhy českých jezuitů již od roku 1814, to znamená od obnovení řádu (zrušen byl roku 1773) až do současnosti. Dotýká se tak přirozeně pozadí mnoha epizod českých dějin. K textu jsou též přiloženy statistické tabulky a seznamy publikací jednotlivých jezuitů.