Když Martina začala vařit bezlepkově (a jak sama říká, nešlo o zcela dobrovolný krok), marně hledala kuchařku, která by ji provedla běžnými životními situacemi bez lepku a zároveň bez použití předmíchaných bezlepkových směsí. Spolu se zaváděním první pevné stravy dcerce Johance, tak také experimentovala se zaváděním úplně nových ingrediencí jim dospělým. Došla nakonec k závěru, že kuchyně bez lepku může být mnohem bohatší než konvenční pšeničná a člověk si ji může opravdu užít. Ať už je alergik nebo ne.
