Martin Ježek Livres

Filmové i hudební evergreeny vládnou éteru. Vítejte v roce 1973. Rok 1973 si mnozí pamatují jako období Husákovy normalizace. Veřejný život byl možný hlavně v organizacích komunistické Národní fronty, takže se lidé věnovali spíše rodině a chatě. Jezdilo se ve škodovkách a trabantech, kdo měl víc peněz, počkal si na sovětského žigulíka. Davy pobláznily hity jako Noc na Karlštejně nebo Popelka. Karel Gott se stal Zlatým slavíkem podesáté v řadě a osladil si u toho kávu. Pojďte si zavzpomínat – a pokud nesladíte, vůbec to nevadí.

Reportážní cestopis mapuje ta nejkonfliktnější a zároveň nejmalebnější místa poválečného Balkánu. Kniha provede čtenáře oblastmi, ve kterých ještě neskončil konflikt, včetně zákoutí jaderských ostrovů a přímořských hor. Začíná reportážemi z Kosova a Albánie, plynule přechází do Bosny a Srbska a končí Černou Horou, Dalmácií a chorvatskou Likou. Z Kosova kniha přináší mimo jiné vhled do odstrčeného malého muslimského národa Goranů, příběh pumpaře, kterému Albánci zabili bratra, či albánské uklízečky na české vojenské základně, ohlédnutí za vyhlášením nezávislosti, přiblížení hovorů v obyčejné srbské hospodě nebo povídání s liberálním srbským mnichem. Z Černé Hory pak například rozhovor s knězem, který kryl válečné zločince a pak držel hladovku, nebo pohled do udírny pršutu. Příběhy a reportáže doplní v hojném počtu fotografický materiál a mapa regionu.

Rychlost, výkon, energie, neúnavnost. Kolem toho se dnešní svět točí. Naše tělo i hlava se tomu snaží přizpůsobit, co můžou. Ale občas na všechno nestačí a my onemocníme. Jako nejsnazší se nabízí sáhnout po syntetických produktech farmaceutického průmyslu. Stále v nás však zůstaly sebezáchovné mechanismy, které říkají, že to jde i jinak. Cestu nám ukazují lidé ovládající umění léčit bylinami. A bylinky fungují. Jen jim musíme trochu věřit.

Bohatý na události, filmy i hudební hity. Takový byl rok 1984! Čtyřiaosmdesátý? Nebylo toho málo! Mohli jste si koupit prvního československého walkmana nebo si zahrát jednu z prvních elektronických her. Básník Jaroslav Seifert dostal Nobelovu cenu, v Havířově zazpíval Elton John a Michal Horáček se seznámil s Petrem Hapkou. Karel Gott nahrál duet s Darinkou Rolincovou a na Mount Everest se poprvé dostala také československá výprava. Vznikly skvělé filmy a seriály – Rozpuštěný a vypuštěný, Nekonečný příběh, Terminátor nebo třeba Sanitka. A tím výčet zdaleka nekončí

Pět, čtyři, tři, dva, jedna, gooooool! zařval celý stát. Československý tým uhájil nad Sovětským svazem těsné vítězství 3 : 2 na mistrovství světa v hokeji. Po letech ponížení, utlačování a vazalství nám alespoň na několik hodin přálo štěstí. Byl duben 1972 a lidé za sebou měli neradostné roky po vystřízlivění z jara 1968. A tak komunisté zvyšovali lidem platy, mladé rodiny měly výhody, rodilo se víc dětí. Ale bylo i veselo. Karel Gott pěl „Ó, mami, dík“ a Olympic zase „Co tě napadá“.

Každý jsme prožili rok 1979 jinak, i když Čechům život příliš velký vějíř možností neposkytoval. O komunistech se říkalo, že zde budou navždy, a lidé se s tím smiřovali. Na mnohé „příznaky socialismu“ si zvykli, nepovažovali za divné, že se podplácí, že mnohé věci nejsou k mání a fronty se stojí na hovězí i na Hrabala. Národ sice žil v jakési vnitřní duševní emigraci, ale pořád jsme se dokázali veselit, smát, napít se a pak z toho vystřízlivět.

Zavzpomínejme na dobu, kdy se rodily Husákovy děti Ty záběry obletěly svět. Pořádný chlap vylézá z vody a ochraptěle říká: „Já su tak šťastné, já su tak šťastné…“ Byl to František Venclovský Přerova, a své nepředstírané štěstí vyjádřil šťavnatou hanáčtinou. Ta věta časem zlidověla. Psal se červenec 1971 a on právě přeplaval jako první Čechoslovák kanál La Manche. Zavzpomínejme spolu na rok, kdy v naší zemi došlo k populační explozi a generaci narozené v té době se říká Husákovy děti, kdy Karel Gott na chvilku emigroval a vznikl první domácí počítač.

I když nekončí osmičkou, jako jiné osudové roky, byl letopočet 1989 pro naši zemi a její obyvatele přelomový. Znamenal totiž konec komunismu a pád železné opony, která se na západních hranicích začala hroutit jako domeček z karet. Byl to rok počátku velkých nadějí, radosti i slz. Jak jej prožívali slavní i obyčejní lidé, co se vše stalo nejenom u nás, ale i v zahraničí, co lidé měli rádi a co mít nemuseli? Ponořte se s námi do vzpomínek třicet let mladých.

Je neděle 28. 6. 1914. Zmatený řidič Leopold Lojka zastavuje vůz s Františkem Ferdinandem a jeho ženou. Zařazuje zpátečku a tím dává příležitost Gavrilu Principovi k útoku. Pro bezmocného Lojku se z tohoto okamžiku stává doživotní trauma. Novinář a bývalý balkánský zpravodaj Českého rozhlasu Martin Ježek odhaluje ve svých sedmi reportážích společně se serbistou Pavlem Trojanem pozadí českých stop v Bosně a Hercegovině zcela nezáměrně mířících k Sarajevskému atentátu. Úplně poprvé mají čtenáři možnost po sto letech skládat společně s autory mozaiku českých, bosenskohercegovských a rakousko-uherských příběhů, které se v určitých momentech prolínají do současné reality Bosny a Hercegoviny. Jak napovídá název závěrečné kapitoly - Procházka českým Sarajevem - kniha poslouží také jako unikátní průvodce po českých architektonických akcentech v bosenské metropoli.

Kofola, kofča, kofolička. Prostě když jí milujete, není co řešit. Poprvé se objevila na trhu právě v březnu 1960. Ovšem rok 1960 byl důležitý i jinak. Chvilku před vypuknutím spartakiády byli propuštěni někteří političtí vězni, které režim zavřel za mříže v 50. letech. V Sovětském svazu, vzoru všech světových komunistických satelitů, vládl Nikita Chruščov. V naší zemi byl hlavou státu Antonín Novotný. Pojďme se ve vzpomínkách vrátit do doby všech, kteří se narodili v roce 1960.