Francois Furet Livres

Une histoire de la Révolution française que l'auteur, ne se limitant pas aux dix années généralement étudiées, fait commencer en 1770 pour s'achever vers 1880, et dans laquelle il s'intéresse philosophiquement à la nature et à la fécondité de la passion révolutionnaire.

Envoyé aux Etats-Unis en 1831 pour y étudier le système pénitentiaire, Alexis de Tocqueville ne s’y est pas intéressé exclusivement aux prisons. A son retour il rédige De la Démocratie en Amérique dont il publie un 1er tome en 1835, puis un second en 1840. Ce qui est proposé ici en est la 1ère partie. Tocqueville y décrit les institutions américaines qu’il met en relation avec les particularités géographiques et sociales du pays. Il juge nécessaire de présenter les « Etats particuliers » avant d’aborder le gouvernement fédéral, et s’attarde sur les institutions communales de la Nouvelle Angleterre (préparant ainsi certaines réflexions de sa 2ème partie). Cette édition présente en fin de volume le texte de la constitution des Etats-Unis et de celle de l’Etat de New-York.

Cet ouvrage cherche à comprendre l'emprise qu'a eue sur les esprits, dans notre siècle, l'idée du communisme, malgré les expériences tragiques qu'elle couvrait de son drapeau, en URSS d'abord, puis dans les autres pays d'Europe ou ailleurs. C'est le contraste entre le cours de la révolution bolchevique dans ses différentes époques et les illusions dont il a été entouré qui compose la matière de ce long récit en forme d'analyse. Pour faire l'histoire de cette relation imaginaire, l'auteur est conduit à traverser le XXe siècle, depuis la Révolution d'Octobre 1917 jusqu'à la dissolution de l'Union soviétique en 1991. La Première Guerre mondiale donne au bolchevisme le rayonnement d'une revanche de la volonté sur la fatalité ; elle fait revivre en Octobre 17 la tradition révolutionnaire de l'Europe, drapée dans la promesse d'une paix universelle. Le mythe soviétique ne cessera dès lors d'enrichir sa magie des circonstances du siècle. Il capitalise les injustices du traité de Versailles. Il s'étoffe du contraste avec la Grande Dépression. Il prospère avec l'antifascisme et culmine avec la victoire de Staline sur Hitler. Même la déstalinisation élargit son influence au moment où elle en marque pourtant le déclin. Le communisme disparaîtra comme régime avant d'avoir épuisé les espérances de ses partisans.

Ce court essai de l'historien François Furet a bouleversé l'historiographie de la Révolution française. S'élevant contre l'interprétation "jacobine" de l'événement, longtemps dominante, l'historien propose une interprétation qui repose sur l'autonomie du politique par rapport au social. Dans le cadre d'une histoire conceptuelle du politique, le processus révolutionnaire est envisagé comme une dynamique politique et idéologique autonome, indépendante des intérêts de classe. Dans sa polémique contre l'historiographie sociale et marxisante, l'historien fait appel aux historiens du XIXe siècle, en s'appuyant sur les œuvres de Tocqueville et de Cochin. La Révolution française est alors interprétée à la fois comme le produit de l'Ancien Régime et comme l'avènement de notre civilisation. En travaillant sur la symbolique et l'idéologie révolutionnaires, Furet participe du basculement de l'historiographie française de l'économique et du social vers le politique et le culturel.

Ces six études sur la Révolution française, originellement parues dans la revue Le Débat, peuvent être lues comme une introduction au travail d'historien de François Furet. Constamment traversées par les préoccupations du présent, elles ne traitent pas seulement de l'objet " Révolution française " ; elles relient les deux massifs de l'oeuvre de l'historien, respectivement consacrés à la Révolution française et à la Révolution soviétique. Elles offrent ainsi une interprétation globale des passions révolutionnaires.

Qu'est-ce qui a fait de l'histoire la discipline reine des sciences humaines? La réponse tient en un double constat: l'histoire délimite aujourd'hui un champs d'objets de recherche à peu près à l'infini, et elle reste un ensemble de règles acceptées par ceux qui la pratiquent. Son rayonnement tient à l'élasticité de son type de connaissance et au consensus d'un métier. Elle est l'instrument le mois incertain pour comprendre le contemporain, interpréter "ce qui arrive".

Základní, synteticky pojatá studie francouzského historika, jenž svými úvahami o moderních dějinách zásadním způsobem proměnil myšlení o posledních dvou staletích Evropy. Knihu Francouzská revoluce lze charakterizovat jako propracovanou syntézu zrodu nové Francie na přelomu 18. a 19. století. Jejím ústředním tématem samozřejmě nejsou mnohokráte popsané politické dějiny francouzské revoluce, nýbrž rozbor hlubokým proměn společnosti od starého režimu pře revoluční jakobínství až napoleonské transformaci revoluce v imperiální expanzi, a to jak mocenskou, tak i ideovou. Pro českého čtenáře představuje tato kniha vůbec první nemarxistický pohled na francouzskou revoluci, jenž se zcela zásadně liší o interpretací a zjednodušených přístupů, s nimiž jsme se po celá desetiletí setkávali a jež lze bez nadsázky označit jako účelovou manipulaci s dějinami.

Základní, synteticky pojatá studie nedávno zemřelého francouzského historika, jenž svými úvahami o moderních dějinách zásadním způsobem proměnil myšlení o posledních staletích Evropy. Knihu Francouzská revoluce lze charakterizovat jako propracovanou syntézu zrodu nové Francie na přelomu 18. a 19. století. Jejím ústředním tématem samozřejmě nejsou mnohokráte popsané politické dějiny francouzské revoluce, nýbrž rozbor hlubokých proměn společnosti od starého režimu přes revoluční jakobínství až po napoleonskou transformaci revoluce v imperiální expanzi, a to jak mocenskou, tak ideovou. Pro českého čtenáře představuje tato kniha vůbec první nemarxistický pohled na francouzskou revoluci, jenž se zcela zásadně liší od interpretací a zjednodušených přístupů, s nimiž jsme se po celá desetiletí setkávali a jež lze bez nadsázky označit za účelovou manipulaci s dějinami.

Sborník přináší živé, na sebe navazující diskuse vynikajících světových intelektuálů a expertů. V toku debat samých lze zachytit několik stále se vracejících neznámých. Bojovali komunisté proti fašismu pod tlakem okolností a z oportunistických důvodů, nebo je antifašismus podstatnou součástí komunismu? Představovaly komunismus a fašismus ve 30. letech stejné zlo, nebo byl komunismus zlem ˝menším˝? (...) Pro českého čtenáře je sborník Komunismus a fašismus zajímavý hned ze dvou důvodů: jednak v něm - možná i s jistým uspokojením - nalezne jednoznačné odsouzení komunismu z úst intelektuálů, kteří svého času kouzlu komunistické iluze propadli. A za druhé nám jasná stanoviska účastníků francouzských debat snad připomenou, že trvalá reflexe komunismu by měla svůj terapeutický přínos i pro českou společnost.

François Furet ricostruisce la storia e l'idea di rivoluzione attraverso due secoli di storia, dall'abbattimento dell'Ancien Régime nella Francia di fine Settecento alla crisi dei regimi comunisti che culminerà, non solo simbolicamente, nel crollo del muro di Berlino del 1989. Lo storico francese analizza il rapporto tra la Rivoluzione francese del 17889 e la svolta giacobina del 1793 e la vittoria del bolscevichi nel 1917.

7 Beiträge von Historikerinnen und Historikern zur Epoche zwischen dem Ende der Französischen Revolution und der Revolution von 1848. Thema der Beiträge sind die Menschen dieser Zeit: Sozialtypen wie der Bürger, der Arbeiter, die Frau, der Arzt, der Priester, der Intellektuelle, der Revolutionär.

Období romantismu patří mezi ta, která nejvýrazněji zformovala politický, sociální a kulturní profil dnešní Evropy. Ač trváním nedlouhá, zapsala se tato epocha revolucí, velkých utopických projektů i jejich troskotání, vzestupu nacionalismu a formování dnešních národních států Německa a Itálie, i významných počinů vědeckých a uměleckých, hluboko do evropských dějin. Kolektiv předních odborníků pod vedením významného francouzského historika a znalce Velké revoluce Françoise Fureta sestavil poutavou sbírku osmi portrétů výrazných lidských typů éry romantismu. Setkáváme se s měšťanem, dělníkem, učitelem, lékařem, duchovním, intelektuálem a revolucionářem. Zvláštní kapitola je věnována postavení ženy. Jak je v řadě Člověk a jeho svět již zvykem, můžeme při této cestě proti proudu času nahlédnout hluboko do myšlení, mentality a každodenního života lidí daného období.

Fašizmus a komunizmus je esej združujúca osem listov ktoré si medzi sebou vymenili François Furet a Ernst Nolte. V istom zmysle nadväzuje na dielo Fureta: "Minulosť jednej ilúzie." Furet a Nolte vo svojich listoch navzájom konfrontujú svoju interpretáciu komunizmu, fašizmu a nacizmu.