Vendula Fremlová Livres

Katalog ke stejnojmenné výstavě konané v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem 29. listopadu 2012 – 23. ledna 2013. Publikace se zabývá způsoby, jakými přesahuje vizuální umění do divadelní formy a naopak. Česko-anglické vydání, místy slovenský text. Vystavující umělci: Barbara Steppe (DE), Concert (DE), Josef Daněk a Blahoslav Rozbořil (CZ), Michal Murin (SK), Jiří Surůvka (CZ), Klaus Richter (DE). Texty: Jakub Čermák, Josef Daněk, Blahoslav Rozbořil, Vendula Fremlová, Tomáš Knoflíček, Michal Murin, Terezie Petišková, Jiří Surůvka, Anna Vartecká, Peter Wächtler-Andreas Wegner.

Katalog představuje dílo českého výtvarného umělce, jež se svým dílem vymyká běžným označením. Není uměním v běžném slova smyslu, je více hrou než tvorbou, sestává daleko více z pocitů, dotyků a myšlenek. Vydáno k výstavě pořádané v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem 25. listopadu 2010 – 14. ledna 2011.

Publikace Čtyři generace Radů vznikla z iniciativy města Železný Brod. Připravila ji Šárka Radová za ediční pomoci Venduly Fremlové. Publikace není kritickou monografií, ale do jisté míry subjektivním výborem z výtvarné, literární a jiné tvorby členů rodiny Radových, kterou doplňují citáty z odborných textů tuto tvorbu reflektující. Kniha měla být původně katalogem ke generační výstavě v Galerii Vlastimila Rady v Železném Brodě. Při přípravách knihy se však její pojetí proměňovalo, vyvíjelo a postupně směřovalo ke komplexnější prezentaci jednotlivých autorů, která by čtenářům (a především občanům města Železný Brod) nabídla plastičtější obraz jednotlivých osobností. Šárka Radová opatřila knihu úvodem, v němž popisuje důvody vydání publikace, peripetie jejích příprav, i jakési vnitřní téma knihy – téma generace – akcentované citáty i reprodukovanými díly v úvodní části knihy. V memoárovém textu Radovská generace ze Železného Brodu ve vzpomínkách pravnučky, vnučky, dcery a sestry Šárky Radové, vzpomíná na své prarodiče, rodiče i na svá studia a umělecké aktivity i životní trajektorie. Pro lepší pochopení uvedla také některé další kapitoly krátkým textem (Korespondence Rada – Rabas, Literární spolupráce Rada – Žák). V centrální kapitole Z tvorby / k tvorbě Radových. Úryvky vážné i nevážné je každá osobnost ze čtyř generací Radů zastoupena obrazovou i textovou částí. U Petra Rady, zakladatele rodinné umělecké tradice a rodáka z Železného Brodu, je akcentováno jeho vlastenecké cítění a smýšlení. Petr Rada byl nadšeným divadelním ochotníkem. Psal komické výstupy, maloval divadelní kulisy a navrhoval živé obrazy, organizoval a režíroval divadelní představení, akce konané Sokolem a spolkem Beseda. V publikaci je zastoupen dochovanými malbami zachycující Železný Brod a krátkými texty – komickým výstupem Osud – Moucha, Piáno (pianino) a strastiplný běh jeho krušného života – a drobnými úryvky i náčrtky z jeho nalezeného zápisníku a také archivními dokumenty. Malíři, kreslíři, humoristovi, pedagogovi, teoretikovi Vlastimilu Radovi je v knize věnován největší prostor. V jeho osobnosti se setkal výtvarný i literární talent, a v každé z těchto oblastí dospěl Vlastimil Rada k svébytnému projevu. V oblasti malby je to především krajinomalba a portrét. V oblasti literární jsou to satirické a humoristické texty, které vybral a komentáři opatřil jeho syn Pravoslav (O literární humoristické a satirické tvorbě svého otce). Tyto úryvky dávají nahlédnout do tehdejšího spolkového života, na němž se Vlastimil Rada jako člen Umělecké besedy aktivně podílel. Zastoupen je též úryvek dokumentující spolupráci Rady a později známého humoristy Jaroslava Žáka (Literární spolupráce Rada – Žák). Satirická a humoristická tvorba se propojuje s činností ilustrátorskou, taktéž bohatě zastoupenou. Zajímavou složkou s velmi osobním charakterem jsou dopisy psané příteli Václavu Rabasovi od roku 1913 (Korespondence Rada – Rabas). Renesanční osobnost autora doplňují jeho Teoretické texty, úvahy o vývoji a podstatě výtvarného umění. Pravoslav Rada, význačný keramik, pedagog, organizátor kulturních akcí a kulturního života, je proslulý keramickými plastikami s charakteristickým humorem. Inspirací Pravoslava Rady se stal figurativní svět zvířat, fantaskních tvorů i lidí. Nalézáme u něj kočky, ptáky, jezdce na zvířatech, anděly, hlavy, abstraktní barevné kompozice, vždy tvarově dokonalé. Jako pracovní materiál si v mládí zvolil majoliku, nejčastěji užívaný materiál v lidových dílnách a zároveň výborný hrnčířský materiál. V publikaci jsou prezentovány také jeho realizace pro architekturu a veřejný prostor (často vznikající ve spolupráci s Jindřiškou Radovou) a tvorba pro Studio loutkového filmu Zlín, kde se jako loutkář a scénograf podílel v 60. – 80. letech na tvorbě pěti filmů. Je autorem několika knih o technologii keramiky, ve své době ojedinělých. Tvorba Jindřišky Radové vyrůstá z kořenů tradice textilního výtvarnictví a je výrazně živena silným vztahem k přírodě. Jsou to především porcelánové reliéfy, tvořené licí porcelánovou hmotou, ve kterých se projevil její cit pro kresbu vnímanou v přírodních scenériích. Náměty vycházející z rostlinných motivů mají typické tvarosloví prolínající také do užitkových předmětů, zejména váz, konvic a stolních dekorací, které prozrazují neobyčejné porozumění smyslu designu. Zpočátku používala hrnčířskou majoliku, v padesátých letech nejrozšířenější výrobní hmotu v lidových dílnách. Šamotové, vysoko pálené kameniny byly vhodné na větší realizace v architektuře. Tvořila tandem s Pravoslavem Radou ve spolupráci s architekty a aktivně podporovala všechny jeho projekty společenských událostí, výstav, setkávání s domácími i zahraničními umělci. Účastnila se četných mezinárodních keramických sympozií, také jako spoluorganizátorka. Keramička a sochařka Šárka Radová (1949) dokázala jít svou cestou figurativní tvorby neovlivněna svými rodiči. Zpočátku se věnovala drobné plastice na rozhraní poetizmu a surrealismu. Koncem sedmdesátých let začala používat technický porcelán, umožňující vytvářet sochy monumentálnějších rozměrů i realizace umístěné v architektuře. Po roce 1989 se tvorba proměnila tematicky a významově, posunula se více k sochařství. Kompozice se dotýkají mezilidských či mezigeneračních vztahů a existenciálního pojetí údělu člověka. Kromě keramických materiálů je od 90. let pro její tvorbu stěžejní zejména papírová hmota. Využívá ji při tvorbě reliéfů, kde se objevuje přirozená pastelová barevnost a struktura použitých papírů v kombinaci s jemnými porcelánovými prvky. Jitka Radová (1951) se částečně vyhnula silnému generačnímu poutu a dokázala jít po své cestě za jiným médiem. Působila jako dramaturgyně filmových přehlídek s ekologickou tématikou a jako členka mezinárodních porot. Publikovaný výňatek z rozhovoru v knize Paměť Ekofilmu s prof. RNDr. Pavlem Kovářem, CSc, v němž sama výstižně popisuje své aktivity a projekty, je doplněn dokumentárními fotografiemi. Publikaci uzavírají rodokmen a text O minulosti rodu Radů v Železném Brodě, sepsaný dle kronikářky města Aleny Kortanové její vnučkou Annou Kacálkovou, a také medailonky všech osobností přeložené též do anglického jazyka. Publikace obsahuje bohatý obrazový materiál – reprodukce děl a historických fotografií i kopie archivních dokumentů.

Termín konání výstav, konaných při příležitosti 25. výročí založení fakulty, 24.10.-6.12.2018. V rámci pěti samostatných výstavních celků prezentovala svá díla více než stovka umělců (studentů, absolventů fakulty i pozvaných autorů) v prostorách Domu umění Ústí nad Labem, v Galerii Emila Filly, Galerii Hraničář a v Muzeu města Ústí nad Labem. Rozsáhlý projekt MO(NU)MENTÁLNÍ TOPOGRAFIE roku 2018 expandoval rovněž do veřejných prostor města, kde se sochy, vizuální objekty a instalace věnovaly výhradně širším historickým tématům spojeným s tzv. osmičkovými výročími, reprezentovanými roky 1918, 1938, 1948 a 1968, odehrávajícími se na půdorysu města Ústí nad Labem a jeho bezprostředního okolí. Publikaci s bohatou fotodokumentací doprovází sedm odborných kurátorských textů. Fakulta umění a designu si v roce 2018 připomněla 25. výročí založení vysokoškolských uměleckých studií na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. V rámci oslav tohoto výročí fakulta uspořádala tvůrčí a výstavní projekt zaměřený na průzkum témat, která se z různých úhlů dotýkají specifik místa, kde působí – města Ústí nad Labem a přilehlého regionu.

Monografie Grey Gold, psaná v češtině, slovenštině a angličtině, dokumentuje výstavní projekt kurátorek Venduly Fremlové, Terezie Petiškové a Anny Vartecké, který probíhal od května do srpna 2014 v Domě umění města Brna a na začátku roku 2015 v Nitranské galérii. Publikace obsahuje centrální katalogovou část s fotodokumentací výstavy, která zachycuje architektonické řešení a jednotlivá díla. Před katalogem jsou odborné texty, které se zabývají různými tématy projektu, a následují rozhovory s umělkyněmi. Terezie Petišková v úvodním textu popisuje příběh projektu od setkání s německou umělkyní Giselou Weimann po realizaci výstavy. Anna Vartecká se zaměřuje na genderovou zkušenost žen-umělkyň v československém kontextu druhé poloviny 20. století a na orální historii, která je pro projekt klíčová. Vendula Fremlová analyzuje současný provoz umění a přítomnost předchozích generací, zejména autorky narozené ve 20. letech 20. století. Publikace zahrnuje medailony a rozhovory s umělkyněmi jako Marie Blabolilová, Klára Bočkayová, Eva Fuková a další, čímž přispívá k zachování rodové optiky v umění.

Česko-anglická obrazová publikace je autorskou knihou Martina Raudenského, tematicky volně vycházející ze stejnojmenné autorské výstavy. Byla tištěna kombinací tiskařských technik (silk print process, wood block a offset) a má pevnou, ručně šitou vazbu. Text ve dvou brožurách je všit uvnitř kartonového pouzdra. The publication has form of author's book and it is printed in combinations of the different printing techniques (silk print process, wood block and offset) with craft handsewn binding.

Katalog je vydán Regionálním muzeem v Teplicích u příležitosti výstavy Roman Franta: My brouci, 17. května – 1. září 2019. Autorka textu Vendula Fremlová.