Eduard Štorch fut un éducateur dévoué dont le travail d'une vie s'est concentré sur les enfants et le mouvement éducatif réformiste. Son projet, la Ferme d'Enfants de l'Île de Libeň, a marqué l'apogée de sa carrière et a prouvé la viabilité de sa vision pédagogique. Malgré les revers initiaux avec l'ambitieux projet de colonie éducative Růžičkov, qui manquait du soutien nécessaire, Štorch est resté fidèle à sa passion pour l'éducation et le développement de la jeunesse. Son héritage perdure à travers les collections archéologiques et les écrits qu'il a légués.
Edice Z letopisů Eduarda Štorcha uvádí nejlepší díla slavného autora v novém ilustrovaném vydání!
V Osadě Havranů a v novele U Veliké řeky Eduard Štorch volně navazuje na svou vizi pravěkého světa, tak jak ji započal v románu Lovci mamutů. Ač se jedná o tituly méně známé, svou čtivostí a kvalitou přesvědčí každého čtenáře. Štorch nás tentokrát zavádí do mladší doby kamenné, dob prvních osadníků a zemědělců v českých zemích. V sérii dobrodružných příběhů přibližuje způsob života našich předků – nepřetržitý boj o přežití a odolávání neustálému nebezpečí.
Otec Větříka ochuravěl, a tak mladý chlapec vyhledal pomoc u čaroděje, jenž byl v celém jejich rodě osobou váženou, aby pomohl jeho otci. Větřík však zjišťuje, že čaroděj nepomáhá, ale obelhává lidi. Vyžene sice zlé duchy z těla nemocného otce, ten ale stejně umírá. O svoji rodinu se nyní musí postarat Větřík.
Příběh nás zavede do Prahy v době bronzové. Setkáme se zde s chlapcem Větříkem, jeho otcem Lesním Medvědem, jeho manželkou Vlaštovicí a čarodějem. Určeno pro starší děti.
Autoril on käesolevas teoses õnnestunud elustada nii kauget ajajärku nagu hilispaleoliitikum koos tolleaegsete inimeste ning tavadega. Raamatu lõpp on sügavalt sümboolne: inimene õpib tuld saama kahe puutüki vastastikku hõõrumise teel, mis avab uue epohhi inimkonna arenguloos. Tšehhi keelest tõlkinud Leo Metsar. Illustratsioonid Sándor Stern.
Statečná a krásná Radislava z kmene Pšovanů, Lutic Lešek i mladý český kníže Neklan patří k hlavním hrdinům válečného příběhu z počátku 9. století Franský císař Karel Veliký touží dobýt země před Labem a připojit je ke své říši. Vyslal proto proti slovanským pohanům tři vojska, jedno vede přímo jeho syn Karel. V boji proti ukrutným Frankům se spojili Pšované a Češi, připojili se Kamenčané, Nišané a další kmeny, jiné naopak posílily nepřátelskou stranu. Nepřítel se hrne jako nezadržitelný vzedmutý příval. Je silný a sebevědomý, ale Slované bojují za svoji svobodu
Dnes už klasické dielo odohrávajúce sa na rôznych miestach Čiech a Moravy stále znovu uchvacuje živým opisom staršej doby kamennej a napínavými dobrodružstvami, ktorými prechádzajú odvážny Kopčem a veselý Veverčák so svojimi kamarátmi a celou pravekú loveckú tlupou. Prežívajú starosti oživobytie, násilné sťahovanie, boj s nepriateľmi, so šelmami i prírodou. Spolu s napätím však príbeh prináša tiež historické fakty a poučenie. Autor vychádza so skutočných archeologických nálezov.
„Můj otec mě zaslíbil tomu, kdo zabije zlého medvěda, a ty, Bobře, nezapomeň, že já dobře vím, kdože medvědu zasadil smrtelnou ránu. Tys to nebyl – tys jen medvěda dorazil, když těžce raněný spadl ze skály, nemluv tedy o hrdinském skutku. Čí to byl oštěp, který trčel hluboko zabodnutý v medvědově pleci? Tvůj oštěp, Bobře, to nebyl! Ten medvěd nebyl tvůj, ani já tedy nebudu tvá!“... celý text
Je to příběh z mladší doby kamenné, popisující život kmene Havranů. Hlavní postavy: Havranpírko, Černý Havran, Kňučák, Veveřice, Dráp, Sokolí oko a Divous.
Závěrečný svazek slavné trilogie z úsvitu lidstva v novém vydání!
Třetí svazek ediční řady Z letopisů Eduarda Štorcha líčí osudy dívky Minehavy, nebo také Šťastné chvíle, jak ji nazvali v rodě Sokolů. Než se k nim však dívka z osady Medvědů dostala, prožila se Silným bobrem plno útrap a příkoří a aby dosáhla svobody, musela se vzbouřit proti nadvládě mužů. Sokolí oko a Havranpírko, dva věrné kamarády, známe již z knížky Osada Havranů. V tomto románu je sledujeme při statečném putování za novým domovem pro svůj rod. A právě při této cestě se jejich osudy prolnou s osudem odvážné Minehavy. Knihu jako v případě minulých svazků doprovází zasvěcený doslov Karla Sklenáře, znalce života a díla Eduarda Štorcha.
Vyprávění z dějin naší země na počátku n. l. vyšlo poprvé v r. 1932. Prolínají se v něm dvě pásma. První ličí boje statečného a šlechetného Marobuda s římským princem Tiberiem, bojovným a ctižádostivým náčelníkem germánských kmenů Arminiem a zrádným vladykou Katvaldou, na krátký čas i markomanským králem. Druhé sleduje osudy převozníka Vaňka, jeho syna Mojmíra, vladyky Vitorada a jeho dcery Běly.... celý text
Román Meč proti meči, napsal Eduard Štorch v roce 1940, tedy na začátku druhé světové války. Jeho vydání nejenže nebylo německými úřady povoleno, ale román byl dokonce i zabaven. Příběh z dob zakládání českého státu a pádu Polabských Slovanů, zachycuje zápas slovanských kmenů o státní svéprávnost s německým císařem Otou a jeho krutým pomocníkem markýzem Gerem, je totiž plný jinotajných narážek a nejednoznačných epizod.
Plný název: Lovci mamutů na Bílé skále: Čtení o praobyvatelích země České. Povídka Lovci mamutů na Bílé skále je ukázkou z velkého díla Ed. Štorcha "Lovci mamutů", které vydali nakladatelé Toužimský a Moravec v Praze.
Statečná a krásná Radislava z kmene Pšovanů, Lutic Lešek i mladý český kníže Neklan patří k hlavním hrdinům válečného příběhu z počátku 9. století Franský císař Karel Veliký touží dobýt země před Labem a připojit je ke své říši. Vyslal proto proti slovanským pohanům tři vojska, jedno vede přímo jeho syn Karel. V boji proti ukrutným Frankům se spojili Pšované a Češi, připojili se Kamenčané, Nišané a další kmeny, jiné naopak posílily nepřátelskou stranu. Nepřítel se hrne jako nezadržitelný vzedmutý příval. Je silný a sebevědomý, ale Slované bojují za svoji svobodu
Stařešina Čech se rozhodl vyhledat se třemi silnými rody popelnicového lidu nový domov. Jen rodina statečného Vlka, proslulého slévače bronzových jehlic a náramků, nemohla jít s výpravou. Vlk byl těžce nemocen. Zůstala s ním žena a dva synové. Co se však stane, když otec – živitel rodiny – zemře? Jak se dostanou ke svému rodu. Bez rodu nelze žít… I tentokrát nám Eduard Štorch (1878–1956) a Zdeněk Burian (1905–1981) umožnili vzrušující výpravu proti proudu času v napínavému příběhu z doby bronzové.
Příběh malého chlapce z doby bronzové, který musí podniknout dlouhou cestu, aby vypátral vrahy svého otce. Kniha inspirovaná nálezem bronzového pokladu nedaleko Prahy vypráví o životě několika pravěkých kmenů usídlených v pražském okolí v době bronzové. Hrdinou příběhu je zmrzačenýchlapec Skrček, který se vydá na cesty, aby očistil svého otce neprávem obviněného z vraždy a smyl tak pohanu ze svého rodu. Kniha přináší nejen napínavé dobrodružství, ale také poučení o našich pravěkých dějinách.
Všechny příběhy z doby pravěku se odehrávají kolem Veliké řeky Vltavy. Žijí tu vedle sebe v přátelství, nebo spolu soupeří rody Medvědů, Bobrů, Sokolů, Vlků, Volavek a dalších. Udiví nás krutost nejen přírody, ale také zvyků a obyčejů našich dávných předků. 7. upravené vydání (v SNDK 3.)
Příběh z mladší doby kamenné, ilustroval Zdeněk Burian. Divous, Kňučák, Dráp, Veveřice. Zvláštní jména? To proto, že jsme se ocitli v mladší době kamenné, v příběhu z pravěku, který nám vypráví o statečném a čestném Havranpírkovi a o jeho odvážných činech, o tom, jak obtížné bylo obstát v kruté zimě, jak se zacházelo se zrádci a jak bojovaly jednotlivé rody s přírodou i mezi sebou, co je žluté kouzlo i jak se z Havranpírka stal muž Bystrý havran.
Podtitul: Eubiotická reforma školy Autor v knize kritizuje nedostatky tehdejšího školství. Poukazuje jak na nedostatky v samotných budovách škol (vytýká jim, že mají spíše vzhled kláštera nebo kasáren), tak i na prostředí a v neposlední řadě i na zastaralé metody výuky. Zároveň se snaží naznačit i možná řešení.
Junácké příběhy z dávných časů, odehrávající se v druhé půlce 7.století n.l. v době, když Avarové pod vedením chána Bajana se snažili podrobit balkánské a podunajské Slovany.
Na podkladě světově významných archeologických nálezů v českých zemích, zejména na Moravě, vyvolává autor formou románu pro mládež obraz naší přírody a života prvotně pospolné společnosti v době kamenné před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tenkrát byla vypuzena z věstonického sídliště tlupa diluviálních lovců, která za neustálých bojů s hladem, přírodou a nepřáteli dospěje do konečného sídla na místech dnešní Libně. 19. vydání, v Albatrosu 11.
Čtveřice povídek V šeru dávných věků a příběh Volání rodu vycházejí pospolu poprvé. Je to logické, obě díla se odehrávají v době bronzové a obě se obracejí ke slovanské minulosti. Eduard Štorch nás spolu s jedinečnými ilustracemi Zdeňka Buriana tentokrát zavádí do doby bronzové. Ve čtyřech příbězích se stáváme svědky barvitých osudů praotce Čecha a jeho rodu, účastníme se bojů o nové území, ale také sledujeme spletité dobrodružství udatných mladíků a dívek z tehdejší doby. V krátkém románu Volání rodu se přidáme k putování odvážného malého Vlčka, který je pro záchranu své rodiny odhodlaný čelit vlkům, nepříznivým podmínkám i prohnaným osadníkům. Nakladatelská anotace. Kráceno.
Tento příběh vypráví o kmeni pravěkých lidí ,,Lovců mamutů“. Udál se asi před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tehdy žila na Bílé skále tlupa pravěkých lidí. Ovládali jednoduchou řeč a doplňovali ji posunky a mimikou v obličeji. Věděli, že je oheň nejen zahřeje, ale dokáže upéct maso a chránit před divokou zvěří. Oheň hořel před vchodem do jeskyně, aby dovnitř nemohly šelmy. Tehdy ho ještě neuměli rozdělat, tak spoléhali na přírodu a oheň donášeli. Příběh nám bude vyprávět o tom, jak lovili zvěř a jak z ní vše dokázali zužitkovat. Vnitřnosti zvěře jedli syrové, protože byly ještě teplé. Stažené kůže hned zpracovávaly ženy a děti. Lovili například zubry, lišky, ryby, ale také vlky a mamuty. Věřte, chytit takového mamuta je věc těžká, na kterou se museli dlouho připravovat. Museli nejdřív vykopat obrovskou jámu, do které toho mamuta museli vehnat. Učili se také vyrábět si nástroje, jako je například kámen opracovaný do tvaru slzy (pazourek). Díky pazourku, který poté použili na rozbíjení kamenů, dokázali vykřesat oheň. Ale to chtělo zručnost a trpělivost. Později se jim podařilo dokonce rozdělat oheň za pomoci kousku dřeva. Oheň byl totiž v pravěku největší vynález pravěkých lidí a měl pro ně opravdu obrovský význam. Dovídáme se tu také o cizích tlupách, například jak mezi sebou bojovali o území, o kořist atd. Při lovu nebo boji o území zahynula velká spousta pravěkých lidí. Byl to pro ně boj na život a na smrt.
Vyprávění o životě lidí doby neolitické v podání určeném především školním dětem jako doprovodná četba k výkladu (se souhrnem základních informací o době kamenné v dodatku). Tato odborná publikace byla později rozšířena a vydána jako román U Veliké řeky.
