Bedřich Václavek Ordre des livres (chronologique)

15. svazek edice Spisy Bedřicha Václavka, který přináší jeho ranné novinářské črty, úvahy, fejetony a reportáže z let 1922 a 1923. Publikoval je v Československých novinách, které byly v lednu 1924 sloučeny s Časem a Legionářským směrem v noviny Československá samostatnost. Svazek uspořádal, text připravil, předmluvu a ediční poznámku napsal a rejstřík sestavil František Valouch.

Výbor z autorových knižně dosud nepublikovaných prací, které jsou rozděleny do čtyř oddílů. První shrnuje monografické studie o české literatuře, druhý podobizny řady představitelů české kultury, třetí články, jež Václavek napsal o sobě a svých spolupracovnících a závěrečný pakpojednání o osobnostech německé literatury.

Svéživotopisný román německo-švýcarského spisovatele-realisty líčí životní osudy umělce, malíře-krajináře, který vyrůstal s matkou vdovou v tísnivých poměrech švýcarské dědiny v letech ponapoleonské restaurace. Probírá se svými dětskými náboženskými i smyslovými představami análadami mládí, rozvíjejícího se pod mocí aristokracie a duchovenstva v zemi. Slunným humorem protepluje své hloubání a umělecké tápání na bludné pouti za uměním v bavorském Mnichově. Obraz bohémského prostředí města před půlí min. stol. je ironicky zaostřené proti šosákům. Nepodařilo se mu tam vyniknout a vrací se posléze jako ztroskotanec do rodného místa. Román končí smírným závěrem láskou k dobré ženě a prací ve veř. úřadě. Keller, pozorný účastník politických událostí své doby, stopuje jako radikální demokrat vliv evropských revolučních prvků na vývoj své domoviny před r. 1848. Jeví se jako zastánce svobody a zásadní odpůrce mohutnícího velkokapitálu.

Výbor z české krásné prózy 16. a 17.století (např. kroniky kratochvilné o Meluzíně, Popelce, Faustovi, králi Šalamounovi, o bratru Palečkovi a další). Ilustrováno obrázky starých tisků a dřevoryty.

Soubor kratších i značně rozsáhlých 28 studií a článků; některé z nich psal B. Václavek, jiné R. Smetana a jiné jsou opět výsledkem práce společné. Všechny jsou věnovány tématu, o něž se zajímal Václavek již od doby studia na universitě za vedení prof. Jakubce. Tam v Jakubcově semináři vznikly první monograf. práce a odtud se Václavkův zájem rozšiřoval na pole širší: na celou oblast písně lidové, písně zlidovělé, písně kramářské. V tomto svazku jsou přetištěny i důležité průvodní stati 3 hlav. edicí našich autorů: Čes. písní kramářských, Čes. národ. zpěvníku (t. j. zpěvu společenského v 19. stol.) a Sušilových Morav. národ. písní. Poslední studií je souhrnný obraz, publik. kdysi ve "Svazcích": Lid. slovesnost v čes. vývoji literárním. Všude v tomto díle se projevuje snaha uplatnit nová hlediska, a to objektivní proti dřívějším subjektivním.

Výbor z české krásné prózy 16. a 17.století (např. kroniky kratochvilné o Meluzíně, Popelce, Faustovi, králi Šalamounovi, o bratru Palečkovi a další). Ilustrováno obrázky starých tisků a dřevoryty.

Poslední vědní práce autorova, podávající edici listů od doby předhusitské do počátku 20. století. Ukazuje tak na listy, jež mají význam jako výtvory literární a výborem i úvodem připravuje vlastně dějiny českého listu jako zvláštního útvaru české prózy. V knize je zpřístupněno296 česky psaných listů. Přílohu tvoří 15 černobílých reprodukcí.

Úvodní slovo a doslov napsal Václav Pekárek, text připravil a jmenný rejstřík sestavil Otakar Mohyla

Studie je věnována příznačně velkému tradicionalistovi našeho písemnictví, Arne Novákovi. Podle povahy této sbírky je to letmý historický přehled, který syntetickou zkratkou zachycuje vzájemný poměr lidové slovesnosti a umělé tvorby. Vývoj, kterým prošlo nazírání na intensitu a způsobvnikání lidové složky do písemnictví umělého od samých počátků obrozenské poesie až podnes, dotvrzuje jasně formulovaný závěr: umělá tvorba a lidová slovesnost jsou samostatnými složkami v dvojjediném celku národní slovesnosti, které vycházejí z různých předpokladů a řídí se vlastními tvůrčími zákony. Sám příklon k lidové tradici neznamená ještě dílo národní a umělecké, nýbrž to musí býti vytvořeno „samostatným výsostným básnickým činem“. Totéž rozlišení platí, jak se dnes všeobecně uznává, také pro stránku jazykovou, kde jsou přesně rozlišeny oblasti a úkoly jazyka spisovného a jazyka lidu, dialektu. (A. Jedlička)

Známý představitel německé literatury 1. poloviny 20. století použil zajímavé látky o ztroskotání velké dopravní lodi, soutěžící o Modrou stuhu, aby symbolicky varoval před hrozícím světovým konfliktem (román vyšel v r. 1938). Plující hotel, odsouzený ke zkáze, zaplnil postavami různých národů a vrstev, v jejichž charakterech a jednání odhalil hluboké rozpory kapitalistické společnosti.