Jiří Kovařík Livres

Podtitul: Elchingen-Ulm-Slavkov-Saalfeld-Jena-Auerstädt-Prenzlau. Napoleonova válečná tažení patří k nejbarvitějším stránkám vojenské historie. První díl několika- svazkového projektu Napoleonova tažení - Vítězné roky zahrnuje dva roky vrcholných triumfů císaře Francouzů. Známý autor líčí Napoleonova tažení let 1805 – 1806 i svedené bitvy živě, plasticky a s využitím řady pamětí i dokumentů. Knihu doplňují pasáže věnované struktuře, organizaci a taktice bojujících armád a příloha, obsahující autorské překlady proslulých Napoleonových bulletinů. Vydání 1.

Ladé — Marathón — Thermopyly — Artemisium — Salamina — Plataje — Mykalé Válka Řeků s Peršany, první v celé šíři historicky zdokumentovaný konflikt v dějinách lidstva a současně velký střet dvou odlišných civilizací, ožívá v této knize v plné šíři, počínaje představením obou soupeřů, perských králů Dareia a Xerxa na jedné a hlavních řeckých protagonistů, Athén i Sparty, na druhé straně. Je to převážně vojenská historie, která vás povede od bojů v Malé Asii přes legendární bitvy u Marathónu, Thermopyl či Salaminy až po konec válek, v němž se skrývaly zárodky úpadku a zániku obou soupeřů. Krom toho se v knize seznámíte i s bojovými technikami, taktikou, výzbrojí a druhy vojska zápolících stran.

Bitva u španělského mysu Trafalgar, svedená 21. října 1805 mezi 33 řadovými loďmi francouzsko-španělské floty admirála Villeneuva a 27 britskými řadovými loďmi admirála Nelsona, který zde zemřel, je jedním z největších a nejproslulejších námořních střetů v dějinách. Tato kniha, která si skutečně zaslouží podtitul Anatomie námořní bitvy, líčí Tragalgar na základě vyprávění mnoha očitých svědků od admirálů a kapitánů po prosté členy posádek všech zúčastněných národností. Přibližuje i zásady bojové taktiky plachetních lodí, manévrů, dělostřelby a plavby samotné. Popisuje vše, co bitvě předcházelo od úniku spojeneckého loďstva přes složitou plavbu do Karibiku a zpět, střet u mysu Finisterre až po tečku za Trafalgarem, bitvu u mysu Ortegal. Odpovídá i na otázku, zda admirál Villeneuve skutečně zhatil Napoleonovy plány na invazi do Anglie.

Konflikt mezi Francií a Anglií, jemuž dali později historikové název Stoletá válka, začal sporem o Akvitánské vévodství, které bylo anglickým lénem ve Francii, a na opačné straně Francie anglo-francouzským soupeřením ve Flandrech. Kulminoval, když Edvard III. Anglický vystoupil s nároky na francouzskou korunu. V knize ožívají epické boje, námořní bitva u Sluys, rytířský střet u Crécy/Kresčaku 1346, v němž padl český král Jan Lucemburský, či bitva u Poitiers 1356, kde padl do zajetí francouzský král. Francie utrpěla katastrofální porážky, po nich se ale začalo poprvé blýskat na lepší časy, když se do čela francouzských armád dostal bretonský válečník Bertrand du Guesclin… Dobu velkých bojů, politických zvratů, krvavých účtování, vražd, obrovské selské vzpoury i hrozné morové epidemie oživuje autor s pomocí těch, kteří tyto zlé časy prožili, kronikářů francouzských, anglických i jiných.

Bitvy a osudy válečníků III. 1618–1648 Třetí svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje na Války pro víru i čtyřsvazkové Rytířské bitvy a osudy a obsahově do značné míry také na díl druhý, nazvaný Boje o trůny. V něm začal bitvou na Bílé hoře (i skrze osudy tří hlavních protagonistů tzv. České války 1618–1620, Buquoye, Thurna a Mansfelda) třicetiletý evropský konflikt. Třicetiletá válka pokračuje slavným obléháním Bredy a La Rochelle, líčí životní osudy císařského generalissima Tillyho, jedné z nejbarvitějších osobností té doby, nepomíjí vyplenění Magdeburku a přes bitvu u Breitenfeldu dospívá k Valdštejnem podstoupené bitvě u Lützenu, v níž padl švédský král Gustav II. Adolf. Pokračuje „bitvou dvou Ferdinandů“, klíčovou porážkou Švédů u Nördlingenu, francouzským vstupem do války a bitvou u Rocroi, která se stala labutí písní španělských tercios. Nakonec se vrací do Čech k bitvě u Jankova, nejkrvavějšímu střetu a největší bitvě závěru Třicetileté války 1618–1648.

Vítězové nad Kartágem je kniha o vojenské historii antického Říma, plná příběhů o vojevůdcích a vojácích, o taženích, které prodělali, o vítězných či prohraných bitvách na souši i na moři, o pochodech, táboření, útocích, obranách, obléhání, o slávě, strádání i vlastnostech pravých římských vojáků, jimiž byly dignitas – důstojnost, disciplína – ukázněnost a virtus – statečnost. Také o tom, jak legie vypadaly, kterak manévrovaly, z čeho se skládaly, čím bojovaly a čím žily. První svazek cyklu Římské války začíná dobou před zrodem legií, pokračuje zrodem občanské armády římské republiky přes přerod falangy v manipulární legii a její existencí do doby, než se změnila na legii kohortovou a v profesionální armádu. Líčí války od doby, kdy je těžké oddělit pravdu od legend, přes válku s Pyrrhem až k historii punských válek či k podmanění Řecka. Další svazek zahrne dobu soumraku římské republiky, války Mariovy a Sullovy za hranicemi i jednoho proti druhému, Crassovo vítězství nad Spartakem i jeho porážku v bitvě s Parthy a první triumfy Pompeiovy.

Dvoudenní střetnutí v severovýchodním prostoru Severního moře, kterému Britové říkají bitva u Jutska a Němci bitva u Skagerraku, se odehrálo v posledních květnových dnech roku 1916 a stalo se až do bojů v Tichomoří v letech 2. světové války největším střetem hladinových válečných lodí všech dob. Strategickým cílem německé strany bylo oslabit Royal Navy natolik, že by se síly obou stran vyrovnaly, císařské Německo by pak mělo šanci ovládnout Severní moře, pronikat do Atlantiku a vážně ohrožovat anglické břehy. K vlastní bitvě však došlo, aniž si to německá strana přála. Strategický záměr se jí naplnit nepodařilo, i když takticky lze boj pokládat za německé vítězství. Jutsko/Skagerrak je epickým příběhem o střetu Home Fleet s Hochseeflotte plným nečekaných zvratů, o souboji dvou velkých admirálů Scheera a Jellicoea, který ožívá prostřednictvím mnoha vzpomínek těch, co největší námořní střet 1. světové války zažili. Je to drama plné statečnosti, obětavosti, utrpení a odhodlání zvítězit.

Fakta, postřehy a historky týkající se každodenního života vojáků v císařské Velké armádě v období napoleonských tažení v letech 1804-1815.

Příběhy z francouzských dějin Patnáct dramatických příběhů z francouzských dějin 18. a počátku 19. století (od doby vlády krále Ludvíka XV. po Napoleonův pád). Autor, který se věnuje francouzské historii a vojenským dějinám, vybral poutavé, někdy poněkud drastické příběhy z novověkých francouzských dějin. Osudy bandity Cartouche, krále pašeráků Mandrina či případ tzv. Gévaudanské bestie. Legenda o dobytí Bastily, záhadný konec Ludvíka XVII., úmrtí admirála Villeneuva, otazníky kolem smrti Napoleona Bonaparta. Přibližuje aféry, záhady, atentáty a jejich historický kontext, uvádí na pravou míru některé vžité, leč nepřesné představy o francouzské historii. Tematicky i chronologicky volně navazuje na Válku královen a Královské vraždění.

KATASTROFA U CARRHAE, GALSKÁ VÁLKA, VÁLKA CAESARA S POMPEIEM, ALEXANDRIJSKÁ, AFRICKÁ A HISPÁNSKÁ VÁLKA Caesarovy legie jsou třetím svazkem projektu o vojenské historii antického Říma, tentokrát věnovaným poměrně krátkému, leč bitvami a klíčovými událostmi nabitému úseku římských vojenských dějin, tomu nejproslulejšímu, a přece neznámému. Krom porážky římských legií u Carrhae, kde přišel o život Crassus, vítěz nad Spartakem, sledují výhradně čtyři velké války Gaia Iulia Caesara, tu s Galy, téměř ukončenou vítězstvím nad Vercingetorigem, občanskou válku s Gnaeem Pompeiem, válku v Egyptě, která Caesara přivedla do blízkosti Kleopatry, válku v Africe se stále nezlomenými stoupenci už mrtvého Pompeia a poslední válku Gaia Iulia proti Pompeiovým synům v Hispánii.

Soumrak rytířstva, čtvrtý a závěrečný svazek projektu Rytířské bitvy a osudy, vypráví o posledních rytířských střetech a osobnostech „podzimu středověku“, o časech, kdy na bojištích získávaly hlavní slovo neurozená pěchota a střelné zbraně. Válkou růží projdeme přes bitvu u Towtonu, staneme se svědky vzestupu i pádu „Králotvůrce“ Warwicka a budeme uvažovat, kde i jak došlo k poslednímu boji krále Richarda III. Skrze tři rychle za sebou jdoucí bitvy, Grandson, Murten a Nancy, spatříme trpký konec rytířské slávy burgundského vévody Karla Smělého, budeme sledovat boje hrdých Maurů i pyšných španělských rytířů o Granadu. Skrze bitvu u Fornova a životní osudy Pierra Bayrda, jemuž dali už současníci přídomek Rytíř bez bázně a hany, se přeneseme do posledních rytířských střetů na italských bojištích, za nimiž udělala tečku bitva u Pávie, kterou ani jedna strana nechtěla... (Knižní web)

Konflikt mezi Francií a Anglií, jemuž dali později historikové název Stoletá válka, pokračoval ve své druhé polovině vítězstvími francouzského konétabla Bertranda du Guesclina i jeho dobrodužným tažení do Španělska, pak ale francouzský král zešílel a země se propadla do naprostého chaosu. Anglie Richarda II. a Jindřicha IV. naštěstí vedla válku s…

V říjnu 1813 prohrál Napoleon gigantický střet v Bitvě národů u Lipska a ustoupil přes celé Německo se zdecimovanou armádou až na linii Rýna. Tady začala doslova v prvním dni roku 1814 invaze spojenců, Rusů, Rakušanů, Prusů, Bavorů i dalších. Přes tři měsíce pak hořela bitva, v níž se Napoleon snažil uhájit nejen Francii, ale i trůn své dynastie. Bojovalo se nejen na hlavním směru přes Champagne na Paříž, ale i na jihovýchodě před Lyonem a na jihozápadě pod Pyrenejemi. Napoleon, který odmítl uzavřít mír v duchu podmínek svých protivníků, sice vyhrával bitvy, prohrával ale tažení a po pádu Paříže mu nezbylo než abdikovat.Tvrdí se, že bitva o Francii byla nejgeniálnějším Napoleonovým tažením a on tu ze sebe jako vojevůdce vydal to nejlepší. Byla to pravda, nebo jde jen o další napoleonskou legendu? Tyto otázky i řadu dalších si klade kniha provázená téměř 170 vyobrazeními a 34 mapami. S využitím řady dokumentů a vzpomínek vojáků obou stran podává nejpodrobnější obraz předposledního Napoleonova boje, po němž už následovalo roku 1815 jenom Waterloo…

Rok 1800 byl rokem zásadních bojů Napoleona Bonaparta s rakouskými armádami v Německu a především v severní Itálii. Kniha líčí průběh vojenských akcí na Rýně a v Piemontu. Autor se věnuje podrobně např. obléhání Janova, slavnému přechodu Napoleonovy Záložní armády přes Alpy, bitvám u Montebella a Marenga. Právě bitva u Marenga 14. června 1800 byla vrcholem Napoleonova italského tažení. Nejdříve se vyvíjela pro Napoleona nepříznivě, její průběh se však podařilo zvrátit a bitva se tak stala dalším francouzským vítězstvím. Text doprovází obrazové přílohy a mapky bojových operací.... celý text

Druhý a závěrečný svazek Napoleonovy monografie zahrnuje dobu, kdy se První konzul a generál Francouzské republiky stal císařem Francouzů a Francie monarchií, byť s republikánským nádechem. Kniha sleduje dobu, v níž se prolínal státník a politik s vojevůdcem, líčí válečné události, proslulá tažení, legendární i méně známé bitvy, Napoleonův vzestup i pád, současně ale zachycuje společenské poměry, čas završení porevolučních změn a přerod „občana císaře“ v autokratického vladaře. Analyzuje přitom, proč se Evropa, kterou pod svým žezlem sjednocoval, nakonec obrátila proti němu, a sleduje Napoleonův osud až k hořkému konci v zajetí na Svaté Heleně. Text doplňuje 37 map a přes 200 vyobrazení.

Meč a kříž, první svazek čtyřdílného projektu Rytířské bitvy a osudy, je barvitým líčením válečnictví a rytířských zvyků období ranného středověku. Začnete bitvou u Hastingsu, ve šlépějích Bohemunda z Tarenta a Godefroie z Bouillonu dojdete k cíli první křížové výpravy, uvidíte křižáckou porážku u Hattínu i rytířský střet bitvy u Bouvines. Rytířskými mravy a zvyklostmi vás budou provázet „nejlepší rytíř na světě“ Guillaume le Maréchal a divoký trubadúr-válečník Bertrand de Born. (Knižní web)... celý text

Kniha je prvním svazkem práce o tažení roku 1812, v němž chtěl císař Napoleon porazit ruského imperátora Alexandra, sám ale utrpěl navzdory všem vítězství porážku, která předznamenala jeho pád. Známý napoleonský historik a autor literatury faktu analyzuje příčiny konfliktu, síly, možnosti i plány obou stran a sleduje postup Napoleonovy Velké armády od prvního dne vpádu až po konec bitvy u Borodina.

Podtitul: Smolensk - Borodino - Berezina - Lützen - Budyšín - Drážďany. Napoleonova tažení z let 1811-1813. Třetí díl rozsáhlé historické práce seznamuje čtenáře s průběhem osudného Napoleonova tažení do Ruska v roce 1812. Při svém ruském tažení se nechal Napoleon vlákat do pasti, s příchodem zimy podlehla totiž tzv. Velká armáda tvrdým přírodním podmínkám a byla téměř zničena. Již následujícího roku však Napoleon svedl několik vítězných bitev s prusko-ruskou koalicí. Závěrečný oddíl knihy obsahuje zajímavé dokumenty, zejména překlady slavných bulletinů Velké armády. Vydání 1.

Napoleon v Rusku s podtitulem Zkáza Velké armády je druhým a závěrečným svazkem práce o tažení roku 1812, v němž chtěl císař Napoleon porazit ruského imperátora Alexandra, sám ale utrpěl navzdory všem vítězstvím porážku, která předznamenala jeho pád. Známý napoleonský historik a autor literatury faktu pokračuje událostmi po bitvě u Borodina, přes ruský ústup k Moskvě, její vyklizení, požár a situaci, která vedla k tomu, že Napoleon vyrazil počátkem října za Kutuzovem k jihu. Líčí, jak se tato ofenzíva v důsledku bitev u Tarutina a Malojaroslavce změnila v ústup, během něhož udeřili krom Rusů i další nepřátelé, generál Zima a Hlad. Tragédii ústupu sleduje od krvavých bojů před Vjazmou, přes střety u Smolensku, až po několikadenní boje u Krasného a manévry i boje na vzdálených křídlech, které nakonec vyústily v několikadenní bitvu na řece Berezině. I když v ní Napoleon zvítězil, následoval už jen jeho odjezd do Paříže a ústup zbytků vojska přes Vilno a Kovno, při němž přestala Velká armáda jako bojová síla existovat. Dějem nabitý text provázejí tematické a graficky oddělené bloky, v nichž zjistíte nejen, kdo byl kdo, ale i jak všechny tři proti sobě stojící armády vypadaly, čím bojovaly, jaké v nich byly druhy zbraní, jakou taktiku používaly a jak vypadal život vojáků v poli.

Napoleonův největší triumf. Nový pohled na tažení roku 1805 s bitvami u Wertingenu, Haslachu, Elchingenu a Ulmu, Kutuzovovým ústupem po Dunaji, bitvami u Dürnsteinu a Schöngrabernu, válkou v Itálii a triumfálním francouzským vítězstvím nad rusko-rakouskou armádou v Bitvě tří císařů 2. prosince 1805 u Slavkova, kterou zná svět pod německým jménem Austerlitz. Proč car Alexandr nenáviděl Napoleona? Jak probíhala válka se 3. protifrancouzskou koalicí a kdo ji vyvolal? Jaké stíny přineslo proslulé slavkovské slunce?

Podtitul: Pultusk-Jílové-Friedland-Somosierra-La Coruña-Eggmühl-Aspern-Wagram. Nejistá vítězství předkládají čtenářům barvitou historii Napoleonových tažení v letech 1807 – 1809. Francouzská armáda, která triumfálně ukončila v roce 1806 tažení proti Prusku, pokračovala dál na východ vstříc ruským vojskům v Polsku 1806-1807, kniha dále pojednává o tažení do Španělska jeho úvodní fázi a tažení proti Rakousku z roku 1809. Vydání 1.

Vzpomínky vojáka císařské gardy na Napoleonovo tažení do Ruska roku 1812. Sepsáno podle písemných záznamů vojáka Adrien Bourgogne.

O Napoleonovi, jeho bitvách a velkých rozhodnutích generálů napoleonské éry bylo potištěno mnoho stran. Kdo ale byli a jak žili muži, na jejichž bedrech vítězství francouzského císaře stála? Autor vtahuje čtenáře do prožitků vojáků počínaje ať už více, či méně dobrovolným vstupem do armády a pomáhá pochopit proměnu mladého rekruta v zoceleného mazáka. Vykresluje každodennost kasáren a útrapy tažení, strasti boje i hrůzy polních nemocnic a zajetí, vojácké zálety stejně jako posedlost duely, chod vojenské justice či láskyplný vztah vojáků k jejich zvířecím mazlíčkům. Na stránkách knihy se tak mísí odvaha se strachem, časy hojnosti se dny hladu a strádání, demoralizace s nadšením, radostí i humorem. V neposlední řadě kniha hledá odpověď na otázku, proč vlastně napoleonský voják válčil. Šel do boje s nadšeným pokřikem „Ať žije císař?“ Umíral s ním na rtech? Nebo je to jen pozdější výmysl nostalgických pamětníků a všech, kteří si napoleonské války idealizovali? Příběhy prostých vojáků i nižších důstojníků se opírají především o dobové memoáry, deníky a dopisy včetně teprve nedávno objevených pramenů.

Čas Stoleté války, třetí svazek čtyřdílného projektu Rytířské bitvy a osudy, přivádí čtenáře na vrchol středověku, do ohnisek stoletého konfliktu mezi Anglií a Francií. Změněnou tvář rytířských bojů zachycují pro Francouze osudové bitvy u Poitiers a Azincourtu, proměny rytířského ideálu a zvyklostí přibližují osudy úspěšného válečníka Bertranda du Gueslina či Enguerranda VII. de Coucy, tragického hrdiny poslední křížové výpravy k Nikopoli. S Johankou z Arcu budeme přítomni obraně Orléansu a na osudech Gillese de Rais, jejího spolubojovníka, uvidíme, kam až může vést rozervanost člověka, spojená s pýchou urozenosti. Odbočíme na bitevní pláň u Grunwaldu/Tannenbergu a vrátíme se do Francie, k rozhodující závěrečné bitvě Stoleté války u Formigny. (Knižní web)

Šestý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje volně na Války proti králi. Název není náhodný, neboť Evropou od Pyrenejského poloostrova na západě až po Balkán a Uhersko na jihovýchodě se hnaly plameny války s nebývalou silou. Západní a střední Evropu pustošily války Ludvíka XIV., krále Slunce, a z jihovýchodu se drali Turci. V příbězích o velkých střetech tak projdeme bojišti u Blenheimu, Fleurusu, Malplaquet, Denainu, Zenty, Svatého Gotthardu i Temešváru, obranou Vídně, obléháním Bělehradu a řadou dalších bojišť. Válečnické osudy a vojenské umění doby dokládají životy těch nejproslulejších francouzských maršálů de Turenna, de Luxembourga a de Vaubana, anglického vévody z Marlborough a jednoho z největších vojevůdců habsburské monarchie prince Evžena Savojského.

Osmý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků zachycuje konflikt, který propukal daleko od Evropy za Atlantickým oceánem na pomezí dnešních USA a Kanady, kde soupeřily Francie s Velkou Británií. Přelil se do Středozemního moře a poté vzplanul v Sasku, Čechách, ve Slezsku i na Moravě, kde spolu od předchozí války o rakouské dědictví zápolily Prusko s habsburskou říší. Strhával do sebe další země, německé státy ve Svaté říši římské, Švédsko, Španělsko i Rusko. Britsko-francouzské soupeření se přelilo i na další kontinent, do Asie, kde se válčilo o to, kdo získá větší díl z vlivu v Indii, a okrajově zasáhlo i Afriku. V knize najdete boje v Severní Americe (mj. i o pevnost William Henry, známou z Posledního Mohykána), velké bitvy v Čechách u Lovosic, Štěrbohol a Kolína, vítězství a prohry Fridricha Velikého (Leuthen, Rossbach, Zorndorf, Kunersdorf, Liegnitz, Torgau) i boje na západě Evropy (Bergen, Minden, Cardinaux). Ke ztrátě francouzské Kanady vás povede životní příběh markýze de Montcalm a po stopách války v Evropě pojedete spolu s legendárním jezdeckým generálem von Zietenem.

Titul je věnován konfliktu Velké Británie s americkými osadníky ve třinácti koloniích, z nichž se v průběhu války a americké revoluce zrodily Spojené státy americké. Vypráví příběh od počátečních sporů o daně a politické zastoupení, z nichž nejznámější, ne však jediný, je Bostonský čajový dýchánek, věnuje se ale hlavně válečnému měření sil od prvních šarvátek u Lexingtonu a Concordu až po americko-francouzské vítězství u Yorktownu. Jsou zde popsány desítky bitev od Bunker’s Hill u Bostonu přes dobytí New Yorku, první obrat u Princetownu a americké vítězství u Saratogy, britská ofenziva k Philadelphii s následnou bitvou u Monmouth Courthouse, bitvy svedené v Georgii i obou Karolínách (Savannah, Camden, Cowpens, Guilford Courthouse) i námořní bitva v Chesapeake Bay, která předznamenala americké vítězství u Yorktownu. Z osudů protagonistů tady najdete příběh „zrádce všech zrádců“ Benedicta Arnolda a britského spymastera Johna Andrého, který jej ke zradě svedl. Jedná se o první souhrnnou knihu o válce za americkou nezávislost v češtině a zdánlivě nepřehledné, územně velice roztříštěné operace obou soupeřů tu na sebe navazují jasně a s přehledem.

Bitvy a osudy válečníků II. 1588 - 1626. Druhý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje na Války pro víru i čtyřsvazkové Rytířské bitvy a osudy. Zahrnuje čtvrt století bojů před vypuknutím Třicetileté války 1618–1648 s boji Jindřicha IV. o trůn francouzský, Zikmunda III. Vasy o švédský a prostřednictvím vpádu pasovských i Rudolfa II. o trůn český, těžiště ale spočívá v tzv. České válce, rozpoutané v květnu 1618 vyhozením císařských místodržících z oken Pražského hradu. Stavovské povstání sledujeme skrze tři protichůdné postavy hlavních aktérů tohoto zápasu, prostřednictvím císařského generalissima Buquoye, stavovského generállajtnanta Thurna a žoldnéřského dobrodruha Mansfelda. Z pohledu hrabat Buquoye a Thurna se v knize odehrává i osudová bitva na Bílé hoře, k níž se přidávají zážitky z této války a dojmy z jezdeckého útoku z pera mladého hraběte Anhalta.

Neobyčejně barvité paměti, zahrnující příběh dvanácti let života jednoho napoleonského jezdce. Parquin se dal jako šestnáctiletý zapsat k 20. pluku jízdních myslivců. Prošel bitvami u Jeny a Pruského Jílového i ruským zajetím, bojoval v tažení na Dunaji roku 1809, pak válčil na Pyrenejském poloostrově s Brity i se španělskými povstalci. Byl přijat k jízdním myslivcům císařské gardy a s nimi se bil v řadě střetů až do jara roku 1814, kdy byl osobně přítomen Napoleonovu odjezdu na Elbu. Jeho paměti vyprávějí nejen o těchto bojích, ale i o mnoha láskách, vášních a o řadě soubojů. Četba, která vás doslova vtáhne do života Napoleonových jezdců, jimž ležel svět pod nohama koní, ženy v náručích a slávu si dobývali čepelemi šavlí.

První svazek dvoudílné práce sleduje dobu mládí a vzestupu Korsičana, který se stal Francouzem, vyhnaným z rodného ostrova těmi, kteří chtěli jeho samostatnost. Generálské epolety si Napoleon Bonaparte vysloužil dobytím Toulonu, velení armádě v Itálii potlačením pokusu o roajalistický převrat v Paříži a roku 1796 zahájil své první vítězné tažení. V roce 1798 si podmanil Egypt a po návratu do Francie svrhl vládu Direktoria. Jako První konzul vítězně dokončil 2. italské tažení a dal Francii po dlouhé době mír. Přetvořil zákonodárství, stabilizoval porevoluční Francii a roku 1804 dostal z vůle národa císařskou korunu…

Podtitul: Korzárská válka 2 Žádná jiná námořní velmoc nesvedla vést korzárskou válku s takovou intenzitou a v takové šíři, jako právě Francie. Ta to dokázala dokonce dvakrát. Volné pokračování knihy Korzáři krále Slunce. Po smrti krále Slunce plamen korzárské války skomíral. Pak vypukla revoluce a korzárská válka znovu vzplanula nebývalým plamenem. Vedla se však za zcela odlišných podmínek. Lodě korzárů nepřesáhly nikdy velikost fregaty a mnohdy se jednalo o malé kutry, v nichž se dala děla spočítat na prstech jedné ruky. Autor využívá dobové memoáry a řadu dalších dokumentů.

Vrah, či oběť? Fundovaný, obsažný a zároveň velmi čtivý životopis anglického krále Richarda III. (1452–1485). Rok 1452, končí stoletá válka Anglie s Francií, Anglií zmítají dynastické sváry a boje, vázne obchod, vládne bezpráví. Schyluje se k další vleklé válce, válce růží – šlechtických rodů Lancasterů a Yorků. Autor poněkud opravuje značně nelichotivý obraz Richarda, vévody z Gloucesteru, a pozdějšího krále Richarda III., jak jej známe od Williama Shakespeara. Syn Richarda Plantageneta, jednoho z nejmocnějších mužů Anglie, a bratr pozdějšího krále Edvarda IV. vládl jen dva roky (1483–1485), padl v bitvě u Bosworthu. Plánky, obrazy a fotografie, rodokmeny, seznam literatury.

Podtitul: Korzárská válka I. Korzár a korzárská válka jsou často mylně považovány za synonymum pirátských dobrodružství. Korzár nebyl pirát, ale námořník, který vedl válku se svolením svého vladaře. Korzárská válka měla svá pravidla a zákony. Francouzští korzáři si v historii mořských konfliktů vydobyli výjimečné místo, neboť žádná jiná námořní velmoc nevedla korzárskou válku s takovou intenzitou a rozsahem. Tento jev se odehrál dvakrát: poprvé za vlády Ludvíka XIV. a podruhé během Francouzské revoluce a napoleonských válek. První svazek se zaměřuje na boje a plavby známých velitelů jako Jean Bart, Claude Forbin a René Duguay-Trouin, ale také na mnohé zapomenuté postavy. Popisuje velké námořní bitvy, jako Texel, Bévéziers, Barfleur a La Hougue, a přibližuje podmínky a zvyklosti korzárské války, život na lodích a pravidla boje. Kniha čerpá z řady dobových materiálů, včetně vzpomínek slavných korzárů, statistik a zpráv o plavbách. Představuje příběhy o statečnosti, dramatech, strádání, výjimečných osudech a slavných bitvách, které formovaly korzárskou historii.

Druhý svazek čtyřdílného projektu Rytířské bitvy a osudy barvitě líčí válečnictví a rytířské zvyky konce raného a počátku vrcholného středověku. Osudy hraběte z Montfortu a vikomta Trencavela provází čtenáře nesmiřitelnou válkou s Albigenskými na jihu Francie, střetem křesťanských rytířů s Mongoly u Lehnice, dvěma bitvami u Coutrai a Bannockburnu, kde rytířské vojsko začaly porážet houfy neurozené pěchoty. Dvě obsáhlé části jsou věnovány posledním bitvám dvou českých králů, v nichž se pátrá po pravdě o smrti Přemysla Otakara II. u Dürnkrut a Jana Lucemburského u Crécy-en-Ponthieu. Jde o čtivou a nenásilnou sondu do válečnických zvyklostí, rytířských ideálů, jež se nejednou s realitou kříží, událostí, vojenské techniky, historie zbraní, zbroje a jejich použití. (Knižní web)

Ludvíka XIV. vnímáme obecně jako okázalého absolutního monarchu a despotu, řídícího Francii podle své vůle i rozmaru, omámeného vlastní velkolepostí, uzavřeného v okázalé nádheře Versailles a zabývajícího se radovánkami či proslulými metresami. Pokud jde o politiku, je to válkychtivý a dobyvačný král, na jehož mocenské choutky doplatila jen pozlacenou bídou. Tak vypadá nesmírně pokřivený obraz, poplatný republikánské historiografii 19. století, a pokud za něj pronikneme, objevíme muže vládnoucího podle svého nejlepšího svědomí tak, jak jej k tomu v dětství cílevědomě připravovali, milujícího sice slávu, ne ale natolik, aby se stal dobyvatelem, čestného, zodpovědného, nesmírně pracovitého, válčícího pro zabezpečení hranic své země, vedeného snahou o její rozkvět a stíhaného mnoha ranami osudu. Spolu s ním pochopíme i dobu jednoho z největších vladařů v dějinách lidstva, které dal už Voltaire právem jméno Století Ludvíka XIV.

Podtitul: Lipsko-Hanau-Brienne-Montmirail-Montereau-Laon-Arcis-Ligny-Waterloo. Obsahem je závěr roku 1813, tedy bitva u Lipska a následující ústup k Rýnu, kampaň roku 1814 až po Napoleonovu první abdikaci, Sto dní a tzv. belgické tažení roku 1815 až po Waterloo, druhou abdikaci a obranu Paříže. Přílohu opět tvoří překlady bulletinů jakož i dalších dokumentů pasáže o armádách a jednotkách napoleonských válek, tentokrát o císařské gardě, britské armádě včetně Královské německé legie a o nizozemských i belgických jednotkách. Vydání 1.

Známý historik a autor z oblasti literatury faktu se ve své práci soustředí nejprve na samotné rozpoutání rusko-japonského konfliktu, dále popisuje ruské pronikání na Dálný východ od 19. století, sleduje životní osudy velitelů obou námořních sil (Heihačiró Tógó a Zinovoj Rožestvenskij), dále budování ruského a japonského loďstva v oblasti Dálného východu, přesun ruské 2. Tichooceánské flotily z Baltského moře do východní Asie. Poslední dvě kapitoly se soustředí na samotný průběh z bitvy u Cušimy konce května roku 1905, které přinesla Rusům těžkou porážku, a zárověň příčiny ruského neúspěchu v tomto námořním střetnutí. Fotografie, obrázky, technické údaje o plavidlech, přílohy.

Legie římského impéria jsou čtvrtým svazkem pětidílného projektu o vojenské historii antického Říma, tentokrát věnovaného událostem od Caesarovy smrti do poslední čtvrtiny 1. století našeho letopočtu. Jde zde o válku Octaviána a Marca Antonia s Brutem a Cassiem, Caesarovými vrahy, která skončila bitvou u Pharsalu, o války druhého triumvirátu a jeho rozpad, po němž následoval boj, který skončil námořní bitvou u Actia. Budeme svědky římské porážky v Teutoburském lese i odplaty a vítězných bitev, svedených s Germány Tiberiem či Germanicem. Půjdeme po stopách podmanění Británie a povstání královny Boudiccy proti Římanům, s generálem Corbulonem potáhneme do Arménie a projdeme krvavým zápasem tří císařů, kteří se vystřídali v jednom jediném roce. Poslední část tohoto svazku vyplňuje nesmírně krvavá a urputná židovská válka, která skončila Titovým dobytím Jeruzaléma a zničením posvátného chrámu.

Bitvy a osudy válečníků I. 1526–1588. První svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje na tetralogii Rytířské bitvy a osudy rokem 1526 a bitvou u Moháče, v níž zemřel český a uherský král Ludvík Jagellonský. Pokračuje napříč válkami křesťanů s muslimy i katolíků s protestanty, obranou Malty, bitvou u Lepanta, zkázou španělské Velké Armady či náboženskou válku ve Francii a líčí životní osudy řady velkých válečníků, osmanského admirála Chaireddina Barbarossy, tragický osud hraběte Egmonta nebo život vévody z Alby, největšího španělského vojevůdce.

Richard III. je znám tak, jak jej vylíčil William Shakespeare: hrbatý, bezohledný a mnohonásobný vrah, který se pro korunu neštítí ničeho. Ve skutečnosti takový vůbec nebyl. Neměl hrb a nejspíš ani jinou tělesnou deformaci. Narodil se jako syn jednoho z nejmocnějších mužů znesvářené Anglie a dospěl v době válek růží. Byl bratrem anejpevnější oporou Edvarda IV., který si sám vsadil na hlavu korunu duševně postiženého Jindřicha VI. Jako statečný rytíř, srdnatý voják a schopný velitel se Richard zúčastnil bitev u Barnetu, Tewkesbury a mnoha dalších. Stoupal vzhůru, až se stal sám králem. V bitvě u Bosworthu ztratil království i život. Proč z něj po jeho smrti udělali zločince a zrůdu? Byl vinen tím nejstrašnějším skutkem, který mu přisuzovali a vyčítali, vraždou svých dvou malých synovců? Jak žil, co jej formovalo, jaký měl charakter? To vše je tématem nejnovější knihy oblíbeného autora literatury faktu.

Od starověku k branám renesance. Ordálie, Boží soudy, gladiátorské hry, turnaje, souboje, duely – jedním slovem ritualizované násilí provází dějiny lidstva od nepaměti. Často se pod maskou souboje skrývaly vraždy a naopak, mnohé násilí bylo obhajováno na základě dobově platných kodexů chování. Písemné doklady o násilném řešení sporů nějakou více či méně přesně kodifikovanou formou máme již ze starověku a s každým stoletím jich přibývá. Duel, tato formalizovaná podoba násilného rozhodování, která strana má „pravdu“, je fenoménem výrazně evropským. Až do vynálezu střelného prachu byl rozhodován chladnou zbraní, takže je s ním nevyhnutelně spjat i vývoj šermířského umění. Autoři ve svém díle koncipovaném do tří svazků popisují nejenom jednotlivé formy boje dvou jedinců či souboje známých osobností, ale všímají si také socio-historického kontextu a dobových literárních či dramatických reflexí duelů.

Války bez konce jsou druhým svazkem projektu o vojenské historii antického Říma, znovu plným příběhů o vojevůdcích a vojácích, o taženích, které prodělali, o vítězných či prohraných bitvách na souši i na moři, o pochodech, táboření, útocích, obranách, obléhání, o slávě a strádání za válek s Jugurthou v Africe, Mithridatem v Malé Asii a s invazí Kimbrů i Teutonů v Galii. Pojednávají ale i o tom, jak v krutých i neznámých letech občanské války mezi Mariem, Sullou, Cinnou braly za své vojenské ctnosti, místo nichž vystupovaly do popředí zrady, vraždy vlastních velitelů a přeběhlictví a dezerce. Přesto šlo o léta, v nichž se legie jako občanská armáda změnily v profesionální vojsko a takticky prošly reformami, nepřesně přisuzovanými Gaiu Mariovi. V nich se manipulární legie změnila v kohortovou. Druhý svazek Římských válek končí Crassovým vítězstvím nad Spartakem a třetí zahrne dobu triumvirátu, čas největší vojenské slávy Caesara, jeho boje v Galii i občanskou válku s Pompeiem. Bude pokračovat až do vítězství nad Caesarovými vrahy a do Octaviánova boje s Marcem Antoniem.

Roku 1793 dostal dělostřelecký důstojník, který se tehdy ještě psal jako Napoleone Buonaparte, poprvé příležitost ukázat svůj talent a při obléhání Toulonu si vysloužil první generálské epolety. O tři roky později stanul, už jako Napoleon Bonaparte, v čele Italské armády, nejubožejší ze všech vojsk republiky, a vedl ji od vítězství k vítězství.

Waterloo s podtitulem Poslední bitva je druhým a závěrečným svazkem práce o posledním Napoleonově tažení, které trvalo pouhé čtyři dny a skončilo jeho porážkou. Doslova krok za krokem autor líčí události neděle 18. června 1815 na Napoleonově hlavním bojišti u Waterloo i u městečka Wavre, kde bojoval maršal Grouchy.

Velmi poutavá a čtivá kniha o vojenském tažení Napoleona Bonaparta do Ruska roku 1812. Zdálo se, že Napoleon I. stanul před tažením do Ruska na vrcholu moci, i přes některé známky slabosti se jeho říše vnitřně upevňovala. Carské Rusko si ovšem počínalo stejně výbojně jako Francouzi, Napoleon byl přesvědčen, že ruský car Alexandr I. čeká jen na vhodnou záminku k válce. A tak oba soupeři dál mluvili mnoha slovy o míru, ale hráli jen o čas a spojence. Autor se pokouší vysledovat příčiny a důvody Napoleonova vpádu do Ruska v červnu roku 1812 a objektivně vylíčit a posoudit průběh samotného tažení, jehož rozsah neměl ve vojenské historii do té doby obdoby. Do Ruska Napoleon vyrážel jako císař nad králi a s obrovskou armádou, vracel se jako uprchlík obklopený nepatrnou eskortou.

Fundovaná, zajímavá a čtivá kniha o válce rakousko-francouzské r. 1809 - o méně známé části vojenských výbojů Napoleona I. Válka mezi Rakouskem a Francií vypukla 10. dubna r. 1809. Obě strany ji pokládaly za spravedlivou. Rakušané, v čele s arcivévodou Karlem, chtěli odčinit předchozí potupné porážky a ztráty a pokusili se proto využít vleklých bojů ve Španělsku, které vázaly značné francouzské síly. Napoleon se naopak ocitl v roli napadeného a obránce toho, co předtím dobyl. Dunajské tažení, jak vojenská historie nazvala průběh operací na hlavním válčišti, bylo mimořádně složité, velmi bohaté na vojenské události a plné zvratů, je příběhem zlomu a prvních neúspěchů francouzské armády (bitva u Aspern).Válka stála napoleonské císařství, jak se později ukázalo, až příliš mnoho sil.

Zkušený popularizátor historie se opět vrací do 17. století ve Francii. Tentokrát (nikoliv poprvé) se rozhodl sledovat život slavného mušketýra d'Artagnana, známého z románů A. Dumase. Literární postava měla reálný základ v osobě Charlese Batz-Castelmora d'Artagnan. Tento mušketýr udělal skvělou kariéru, stal se velitelem královských mušketýrů a oblíbencem krále Ludvíka XIV., který mu svěřoval i delikátní a důležité úkoly. Tento oblíbený velitel zahynul r. 1673 při králově tažení do Flander a obléhání Maastrichtu. Kromě osudu d'Artagnana autor popisuje politický vývoj a vojenské střety ve Francii během 17. století (boje s protestanty, s Frondou atd.). Plasticky jsou vykresleny postavy králů, kardinálů i dalších významných osobností té doby.

Knihu tvoří komentovaný výbor z nesmírného bohatství vojenských vzpomínek na napoleonské války, které po sobě zanechali prostí vojáci i velitelé. Tyto vzpomínky, plné osobních prožitků, dramatických událostí, velkých bitev i drobných šarvátek, příběhů a historek, zahrnují celé období, o němž pojednávaly předchozí čtyři svazky Napoleonových tažení. Na čtyřicet pamětníků tu vzpomíná na bouřlivé události od Napoleonovy korunovace a bitvy od Slavkova přes desítky bojů až k závěrečné porážce u Waterloo, přičemž líčí, někdy rozmarně a jindy velice vážně, i všechny strasti i slasti života vojenského. Český čtenář má poprvé možnost seznámit se s memoáry z napoleonských válek v tak velkém rozsahu.

Čtvrtý svazek projektu "Bitvy a osudy válečníků" navazuje na "Třicetiletou válku" i čtyřsvazkové "Rytířské bitvy a osudy". Vypráví o bratrovražedné anglické občanské válce, o boji Parlamentu a posléze Olivera Cromwella proti králi Karlu I. i o mocenském zápase ve Francii, kdy proti králi-děcku, malému Ludvíku XIV., povstaly šlechta a měšťanstvo v rebelii tzv. frondy. Je to doba válek, bitev a mocenských zápasů, které románově zachytil ve Třech mušketýrech po dvaceti letech A. Dumas. Války proti králi líčí klíčové bitvy Karla I. od Edgehillu po Naseby i osudy jeho hlavního vojevůdce Ruperta Falckého. Tento pražský rodák a syn českého „zimního krále“ válčil za Karla I., svého strýce, a za jeho syna nejen na souši, ale i na moři jako pirát, korzár a nakonec anglický admirál. Z doby frondy a mládí Ludvíka XIV. zde najdete bitvy pod hradbami Paříže i u Lensu či Dunes ve Flandrech a osudy dvou největších francouzských válečníků před Napoleonem, prince de Condé a maršála de Turenne.

Plastické vylíčení bitev u Aspern/Esslingu a Wagramu, svedených proti Rakousku koncem jara a v létě roku 1809 Napoleonem I. a arcivévodou Karlem Rakouským. U Aspern/Esslingu padl mýtus o Napoleonově neporazitelnosti a ani Wagram neskončil přesvědčivým francouzským vítězstvím. Tyto „polozapomenuté“ události války na Dunaji pak představovaly poslední vítězné tažení císaře Francouzů. Formou literatury faktu a stylem, jenž získal jejímu autorovi u čtenářů oblibu, s pomocí řady map, dobových vyobrazení i ordre de bataille, bitevního uspořádání obou vojsk, nechává kniha promlouvat především pamětníky, maršály, generály, důstojníky a vojáky rakouské i francouzské strany, kteří ono krvavé zápolení na bitevních pláních u levého dunajského břehu zažili. Vychází k 200. výročí obou bitev, v nichž na rakouské straně statečně bojovala a padla řada mužů z Čech a Moravy.

Desátý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků zahrnuje první a nejbouřlivější část Francouzské revoluce od pádu Bastily 14. července 1789, kterou vše začalo, po dramatický konec jakobínského teroru v horkém červencovém dni roku 1794, kterému se podle revolučního kalendáře říká 9. thermidor roku II republiky. Těch pět let vyplňují bitvy, v nichž revoluční Francie bojovala s Pruskem, Habsburky, Brity i Nizozemci o bytí a nebytí; Valmy, Jemmapes, Neerwinden, Hondschoote, Wattignies a Fleurus zvolna přenášely válku z francouzského území za hranice a otevíraly cestu k dalším vítězstvím Revoluce byla ovšem krvavá záležitost a bojovala nejen s vnějším, ale i s vnitřním nepřítelem, především s povstáním ve Vendée, potlačeném s neslýchanou krutostí a líčeném skrze osudy pana de Charette, nejznámějšího z povstalců, i madame de Lescure, pozdější paní de La Rochejaquelein, která o vendéeské válce zanechala strhující paměti. Stejně krvavý je i závěr, dramatický konec Robespierrova teroru v onom 9. thermidoru

V desetiletí napoleonských válek se maršál Michel Ney stal jednou z nejvýznamnějších postav, získávající tituly jako vévoda z Elchingenu a kníže Moskevský. Jeho vojáci ho nazvali Nejstatečnějším ze statečných. Octave Levavasseur, jeho pobočník, byl svědkem mnoha dramatických událostí, které se odehrály během Neyovy kariéry, a jeho paměti přinášejí fascinující příběhy z této doby. Levavasseurovo svědectví je cenné nejen pro vojenskou, ale i politickou historii, neboť přibližuje psychologický profil Neye v klíčových momentech, kdy ovlivnil Napoleonovu abdikaci a jeho návrat na trůn. I když měl k Neyovi silný vztah, nevyhýbá se kritice jeho rozhodnutí, zejména v souvislosti s tragickým osudem v květnu 1815. Další důležitou součástí Levavasseurova díla je dokumentace přerodu revoluční armády na armádu císařskou a změny v myšlení vojáků, kteří bojovali proti monarchii a nakonec ji pomohli obnovit. Jeho vzpomínky na bitvu u Austerlitz/Slavkova jsou také zásadní pro pochopení této doby.

Přísně tajné! Literatura faktu 4/2001. Ztracené tolary / Vladaři a ruleta smrti / Podivná smrt náčelníka štábu.

Bonapartova výprava a tažení 1798-1801. Monografie popisuje slavné Napoleonovo tažení do Egypta v letech 1798-1801. V květnu roku 1798 vyplul Napoleon z francouzského Toulonu s rozsáhlou flotilou na vojenskou výpravu do Egypta. Ovládnutí Egypta mělo Fracii přinést nové mocenské postavení v oblasti východního Středomoří, ochránit zdejší francouzské obchodní zájmy, cílem bylo rovněž oslabení britského vlivu v regionu. Kromě mnohatisícové armády doprovázela Napoleona i velká skupina učenců, kteří měli probádat a vědecky popsat ovládnutá území. Publikace líčí postup Východní armády (Armée d’Orient) v Egyptě, útrapy, kterým museli francouzští vojáci během tažení čelit. Autor přibližuje rovněž Napoleonovy reformní snahy, které měly obyvatelstvu zaostalé země přinést lepší životní podmínky. Zabývá se Napoleonovým syrským tažení (1799), popisuje slavnou porážku tureckých vojsk u Aboukiru v červenci roku 1799 i Napoleonův spěšný návrat do vlasti v srpnu téhož roku. Text je prokládán rozsáhlými pasážemi čerpanými z autentických vzpomínkových textů účastníků výpravy. Tažení skončilo roku 1801 porážkou Francouzů, jejich kapitulací a odchodem ze země, expedice se však stala impulsem k novodobému zkoumání dějin a kultury starověkého Egypta.

Tři poslední karé gardy se staly cílem anglo-batavského útoku a pruského sboru Zieten. Tyto čtverce představovaly poslední překážku mezi vítězi a poraženými. Britové vyzvali gardu k vzdání, částečně z obdivu k jejich statečnosti, částečně aby odstranili tuto překážku. Roguetův, Christianiho a Cambronnův prapor odmítly kapitulovat, neboť pro gardu neexistovala možnost vzdát se. Vznikla tak legenda, když generál baron Pierre Cambronne údajně odpověděl anglické výzvě stručně: "Merde!" Krátce poté byl těžce zraněn a zajat. Tři praporní čtverce se postupně stahovaly k Maison-du-Roi, kde se rozdrobené skrývaly a odolávaly až do tmy. Cambronnova slova se stala literární ikonou, přičemž verze se v učebnicích liší. První zmínka o epizodě se objevila v Journal de France, kde se uvádělo, že generál prohlásil: "Císařská Garda umírá, ale nevzdává se!" Mnozí to považovali za novinářský výmysl. Cambronne, který přežil, tvrdil, že taková slova neřekl, ale přiznal, že patří celé gardě. Bývalý granátník Antoine Deleau vzpomínal, jak slyšel Cambronnova slova, když anglický generál znovu vyzval gardu k vzdání.

Sedmý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje v dějové linii na Evropu v plamenech. Je věnován dvěma velkým evropským konfliktům 1. poloviny 18. století, Velké severní válce 1700–1721 a Válce o dědictví rakouské 1740–1748. V té první potáhneme se švédským králem Karlem XII. proti caru Petru I., který jej porazil u Poltavy, a vyplujeme na severská moře s dánsko-norským národním hrdinou admirálem Tordenskjoldem. V té druhé budeme svědky bojů mezi vojsky Marie Terezie a Fridricha II. u Mollwitz, Chotusic, Hohenfriedbergu i Žďáru, krom toho se ale podíváme do Prahy dobyté i vyklizené Francouzi. Stejně tak navštívíme Flandry, kde Francouzi porazili ohromujícími způsobem Brity a Nizozemce u Fontenoy. Průběh francouzské části války i její konec pak budeme sledovat prostřednictvím impozantní osobnosti maršála Maurice de Saxe. Název Války v krajkách není náhodný, neboť se vedly sice krvavě, ale zdvořile, galantně a na smrt šli ti výše postavení s elegancí, podobnou jejich uniformám.

V jedenáctém svazku Bitev a osudů válečníků pokračují druhou částí příběhy válek Francouzské revoluce. Líčí další boje s 1. protifrancouzskou koalicí jak v Německu, tak i v Itálii, kde vítězil mladý Napoleon Bonaparte, a pokračují válkou s 2. protifrancouzskou koalicí. Ta začala pro Francii prohrami jak v Německu u Ostrachu a Stockachu, tak i v Itálii u Trebie a Novi. Francie přišla o vše, co předtím Bonaparte získal, pak ale dokázal generál Masséna zvítězit ve 2. bitvě u Curychu nad rusko-rakouskými silami a odrazit i maršála Suvorova, který útočil přes Alpy. Generál Brune ve stejné době ubránil nizozemské pobřeží před britsko-ruskou invazí. Bonaparte, který se po převratu 18. brumairu stal Prvním konzulem, porazil Rakušany u italského Marenga a generál Moreau vítězně dokončil válku s 2. koalicí u bavorského Hohenlinden.

Obsah představuje jeden důvod, forma druhý. Předně jde o knihu většího formátu, než obvykle, to proto, aby vynikly obrazové a mapové materiály. Každou kapitolu navíc provázejí graficky odlišené (podbarvené) tematické bloky, v nichž se píše o skladbě armád i jednotek, zbraních, jejich vlastnostech, výcviku a polních řádech, formacích, osobnostech a řadě dašlích věcí, které by vám měly krom nosné "dějové" linie dát jasnou představu, jak vypadaly armády, které spolu bojovaly, a jací byli muži v nich.

Od bitvy u Mons Graupius a válek dynastie Flaviovců po vyplenění Říma Alarichem roku 410. Pád říše římské je posledním svazkem pětidílného projektu o vojenské historii antického Říma, zahrnujícím dlouhé období od válek dynastie Flaviovců po roce 69 až po vyplenění Říma Alarichem roku 410. Jedná se o nesmírné množství bitev a tažení římských císařů i jejich vojevůdců, o krvavé boje se sousedními Peršany, s tzv. barbary i o vnitřní války, v nichž se jeden císař snažil svrhnout druhého. Období expanze na východ, zejména do Mezopotámie a Dácie, představovalo poslední dobyvatelské úsilí římských legií, po němž následovala jen snaha o udržení dobytého území a ve stále větší míře obrana zejména dunajské hranice před stále většími vpády, zejména Gótů. Syntéza válečných dějin Římské říše od konce 1. století až po zhroucení vojenské síly Západořímské říše nemá obdoby ani v západní literatuře.

Poloostrovní válka je název letitého konfliktu napoleonských válek, který zuřil ve Španělsku a Portugalsku v letech 1807 až 1814 a v mnohém přispěl k Napoleonovu pádu. Proč císař Francouzů uloupil španělskou korunu, čím proti sobě vzbudil nenávist většiny Španělů i Portugalců a proč nemohl vyhrát válku, i když Francouzi ve většině bitev vítězili? Jak probíhal barvitý zápas, do nějž se stále více zapojovali britští vojáci pod velením Arthura Wellesleye, budoucího vévody z Wellingtonu? To vše líčí na podkladě dobových pramenů první svazek dvoudílného projektu známého napoleonského autora, v němž projdeme mj. bitvami u Roliçy, Vimeira, Bailénu, La Coruni, Medellínu, Tudely či Talavery, krvavými obléháními Zaragozy i Gerony nebo madridským povstáním El Dos de Mayo.

Cinkot postrojů, pára od nozder, vrzání sedel, přehlušené svistem tasených šavlí či palašů, rozjezd a sílící dunění kopyt, jak koně přecházejí z klusu do cvalu. Signály trubek, vlající hřívy i zástavy, čepele vytrčené přes koňské krky kupředu, rozmach paže k seku, třesk oceli o ocel při srážce první vlny, ržání a řev, tak asi vypadá naše představa o jezdecké bitvě vytvořená filmem a romány. Je pravdivá? Na to chce tato kniha odpovědět. Najdete v ní osudy legendárních jezdeckých velitelů Napoleonovy armády a střety, jimiž prošli. Budete se setkávat i s tím, co objasňuje roli kavalerie, složitost této zbraně, její strukturu, organizaci, způsoby nasazení, manévrování, taktiku i charakter boje. Pestrá paleta témat je okořeněna úryvky vzpomínek či dopisy těch, kteří vše zažili, a oživena i spoustou obrazového materiálu.

Joachim Murat (1767–1815) byl venkovan z francouzského jihu a voják, který se přidal k Francouzské revoluci. V Itálii získal pod Bonapartem generálské epolety a v Egyptě pověst skvělého jezdeckého velitele. Stal se Bonapartovým švagrem a při vzniku císařství maršálem i císařským princem. Šel z tažení do tažení, z bitvy do bitvy a toužil po slávě i moci. Napoleon mu dal velkovévodství Berg a v roce 1808 z něj učinil neapolského krále, kterého ale pokládal jen za svou loutku. Muratův svár mezi oddaností Napoleonovi a touze po samostatnosti kulminoval s francouzskými prohrami a král Gioacchino, tedy Joachim, nevěděl, zda myslet víc na svého císaře, nebo na sebe. Snaha po udržení neapolské koruny jej vedla k přechodu do tábora Napoleonových protivníků a nakonec ho dovedla před popravčí peloton v kalabrijském Pizzu.

Jako peloponnéská válka se označují dva konflikty, které proběhly v letech 457 až 445 a 431 až 404 př. Kr. Došlo k nim ještě v průběhu války Řeků s Peršany a příčinou, alespoň tak to antičtí autoři tvrdili, byla rozpínavost Athén, nejmocnějšího řeckého městského státu. Obě strany, Athénský spolek a Spartou vedený Peloponnéský spolek, strhly do bratrovražedného zápolení nejen celé Řecko, ale i Sicílii. Se střídavými úspěchy měřily síly v desítkách bitev na souši i na moři, až byli Athéňané pokořeni jak Lakedaimónci, tak sebou samými. Průběh konfliktu i jeho vyústění, které skončilo ovládnutím Řecka Filippem II. a Alexandrem Makedonským, je vzdálený, v nejednom směru se ale podobá velmocenskému soupeření po 2. světové válce…

Druhý díl vzpomínek tentokrát zkušeného vojáka z "vlády 100 dní".

Statutární město Kladno vydalo knihu autorů Jiřího Kovaříka, Josefa Seiferta a Zdeňka Slepičky „Kladno - zrcadlo času“. Publikace, která je volným koncepčním rozšířeným pokračováním úspěšné knihy „Kladno – doteky času“, srovnává vzhled všech kladenských čtvrtí v letech minulých se stavem nynějším, mapuje významná místa Kladna, zlomové události v jeho životě a zaměřuje se i na jeho obyvatele.

Příběhy z francouzských dějin Čtrnáct historických vyprávění ze středověké Francie líčí příběhy královských rodů, králů, papežů nebo bájných postav. Známý vojenský historik a spisovatel J. Kovařík tentokrát přichází s knížkou historických příběhů ze středověké Francie. Vybral si postavy královen i králů širší veřejnosti známých (Filip IV. Sličný), ale i postavy bájné (Roland) nebo méně známé (Bonifác VIII.). Ve čtrnácti příbězích zachycuje osudy panovnických rodů, příběhy aktérů křížových výprav, spory krále s papežem nebo procesy s templářským řádem. Vyprávění vycházejí důsledně z historických faktů a zachovaných dokumentů, což dokládají úryvky z kronik, dopisů nebo autentické výroky. Na závěr každé kapitoly-příběhu je připojen seznam literatury.

Cestopisné reportáže ze současné Korsiky. Ohlédnutí za historií ostrova i popis nejnavštěvovanějších turistických lokalit. Poznávání Korsiky začíná informacemi o korsické historii a exkurzí po významných, nejen archeologických lokalitách, památkách a dalších zajímavostech krásného ostrova. V knize se střídají dojmy a zážitky z procházek po městech, krajině a pamětihodnostech se vzpomínkami na osobnosti a legendy korsické historie i s tipy na výlety a speciality korsické kuchyně. Fotografie: Karel Beran

Poloostrovní válka je název letitého konfliktu napoleonských válek, který zuřil ve Španělsku a Portugalsku v letech 1807 až 1814 a v mnohém přispěl k Napoleonovu pádu. Proč císař Francouzů uloupil španělskou korunu, čím proti sobě vzbudil nenávist většiny Španělů i Portugalců a proč nemohl vyhrát válku, i když Francouzi ve většině bitev vítězili? Jak probíhal barvitý zápas, do nějž se stále více zapojovali britští vojáci pod velením Arthura Wellesleye, budoucího vévody z Wellingtonu? To vše líčí na podkladě dobových pramenů druhý a závěrečný svazek dvoudílného projektu známého napoleonského autora, v němž projdeme mj. bitvami u Bussaka, Funtes de Oñoro, Salamanky a Vitorie až k poslednímu boji této války, svedenému u francouzského Toulouse.

V říjnu 1813 se Napoleonova armáda střetla se čtyřmi armádami protinapoleonské koalice pod velením knížete Schwarzenberga a boje u Lipska trvaly s předehrou a jednodenní přestávkou šest dní. Střetlo se zde na 60 000 mužů s 2 000 děl a zahynulo, bylo raněno, nebo beze stop zmizelo zhruba 90 000 vojáků. Proti sobě bojovali Francouzi, Rakušané, mezi nimiž bylo mnoho vojáků z českých zemí, Rusové, Prusové, Sasové, Württemberčané a další vojáci z německých zemí, Švédové, Španělé, Italové, Belgičané, Nizozemci, Švýcaři, Britové a další, proto dostal střet jméno Bitva národů. Napoleonská Evropa se po ní zhroutila, zůstaly však stovky svědectví a vzpomínek, které vytvořily základ této knihy.

Salvy pod plachtami jsou příběhem soupeření mezi Francií a Velkou Británií o vládu nad moři a oceány. Nepřátelství mezi oběma zeměmi, které se zrodilo koncem vlády Ludvíka XIV., pokračovalo ve válce o dědictví rakouské, v sedmileté válce a vrcholilo, když se Francie zařadila po bok amerických kolonií, které zahájily proti Británii válku za svou nezávislost. Bojovalo se ve Středomoří, u západních břehů Francie, v Antilách, u kanadských i severoamerických břehů a v Indickém oceánu. Řadové lodě sváděly bitvy u Toulonu a Menorky, u mysu Finisterre, u ostrova Ouessant a skalisek Cardinaux, v zálivu Chesapeake, kde se Francouzi podstatnou měrou přičinili o vítězství USA u ostrovů Saintes či u Cuddalore a francouzská Marine Royale v těchto bojích byla důstojným soupeřem Royal Navy.

Nikdo z napoleonských generálů nemá horší pověst než Dominique Vandamme (1770–1830). Paměti i literatura o něm tvrdí, že to byl ten nejhorší rabiát, násilník, kořistník a leccos horšího, jenže to všechno jsou lži založené na dobových, většinou německých pamfletech. Kým opravdu byl tento voják, jehož kariéru provázely oslnivé úspěchy i nebetyčná smůla? Bojoval za revoluci od roku 1792, zaskvěl se u Slavkova roku 1805, věrně sloužil Napoleonovi, který ale jeho služby nejednou neocenil. Osudově prohrál roku 1813 u Chlumce a Přestanova, kde jej Napoleon nechal na holičkách, přesto za něj nasazoval život i v posledním tažení roku 1815, v bitvách u Ligny a Wavre, a bránil Paříž i v době, kdy už Napoleon podruhé abdikoval…

Postupem staletí se duel – ať již chladnou či střelnou zbraní – stal neodmyslitelnou součástí života vyšší společnosti, především šlechty a důstojnického sboru, ačkoliv nezřídka jej praktikovali i neurození občané. V určitých obdobích byl natolik rozšířeným jevem, že jej současníci přirovnávali k morové epidemii. Druhý díl projektu Historie evropských duelů a šermu popisuje „zlatou dobu“ duelů, spadající do 16. až 18. století, a obšírně popisuje vývoj šermířského umění v tomto období. Evropa byla tehdy svědkem nebývalého rozvoje šermířských škol, jejichž mistři nám zanechali řadu traktátů a učebnic šermu, doprovázených často ilustracemi pozoruhodné výtvarné úrovně. Samozřejmě se opět dozvíme podrobnosti o soubojích slavných osobností, ale také o ženách s kordem a mužích v sukních, o soubojích Napoleonových důstojníků, o soupeření jednotlivých šermířských škol. Dočteme se i o tom, jaké byly duelové zvyklosti, jak byly kodifikovány a jak se na celý fenomén dívali panovníci, církev a společnost, a to nejenom ve střední a západní Evropě, ale také v Rusku.

Přísně tajné! Literatura faktu 3/2006. Jiří Bílek - Příběhy z temného úsvitu českých dějin, Jiří Kovařík - Poslední boj krále Přemysla Otakara II., Karel Kýr - Mormoni, Vladimír Dolínek - Rakouské raketomety v 19.století, Karel Richter - Rok pohnutých událostí, Libor Nedorost - Sokolské pluky Stráže svobody, Milan Hulík - Kde ty hroby jsou, kde jsou ti vojáci?, Věra Weislitzová - Uvězněné sny, Petr Vokáč - Senzace století, Roman Cílek - "...Když chtěla jsem padnout!", Karel Šimek - Most u Remagenu, Jindřich Marek - Záhada kadetky, Richard Sobotka - Dělostřelecká tvrz "Bouda", Antonín Benčík - Neblahé důsledky hokejového vítězství, Miroslav Kučera - Ztracená zpěvačka, Ivan Brož - Smrt prvního diplomata světa.

Kniha Josefa Seiferta a Jiřího Kovaříka Doly, hutě a Kladno poutavou formou ve dvou oddílech Šachetní epilog a Dvě hutě v jednom městě představuje fascinující příběh kladenského hornictví a hutnictví.

Podtitul: Pułtusk-Gołymin-Eylau-Guttstadt-Friedland. Příběh tažení 1806–1807, v němž se Napoleon hnal za přeludem, který byl nejspíš jeho největší chybou. Válka císaře Francouzů s nesmiřitelným protivníkem, s Ruskem Alexandra I. Velké bitvy u Gołyminu, Pułtusku, Preussisch Eylau, Heilsbergu a Friedlandu. Utrpení v blátě, mrazu, vedru i prachu a hrdinství bez hranic. Boje, jak je viděli pamětníci francouzští i ruští. 50 map, 150 vyobrazení.

Maršálové Napoleonových orlů jsou knihou o šestadvaceti legendárních mužích na pozadí dvou desetiletí válek Francouzské revoluce, Direktoria, konzulátu a napoleonského císařství od bitvy u Valmy po bitvu u Waterloo. Je to příběh o vzestupu a pádu Napoleonových vojevůdců, o věrnosti a zradě, jejich talentu, oddanosti a nenávisti, ctižádosti i průměrnosti, přednostech a slabostech, pýše, hrdinství..