Jacques Heers Livres

L'historien, à juste titre, condamne l'esclavage, mais le voit volontiers dans un passé lointain ou dans un contexte colonial. Le marchand d'esclaves est étranger ou conquérant. Comment en admettre la pratique dans son propre passé ? Avons-nous un seul livre sur l'esclavage en pays musulmans ? Sur les chasseurs et les convois de captifs noirs vers les comptoirs de l'Islam ? Le sordide trafic des négriers sur les côtes occidentales d'Afrique n'aurait jamais pris une telle ampleur sans les mercantis maures ou noirs, sans les potentats de l'Intérieur qui razziaient et jetaient sur les marchés des troupes de malheureux prisonniers. Et en occident ? Entre chrétiens même ? Nos manuels n'en parlent pas : reflet d'une éthique, d'une gêne aussi. Pourtant l'esclavage a bel et bien existé, pour les femmes surtout, amenées d'Orient, domestiques en Italie, en Espagne et en Provence. Un phénomène qui marque la société en profondeur, impose une teinte particulière aux rapports humains, suggère une autre idée de la ville médiévale du Midi.

Explores the historical events and personages of the period.

The Barbary corsairs, emerging in the late fifteenth century, terrorized Mediterranean shipping from North African ports like Salé, Rabat, and Algiers. Operating under the Ottoman Empire, these Muslim pirates disrupted trade routes and instilled fear among Christians, shaping the historical narrative of the Barbary Coast, named after its Berber inhabitants. Their notorious activities highlight a significant period of maritime conflict and cultural clash in the Mediterranean.

Kniha francouzského medievalisty Jacquese Heerse je věnována středověké karnevalové kultuře a středověkému vztahu k zábavám a slavnostem. Rozsáhlou pozornost autor věnuje církevním slavnostem a jejich významu pro každodenní prožívání křesťanské víry. Vedle svátků a slavností, které stály na pomezí mezi laickou a církevní kulturou, ale ve středověku existovaly i ryze světské slavnosti, svátky bláznů, karnevaly, jimž věnuje Heers největší pozornost. Na základě především francouzských pramenů se mu podařilo zachytit jejich pestrou podobu, v níž někdy dominovaly děti, jindy naopak tělesně postižení či blázni. Samostatnou pozornost pak věnuje kategorii blázna, i dvorského blázna, ve středověké společnosti, jež této postavě často přisuzovala divotvorné a magické vlastnosti.

Jacques Heers, wybitny znawca średniowiecza i renesansu, ukazuje dwór papieski w Rzymie od powrotu papieży z Awinionu w XV wieku aż do sacco di Roma ( 1527). Ostentacyjny luksus i nepotyzm władców Państwa Kościelnego - co pamiętają wszyscy miłośnicy serialu 'Rodzina Borgiów' - to tylko jedna strona medalu. Papieże byli mecenasami sztuki i literatury, ich dwór stal się schronieniem dla poetów i filozofów, a rozwój uniwersytetu papieskiego i biblioteki watykańskiej przyczyniły się do narodzin humanizmu. Jacques Heers (1924 - 2013) był profesorem na Wydziale Humanistycznym Paris-Nanterre i dyrektorem studiów średniowiecznych w Paris IV, autorem takich książek, jak: Esclaves et domestiques au Moyen Âge dans le monde méditeranéen, La ville au Moyen Âge czy też tłumaczonej na polski Święta głupców i karnawały (1995).