Milan Harvalík Ordre des livres

Monografie s mezinárodní autorskou účastí představuje dílčí výsledky současných onomastických bádání. Z české i evropské onomastiky prezentuje dílčí teorie a metodologii bádání, dále jsou v monografii zařazeny stati týkající se obecných problémů onomastiky i specifických bádání antroponymických, toponymických a chrematonymických. Pozornost je rovněž věnována literární onomastice. Kapitoly monografie jsou psány v různých jazycích, nejčastěji v němčině a angličtině.

Komu vadí, že muži o svých ženách od nepaměti říkávají "moje stará", měl by vědět, že je to výraz nejhlubší lásky k ženě, kterou nechtějí ztratit. Tedy alespoň byl - v době, kdy vznikala jména českých vesnic s divnými jmény. V této publikaci, kerá je již druhým dílem knižní verze úspěšného seriálu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, se vydáte na dobrodružnou cestu za původem takových našich místních jmen, nad nimiž zůstává rozum stát. Dozvíte se, podle jakého hříchu dostaly jméno Dalskabáty, která obec se jmenuje podle toho, že ji obývali lakomci, kde si svůj název zasloužili tím, že zmydlili zloděje, či kde lidé jedli kůru tak vehementně, až jim podle toho vesnici posměšně pojmenovali.

Komu vadí, že muži o svých ženách od nepaměti říkávají "moje stará", měl by vědět, že je to výraz nejhlubší lásky k ženě, kterou nechtějí ztratit. Tedy alespoň byl - v době, kdy vznikala jména českých vesnic s divnými jmény. První díl knižní verze úspěšného seriálu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.

Publikace přináší hlubší pohled na ty systémy českých vlastních jmen a etapy vývoje naší onomastiky (jazykovědné disciplíny zabývající se vlastními jmény), jimž je v posledních letech věnován zvýšený zájem, a přispívá tak k prohloubení a doplnění teoretických a metodologických principů onomastiky. Vedle partií věnovaných historii a organizaci české onomastiky a kapitoly o vývoji českého uličního názvosloví jsou v práci podrobně studovány vztahy mezi dialektologií a onomastikou a diference mezi podstatnými jmény obecnými a vlastními. Poslední část práce se zaměřuje na česká exonyma (domácí formy cizích zeměpisných jmen). Rozebírají se způsoby klasifikace exonym a je analyzován jejich vývoj v průběhu času. Zvláštní pozornost je věnována současnému stavu užívání českých exonym a standardizaci zeměpisných jmen. Závěry obsažené v této práci tak otevírají možnosti k dalším studiím české onymie a jednotlivých onymických systémů, a to jak ze synchronního, tak i diachronního hlediska.