Kniha duchovního běženectví, téměř prorocký text, psaný v první polovině dvacátého století text vysoké aktuálnosti v dnešním světě zrychleného pohybu, zrychleného bytí, světě, kde člověk nemůže spočinout aniž by nebyl atakován mnohostí úniků před realitou, před vlastním já, před skutečným jsoucnem
Čtvrtý, doposud nejrozsáhlejší román spisovatele a novináře Marka Přibila kromě velkého fiktivního příběhu Adama a Evy reflektuje i politickou aféru Šuman, ve které autor figuroval. Příběh plný temných okolností, podlostí, pochybností a frustrace je skládán jako hlavolam protkaný existencionálním přesahem, kierkegaardovskými myšlenkovými orgiemi či komediálními allenovskými piruetkami. A stejně tak jde i o popis doby, kdy se lámou dějiny, kdy se společnost rozdělila pod náporem ideologické sofistiky, a taktéž vizi o kolizi křesťanství s islámem a prvky z žánru science fiction.
Třetí román Marka Přibila je pečlivě komponovaný literární puzzle, v němž sehrává hlavní roli synchronicita. Setkáme se s C. G. Jungem, Sigmundem Freudem, ale současně zažijeme dramatický erotický příběh ze současnosti s detektivní zápletkou. Hlavní hrdina klinický psycholog se zamiluje do své pacientky: postupně s ním čtenář odhaluje, není-li jejím otcem, proč dívka zemřela, proč její matka skončila ve vězení, načež jej čeká existenciální pointa, obracející příběh naruby.
Román lze považovat za svědectví o soudobé generaci třicátníků a čtyřicátníků a době, v níž žijí. Viktor má hezkou ženu, dobrou práci, čeká první dítě, ale přesto mu něco chybí. Jeho život je spřízněn s dobovým stereotypem filmových či literárních hrdinů, kteří jen opakují, co všichni víme a známe. Je utkán z klišé. Je jejich oslavou. Vše se změní ve chvíli, kdy se zastaví před divadlem v pražské ulici Ve Smečkách a poté vykročí na Václavské náměstí… Přibilova próza osciluje mezi politickým thrillerem z novinářského prostředí, které přesně popisuje a mezi řádky analyzuje, a filozofickým a společenskokritickým románem.
Prozaická prvotina mladého autora, čerstvého absolventa Pedagogické fakulty, je pečlivě konstruovaná, racionálně komponovaná literární puzzle, programově se hlásící ke způsobu psaní Milana Kundery. Pod brilantně zvládnutou hrou s literárním tvarem, inspirovanou vedle literatury i současnou filosofií a estetikou, se ovšem skrývá živé existenciální jádro románového příběhu, které v autorovi odhaluje citlivého tvůrce, jehož talent je velkou nadějí současné české literatury.