Román, v ktorom netradičnou formou podáva autor výpoveď o hlbokých etických princípoch a morálnych problémoch v rovine jednotlivca i v rovine celospoločenskej. V priebehu jednej letnej noci na morskom pobreží vyrozpráva anonymný rozprávač, povolaním sudca, dvom spoločníkom celý svoj život.
Ranko Marinković Livres
22 février 1913 – 28 janvier 2001
Ranko Marinković était un romancier et dramaturge croate dont l'œuvre explore fréquemment des questions existentielles et critique les normes sociales. Ses romans et ses pièces sont reconnus pour leur profonde perspicacité psychologique et leur raffinement stylistique. Il employait l'ironie et le grotesque pour dépeindre les contradictions de la nature humaine et de la société. Son écriture représente une contribution significative à la littérature croate moderne.
Centrum opowieści stanowi niemożliwa miłość między księdzem a zakonnicą oraz konflikt życia religijnego z życiem świeckim. Krótko po II wojnie światowej, w małej parafii w Dalmacji, księża próbują przełamać monotonię małego miasteczka, a jeden z najmłodszych, Don Jere, wymyśla sposób na wzmocnienie wiary ludzi. Myśli, że dobrze byłoby zastąpić figurę Matki Boskiej prawdziwą zakonnicą, która miałaby udawać posąg i od czasu do czasu poruszać oczami, aby przekonać lokalnych mieszkańców o istnieniu Boga. Don Jere prosi przełożoną pobliskiego klasztoru o wysłanie mu zakonnicy, a oni wysyłają siostrę Magdalenę, byłą artystkę cyrkową (jej imię sceniczne to Glorija, prawdziwe imię to Jagoda), która po bliskim spotkaniu ze śmiercią postanowiła zwrócić się ku Bogu i zostać zakonnicą.
Sbírka novel charvátského spisovatele (dramatika, esejisty, zejména však prozaika-novelisty), považovaná jugoslávskou kritikou a nejširšími vrstvami čtenářů za nejlepší poválečný soubor novelistický. Groteskní, tragikomické amnohdy až černě humorné příběhy ze života nejrozmanitějších lidí a lidiček, v nichž se obdiv k těm nejprostším věcem života střídá s poetickými baladickými meditacemi a břitkými odsudky lidské morální bídy.
Válka je v představách intelektuála ze Záhřebu jako oslepený lidožravý obr kyklop Polyfém z Odysseovy poutě; je těžké mu uniknout. Mladý hrdina autobiograficky laděného protiválečného románu, Melkior Tresič, spisovatel, introvertní, citlivý, apolitický intelektuál, se v politické situaci Jugoslávie roku 1940 cítí jako zajatec slepého Polyféma. Prožívá pocity existenciální úzkosti, samoty a neschopnosti vytvořit smysluplný vztah s kýmkoli a především žije v neustálém strachu před povolávacím rozkazem. Snaží se mu vyhnout, záměrně hladoví, ale přitom se bojí, že se prozradí. Nakonec je pro svůj zdravotní stav přece jen z vojenské povinnosti "vyreklamován". Nic ale nemůže dopadnout dobře, protože válka se nezadržitelně blíží... Tuto dějovou kostru obaluje hluboká analýza strachu: běžné životní situace vedou hrdinu k až paranoidním stavům a stihomamu mučivé nejistoty a především k touze být neviditelný, nenápadný, neulovitelný. Volba mezi tímto strachem a odvahou hrdinu nakonec definitivně zradí.
