Otokar Simm Livres

Kniha se zaměřuje na drobné památky, které lidé často nazývají "pomníčky", ačkoli toto označení ne vždy přesně vystihuje jejich podstatu. V Jizerských horách se nachází velké množství těchto pomníčků, což z nich činí fenomén regionu a vášeň pro jejich hledání pro mnohé milovníky hor. Autoři Miloslav Nevrlý, Marek Řeháček a Otokar Simm přinášejí pohled tří generací, přičemž Nevrlý, známý pro své předchozí publikace o pomníčkách, se rozhodl sdílet nejstarší vzpomínky na první setkání s těmito památkami, doplněné o dosud nepublikované diapozitivy. Kniha obsahuje také současné fotografie od Jana Pikouse mladšího, které ilustrují změny, jimiž památky a krajina Jizerských hor prošly za posledních padesát let. Autoři zdůrazňují, že nejde o kompletní seznam všech drobných památek ani encyklopedii. Vybrali sto padesát zajímavých památek, přičemž novodobé pomníčky většinou pominuli. Kniha je rozdělena do dvanácti kapitol, v nichž se prolínají texty všech autorů, a na závěr je připojen rejstřík památek a autorů pro snadné vyhledávání.

Kniha o osadách Jizerka, Velká Jizera a Orle od autorů Miloslava Nevrlého, Otokara Simma a Jana Pikouse ml. přináší na 152 stranách na křídovém papíru množství barevných fotografií od fotografa Jana Pikouse ml. a obsahuje také historické pohlednice a fotografie vztahující se k přírodě a lidem v předmětné lokalitě. Fotografie doplňujemnožství vlastivědného a historického textu, jehož autorem je Otokar Simm, na které navazují pasáže s osobními zážitky z poznávání této oblasti před téměř padesáti lety od Miloslava Nevrlého.

Na stotřicetitřech záběrech z Jizerských hor zhotovených v minulosti a na stejném počtu soudobých snímků pořízených ze stejných míst můžete srovnávat, k jakým proměnám došlo v průběhu desetiletí. Každá dvojice obrázků je provázena obsažnými vlastivědnými informacemi, a proto by tato publikace neměla chybět v knihovně nikoho, komu jsou Jizerské hory blízké.

Na stotřicetitřech záběrech z Jizerských hor zhotovených v minulosti a na stejném počtu soudobých snímků pořízených ze stejných míst můžete srovnávat, k jakým proměnám došlo v průběhu desetiletí. Každá dvojice obrázků je provázena obsažnými vlastivědnými informacemi, a proto by tato publikace neměla chybět v knihovně nikoho, komu jsou Jizerské hory blízké.

Nedlouho po příchodu turistů do Jizerských hor začali objevovat místní skály i první horolezci. Mezi nimi byli Willi Kahl a Adolf Gahler, kteří se v devadesátých letech devatenáctého století spojili s mladými přírodymilovnými Liberečany a začali zkoumat těžko přístupné horské svahy. Dne 13. září 1891 se jim podařilo jako prvním vylézt na Uhlířovu čapku, majestátní žulovou stěnu, která se tyčí nad bučinami Stržového vrchu. Po výstupu byl na vrcholu upevněn kovový kříž, který zde zůstává dodnes. Ještě významnějším počinem byl výstup na Divou Maří, nejmohutnější skalní ostroh Jizerských hor, který se nachází v nepřístupných srázech nad roklí Černého Štolpichu. Adolf Gahler a jeho přátelé H. Scholze a E. Wolleschak dosáhli vrcholu 14. července 1895, a to bez použití lan a provazových žebříků. Tímto výkonem položili základní kámen horolezeckého sportu v regionu. Skála byla zpočátku nazývána Gahlerovou věží, ale později změnila své jméno. Na počátku dvacátého století byla zdolána většina velkých skalních útvarů Jizerských hor, přičemž novou generaci lezců vedl Rudolf Kauschka. Tito muži sdíleli romantickou touhu objevitelů a byli nadšenými obdivovateli přírody.