Tomáš Pěkný Livres

Publikace má dvě části. První zaznamenává sled nejdůležitějších historických událostí od příchodu Židů do českých zemí až po rok 1867, kdy byl legislativně ukončen proces tzv. židovské emancipace - prosincová ústava Židy zrovnoprávnila s ostatními obyvateli Čech a Moravy. Druhá část informuje o některých historických souvislostech a reáliích, které se v části první objevují jen okrajově, nebo jsou zcela pominuty (judaismus, Sefardové a Aškenázové, pogromy, způsob obživy a podnikání, židovská sídliště a správa židovských obcí, informace o 25 významných židovských obcí v Čechách a na Moravě, duchovní život v ghettech, hebrejské písemnictví a věda, kulturní vlivy, židovské památky Čech a Moravy, počty Židů). - Jmenný rejstřík zaznamenává všechna významnější užití důležitých jmen, věcný rejstřík odkazuje pouze k místu, kde je podána základní informace.

Le 14 avril 1944, deux jeunes gens, Rudolf Vrba et Fred Wetzler s'évadent d'Auschwitz. Ils n'ont qu'une hâte : témoigner. Il faut faire vite. Le 25 avril leur "Rapport sur les camps de concentration d'Auschwitz-Birkenau-Maïdanek" est transmis au chef de la communauté juive de Hongrie, puis au Pape, à Roosevelt, à Churchill. On sait la suite : en Hongrie, sur un million de juifs, quatre cent mille seront assassinés. Le monde libre a tardé à réagir. Je me suis évadé d'Auschwitz est la matière humaine qui a nourri le Rapport. Humaine et inhumaine. Une chronique méticuleuse, sordide et sublime, désespérée et emplie d'espoir. Un témoignage dont chaque page se grave dans la mémoire du lecteur. Vrba fut interné en juin 1942. Affecté au Sonderkommendo (Service des biens confisqués), il devient ensuite secrétaire du Camp de la Quarantaine. Où qu'il soit Vrba note, répertorie, enquête, démonte la mécanique nazie. Il comptabilise. Travail fou où le souci de vérité sert de fil rouge. Je me suis évadé d'Auschwitz nous apporte un éclairage nouveau sur ce que fut la réalité du camp. Sur des faits peu connus, par exemple la tentative d'insurrection qu'il relate, en partie, dans le film de Claude Lanzmann, Shoah. Sur la capacité des hommes à résister.

Povídání o copaté holčičce Coletce a jejím kamarádovi, psovi podobném salámu. Coletce se zdál sen o psovi a psovi se zdál sen o Coletce, z čehož vyplývá, že se ráno potkali. Pes utekl z řeznictví, kde byl na vychování, před Pumprlíkem, dvanáctibradým dědkem, který ho chtěl sníst. Pes s Coletkou hlídají zloděje, dojdou na strážnici, vyprávějí si strašidelné sny, seznámí se s obrovskou rybou a nakonec všichni i s Pumprlíkem zmizí na začátek knihy.

Příběh pražského Žida a jeho marného boje za záchranu krajanů, kteří byli internováni v terezínském ghettu, může sloužit jako učebnice dějin české židovské komunity za první republiky a druhé světové války. Dílo, které může klidně sloužit jako učebnice dějin české židovské komunity za první republiky a druhé světové války. Jakob Edelstein byl významným sionistickým činitelem. Na jeho osudu ukazuje autorka, která sama prošla Osvětimí, bezvýchodnost a bezmocnost národa odsouzeného k likvidaci, nezištnou a vytrvalou snahu schopných jedinců postavit se mlýnici dějin, naivitu, probleskující z počáteční snahy "dohodnout se" nebo "vyzrát" na nacistickou mašinérii, a tvrdé procitnutí tváří v tvář nevýslovné krutosti.