Básně i osobnost Radovana Voříška představu o básníkovi odklízejí kamsi na opačný konec vesmíru. Jako člověk je Radek výzvou k důkladnému přezkoumání teze „není umění bez utrpení“. A jako básník rozhodně není truchlencem, jenž rozesmutnivše sebe, v tiché se slzy celý rozplývá… (Karel Hynek promine uštěpačnou citaci). Pokud Radovanovy verše pláčou, tedy jedině rozechvěním v uchvácení Bohem, člověkem, životem, láskou… Nemá každý štěstí, poznávat autora této sbírky v osobních setkáních, v nichž se, jeho iniciativou a péčí jeho vzácné ženy, radost ze života stává doslova „hmotnou“. Ale lze se nechat vřele a srdečně obejmout doširoka rozevřenou náručí jeho veršů. Nestyďte se a nebojte se, padnout do tohoto objetí!
