Zora Šimůnková (1965–2021) se nám zapsala do paměti pořádáním stovek literárních pásem Večer přiměřených depresí a festivalů Den poezie a Literární Vysočina. Ti, kteří autorku alespoň trochu znají, právem očekávají lehkost, laskavý humor a nečekané pointy. Tato knížka ale obsahuje mnohem víc. Je o objevování zázraků ve všedním životě. O zjištění, že mohou být na každém kroku, jsme-li ochotni či schopni je vidět.
Víc než dvacet krátkých povídek současné české autorky žijící v Praze.
V knížce Hospodská byla jako ideální manžel se můžete seznámit s šestadvaceti Zořinými a devatenácti Václavovými povídkami. Povídky vznikaly v průběhu delšího časového úseku a mají v rodném listě datum 90.léta 20.století, ale i rok 2009. (Zořiny povídky jsou v závěru opatřeny i přesným datem vzniku.) Povídky jsou to rozmanité, zabývají se současností, ale zabrousí i do válečné minulosti (např. Zora – povídka Pérák), osobními vztahy nahlíženými vážně (např. Václav – povídka Mrtvej brouk) i s humornou nadsázkou (např. Václav – povídka Čas na změnu). Povídková knížka není žádný kočkopes, Zora a Václav se vzájemně doplňují, což dokazuje i netradiční název knihy. Vznikl složením dvou povídek, úvodní část HOSPODSKÁ BYLA JAKO, dodala Zora dle úvodní povídky Hospodská byla jako kytara, druhou část doplnil Václav svojí závěrečnou povídkou IDEÁLNÍ MANŽEL. V závěru knížky se oba představují, a tak se dozvíme, že Zora Šimůnková je křtěná Vltavou, zatímco Václav Franc spatřil světlo světa v Rumcajsově městě. Oba mají literaturu rádi a píší především pro radost, náměty čerpají z běžného života, dokáží z něj zachytit zdánlivě neviditelné maličkosti. Zora Šimůnková ve svém představení píše: „Život je úžasné dobrodružství, když jste schopni sami sebe překvapit ...“
Literární spolek LiS při Knihovně Václava Čtvrtka vydává kromě informačního měsíčníku KOBRA (= kulturní občasník regionálních autorů), kde informuje o činnosti spolku, představuje zajímavé knihy, seznamuje s literárními soutěžemi a občas zveřejňuje i krátké ukázky prací členů spolku, i časopis, v němž uveřejňuje i delší povídky či větší ukázky ze sbírek autorů: ČAJ (= Časopis autorů Jičínska). Představují se v něm literáti z Jičínska, ale i hosté z celé republiky a dokonce i ze Slovenska. U příležitosti pátého výročí vydávání ČAJe vznikl nápad, vybrat to nejlepší z ČAJe a vydat SILNÝ KAFE. Editor Václav Franc v úvodu této knížky uvádí, že bylo těžké vybrat ze všech autorů uvedených v ČAJi dvanáctku nejzajímavějších, ale nakonec se dobrá věc podařila. V tuctu autorek a autorů najdeme poezii i prózu, jsou zde zastoupeni členové Obce spisovatelů (Zora Šimůnková, Jaroslav Schnerch, Václav Franc), ale i mladí a nadějní autoři (Alžběta Kupčíková, Hana Runčíková či Pavel Hons). Pozoruhodná je i účast slovenského autora z märtinského spolku Mädokýš Jano Cígera (povídka Zelené Vianoce).