Jirka Vacek Livres

Ani předešlá zkušenost z přejezdu Nového Zélandu na kolech na těžko i s malými dětmi ve vozíku neodradila Moniku a Jirku Vackovy od záměru, aby stejným způsobem a ve stejném složení pokračovali o půl roku později v sousední Austrálii. Naopak se při přejezdu tohoto krásného, ale i drsného rudého kontinentu mohli opřít o čerstvě nabyté zkušenosti z předešlé cesty a lépe vyladit a především zeštíhlit výbavu.Za tři měsíce s dětmi na kolech ujeli 4449 kilometrů a kromě nádherné Západní Austrálie si projeli další čtyři australské státy včetně Tasmánie. Hlavním domovem jim byl opět jejich stan. O tom, jak si děti oblíbily klokany a koaly, jak všichni společně zvládali úmorná vedra a velké výkyvy teplot vůbec, o obrovských vzdálenostech, častém nedostatku vody a především o skvělých a nápomocných lidech je tato jejich sedmá cestopisná kniha.

Čtvrtý cestopis Moniky a Jirky Vackových pojednává o jejich pozemní cestě do Pekingu a zpět. Transsibiřská magistrála, Sibiř, Říše středu – Čína, Tibet, Nepál či Írán, to byla místa, která byla někde hluboko v myslích autorů, ale nebyl čas, aby je mohli projet na svých oblíbených expedičních kolech. Proto vymysleli způsob, jak svůj sen zrealizovat a přitom mít kola stále u sebe. Nechali se totiž inspirovat obrovským boomem kol skládacích a trasu naplánovali tak, aby byla časově co nejkratší a zároveň co nejzajímavější. Skládací kola a vlak, dva jejich nejoblíbenější dopravní prostředky, se tak nakonec podařilo spojit v jedno a oni opravdu za 105 dní objeli Asii. Viděli 14 států, vlakem najeli více jak 20 000 km, na skládačkách téměř 2400 km, zažili mimo jiné silné zemětřesení pod Mt. Everestem, projeli si nádherná vysokohorská sedla v Himálajích, koupali se v Bajkalu či spali na Dlouhé zdi. Těch zážitků bylo prostě tolik, že se rozhodli opět vše sepsat a podělit se s vámi na 264 stránkách tradičně bohatě ilustrovaného cestopisu.