Alena Laufrová Livres

Próza ŠPORK Berty Laufrové vznikla spojením dvou autorčiných děl inspirovaných autentickými deníky Tobiáše Seemana, sekretáře hraběte Šporka. První část - Příběhy hraběte Šporka vyšla v nakladatelství Prostor v roce 1992, volné pokračování Seemanových vzpomínek - Galantní slavnosti, napsané roku 1994, vychází poprvé. Apokryfní charakter textů, zdánlivě napsaných Seemanem, umožňuje autorce postavit hraběte do nového světla. Historická osobnost, jejíž vznešenost zachycují dobové portréty, sestupuje do svého nejintimnějšího soukromí. Všechny příběhy mají s věcností skutečného hraběcího zaměstnance společná jen historická fakta. Výběr charakteristických událostí a jejich zpracování jsou lehce parodické jak ke skutečným zápiskům sekretáře, tak pokud jde o hraběte Šporka, v němž jako by bylo něco z Dona Quijota i barona Prášila.

Ivan Petrovič Berestov sloužil v mládí v gardě, dal se penzionovat a v jedné zapadlé gubernii měl statek. Jeho žena mu zemřela při porodu. Statek prakticky neopouštěl. Měl dceru, najal si anglickou vychovatelku. Dcera se jmenovala Líza nebo Betty, jak ji otec obvykle nazýval, protože propadl zcela anglické kultuře. Líze bylo sedmnáct let, když prvně spatřila Alexeje Berestova, o němž se povídalo, že je mužem v nejlepších letech, vynikající sportovec, a velký krasavec, duchaplný a i manuálně šikovný. Sešli se, popovídali a ukázalo se, že Alexej je okouzlen víc Lízou, než Líza jím. Alexej se nemohl vynadivit, jak je Líza chápavá. Alexej přijde domů, táta mu doporučuje, aby šel na vojnu, jako většina a vysloužil si aspoň husarskou hodnost. Pokud to odmítne, což i Alexej udělá, tak mu táta navrhuje, aby se oženil a to s Lízou Muromskou. Alexej ale řekne, že se mu nelíbí. Táta odvětí - Tak se ti bude líbit a hotovo, jinak nepodědíš po mě ani děravý hrnec. Čtenáři mě zprostí zbytečné povinnosti popisovat rozuzlení. (to je poslední věta od Puškina týkající se téhle povídky).