Josef Kajetán Tyl Livres

Dávná minulost, konec 13. století - a co všechno se dovídáme z Tylova pěkného vypravování! Jací byli tenkrát páni, jak jim šlo jen aby sebe sami obohatili, jak byli ochotni zradit vlast, jak jim vůbec nezáleželo na tom, že lid hyne v bídě. Kdyby bylo povstání proti Braniborům lépe připravené, muselo se zdařit. Prostí lidé, kteří se stávají hrdiny. Tak je viděl Tyl, který napsal povídku o Braniborech v roce 1847, rok před slavnou pražskou revolucí, která poprvé v nové době ukázala sílu českého lidu.

Námět románu je vzat z ovzduší českých umělců obrozeneckých, usilujících o to, aby národní české umění získalo zaslouženého uznání i v cizině, aniž se ovšem vzdá svého národního charakteru a společenského buditelského poslání. Edice Národní klenotnice svazek 46.

Jedná se o soubor povídek : Marie, Pomněnky z Roztěže, Chudé děvče a bohatý synek, Zloděj, Láska vlastenky, Pro jediné slovo, Divadelní ředitel, Roservanec.

Kniha formou povídek převypravuje Tylova dramata s náměty pohádkovými, historickými a ze života drobných lidí. Nové vydání připojuje k dosavadním jedenácti prózám tři další (Drahomíra a její synové, Jan Hus, Kutnohorští havíři).

Historický příběh, odehrávající se v Kutné Hoře ve 14. století.

Paličova dcera patří k nejúspěšnějším Tylovým hrám. Je to sociální drama o ušlechtilé Rozárce, dceři zhýralého šumaře Valenty. Rozárka bere na sebe otcovu vinu a přiznává se k zločinu, který nespáchala. Pravda vyjde nakonec najevo, padnou zábrany mladé lásce a bohatý příbuzný nabízí Rozárce a jejímu manželi druhý domov na svých statcích za mořem.

V Tylově báchorce z Podkrkonoší se pohádkové motivy snoubí s realistickým příběhem o protivenstvích lásky a jsou zároveň obrazem dobové reality. Krakonoš, zde nazývaný Zlatohlav, nejenže pomáhá hrdinům hry na cestě ke štěstí, ale komentuje i situaci českého národa po bouřlivém roce 1848.

Cesta do Ameriky za štěstím. Ale čeká v Americe opravdu život, který hrdinové čekají?

Tato hra je vrcholem Tylovy divadelní tvorby. Tyl v ní znázorňuje lásku k rodné zemi a protestuje proti touze po cizině. Prolíná se zde opravdový život s pohádkovými prvky. Hlavní postavou je zde Švanda, dudák, chudý chlapec, který žije v malebné jihočeské vesničce. Švanda má rád svou milou, Dorotku, dceru hajného, který však jejich lásce nepřeje, protože Švanda je chudý prostý chlapec. O posvícení se Švanda dověděl od vojáka Šavličky, že ve světě lze snadno zbohatnout. Proto se s Dorotkou rozloučil a šel do světa. Při jeho pouti ho ochraňuje jeho matka Rosava, která prosí lesní panny, aby mu do dud daly krásu svých písní. Tak byla Švandovým dudům dána zázračná moc. Švanda přichází do bohaté země Turecké, kde potkává podvodníka Vocilku, který využívá jeho důvěry. Švandovi se podařilo pomocí svých dud rozesmát princeznu Zuliku a je bohatě odměněn. Zulika se má stát jeho ženou. Švanda zapomíná na Dorotku a domov a je jako omámený. Je uvězněn do vězení princezniným nápadníkem....

Novela vyla napsána v letech 1843 a 1844. Dovětek: Urozenému panu Antonínu Veithovi, pánu na Liběchově, členu mnoha dobročinných ústavů atd. příznivci všeho spanilomyslného snažení na důkaz hluboké úcty své obětuje spisovatel.

Divadelní hra, vydáno k 150. výročí narození J.K.Tyla v edici Skvosty, text převzat z vydání Knihovny klasiků, Spisy J.K.Tyla sv. 1957.

Tento svazek Sebraných spisů J.K. Tyla obsahuje v původním časopiseckém uspořádání jeho časopis "Sedlské noviny", který vycházel v dubnu až červnu r. 1849 - v době posledního revolučního vzmachu let 1848-1849 a zároveň v době definitivní porážky revoluce a utužení reakčního absolutismu. Po rozpuštění kroměřížského sněmu, jehož byl Tyl poslancem, a za stále zostřovaných opatření proti pokrokovému tisku si Tyl zvolil pro boj s nastupující reakcí venkov, jehož drobní rolníci a bezzemci byli nejvíce nakloněni revolučnímu povstání. Snažil se o to, aby seznámil rolníky s novými zákonnými opatřeními a aby jim vysvětlil, jak použít aspoň těch zbytečků "práv", která jim tato opatření dávala k obraně proti velkostatkářům a byrokracii. Druhou funkcí jeho novin bylo informování o postupu maďarské revoluce. (Podle O. Říhy.)

Dudák Švanda by se rád oženil s Trnkovic Dorotkou, ale pro starého Trnku je Švanda příliš chudý ženich. Švanda se tedy rozhodne, že si na svatbu vydělá hraním na dudy, a to i přes domluvy přítele Kalafuny. Švandova matka, víla Rosava, chce svému synu pomoci. Očaruje jeho dudy... Naši furianti je příběh o vztazích a o životě na vesnici. Zápletka příběhu je velmi prostá, 2 vesničané, vysloužilý voják Bláha a úlisný krejčí Fiala, se přou o post ponocného. Při sporech často nejde o věc, ale o osobní zájmy. Hlavní vliv mají dva sedláci, Dubský (starosta) a Bušek (první radní). Ti mají rozhodnout, který z nich místo ponocného v jejich vesnici získá... Maryša je jedním z klenotů české divadelní tvorby. Neustále přitahuje významné inscenátory a její inscenace patří velmi často mezi pozoruhodné divadelní počiny. Mimochodem patří mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách.

Chudí lidé -- Starý flašinetář -- Chudé děvče a bohatý synek -- Opatrnost koruna moudrosti -- Karbaník a jeho milá -- Ze života chudých -- Zloděj -- S poctivostí nezahyneš

Autorův neúspěšný román, obrací se v něm k odnárodněné šlechtě. Hrabě Velenský se považuje za posledního Čecha a chce pro národ získat svého syna, který se národu vzdálil. Nakonec se mu to podaří. Řeší zde generační problémy. V tomto díle převažují romantické prvky nad realistickými. Bylo terčem kritiky Karla Havlíčka Borovského.

Klicpera - Vítek Vítkovič; Tyl - Braniboři v Čechách; Jan z Hvězdy - Jiří z Doupova; Třebízský - Dokonáno jest

Svazek přináší sedm povídek z let 1845-1846 (Marie, Ze života chudých, Cikán houslista, Dva bratři aneb Český jazyk moje škoda, Ptáčníkova dceruška, Hra z ochoty, Od Nového roku do postu), které představují v autorově beletristické tvorbě úsilí o hledání nových cest.

Pět divadelních her z pera Josefa Kajetána Tyla: Paní Marjánka Matka pluku Paličova dcera Bankrotář Chudý kejklíř

Titulní postava, Zikmund Vejvoda, je poctivý, chudý kejklíř, který svým prostým uměním dává radost lidem. Celý život bojuje s bídou pro sebe a pro svou němou dceru-tanečnici. Když pak stár a unaven hledá pomoc u svého zbohatlého bratra, je jím krutě odmítnut. Najde posléze asyl u poctivého, ševcovinou se živícího druhého bratra a rozloučí se se svou milovanou dcerou, protože chápe její touhu, zasvětit život obveselení českého lidu.

Báchorka J. K. Tyla, která vychází z české folklorní tradice a která dosáhla největší popularity. Švandova matka, lesní víla Rosana, vyprosí pro svého syna, aby jeho dudy dostaly nadpřirozenou moc. Švanda jejich mámení podlehne a odejde z vesnice do ciziny. Zapře přitom i svou lásku k Dorotce, ale její oddanost společně s matčinou obětavostí ho nakonec vymaní z moci divých žen a Švanda se vrací do rodné vesnice i ke své Dorotce. Její milostný cit - obdobně jako mateřská láska lesní víly Rosany – má vykupující hodnotu. Je podobou domova, ochrany.

Dvě Tylovy historické povídky, jež tvoří prvou část této knihy, jsou jen ukázkou drobné literární práce historické, jíž Tyl kladl základy k novodobé české historické beletrii. Je v nich prokázána Tylova fantasie, s níž koncipoval i historické práce, když se mu nedostávalo dosti pramenů, tehdy ještě z velké části neznámých, a je v nich jeho velké umění vypravěčské, jež uchvacuje ještě dodnes, jakkoli se již novodobé nazírání historické staví často zcela jinak k historickým faktům, než jak se k nim stavěli čeští prozaici z doby před sto lety. Dramata, jež jsou v knize obsažena, ať je to Paličova dcera, Strakonický dudák či Jan Hus, dokazují velmi přesvědčivě, že Tyl byl divadelníkem tělem i duší, že dovedl v době, kdy jsme měli jen málo, dokonce jen několik dramatických autorů, zvládnout českou jevištní řeč, vybudovat jasné a přesvědčivé postavy českého života současného, z historie nebo vzniklé jako projev české národní fantasie. Nebylo-li možno vměstnati do svazku všecky podstatné hry Tylovy, postačí zajisté alespoň přítomné tři hry, aby si čtenář uvědomil pronikavou modernost Tylova umění v době jeho tvorby a aby v jeho vlastních slovech vzdával hold českému tvůrčímu geniu.

Bylo u nás odevždy málo umělců, kteří by dovedli tak srůsti s prostředím průkopníků naší národní kultury, jako byl J. K. Tyl, Sám umělec, spisovatel, herec, dramaturg, vyhledával ve svém okolí zajímavé typy českých umělců, aby z jejich osudů spřádal nit svého vyprávění o životě českých umělců, o jejich strádání a bojích, o jejich tvrdošíjné odvaze probíti se k slunci a někdy také i o těch, kteří vyhledávali pohodlné přísluní, nesplácejíce svou životní pohodu dokonalostí uměleckého projevu. V Tylových povídkách z uměleckého prostředí se střídají hudebníci, herci, básníci, vesměs lidé, toužící umělecky se projevit, a všichni tu žijí svým plnokrevným , opravdovým životem. Tyto povídky však mají ještě jednu literárně historickou závažnost: že se v nich totiž Tyl projevil jako novelista do té doby v Čechách nezvyklé ražby, že přepisem skutečnosti a jejím domyšlením přinesl do české prózy nejen nové formy, ale i novou tématiku, jež pak měla vliv na vzrůst české novelistické tvorby a ukázala cestu spisovatelům ostatním, kteří přišli po Tylovi.

I. díl - Kusy mého srdce (Hudební dobrodruzi / Alchemista / České granáty / Láska básníkova / Pomněnky z Roztěže / Vlast a matka / Starý Tomáš / Láska vlastenky / Láska vlastencova / Pro jediné slovo / Praha / Procházky po vůkolí Pražském) II. díl - Rozina Ruthardova III. díl - Poutčeských umělců IV. díl - Poslední Čech V. díl - Novelly a povídky novověké (Nový rok / Ptáčníkova dceruška / Ženich na licho / Divadelní ředitel / Sestry / Marie / Hra z ochoty / Rozervanec / Ze života chudých / Cikán houslista / Pepíček a Pepička / Agelina / Knihař vlastenec / S poctivostí nezahyneš / Starý flašinetlář / Chudí lidé / Opatrnost koruna moudrosti / Zloděj / Karbaník a jeho milá / Bláznivý houslista / Nesvorní bratři / Panáci ze švestek / Chudé děvče a bohatý synek / Český jazyk moje škoda / Pomněnky z hrobu nejstaršího Čecha / Don Juan / Arabesky / Vlastenci / Kteří jsou / Po bále / Dvadcátého unora / Třetího unora / Několik lístků z mé staré tobolky)

Z obsahu: Statný Beneda Bilinský vladyka Poslední pohanka Svatba na Sioně Slečna Lichnická Čech a Lech

Z celoživotní dramatické tvorby Josefa Kajetána Tyla (1808–1856) bylo do svazku zařazeno šest her, které reprezentují proměny jeho práce pro divadlo a současně poukazují na tehdejší žánrovou a stylovou rozmanitost. Pseudohistorická tragédie Čestmír (1835), ovlivněná normami vlasteneckého romantismu, byla Tylovým raným pokusem o náročné veršované drama schillerovského typu. Mimořádné atraktivitě u publika se těšil zábavný, biedermeierovsky laděný Pražský flamendr (1846), rozvíjející možnosti jevištního obrazu všedního dne a tradiční postupy „hry o polepšení“. Historická tragédie Krvavé křtiny (1849), zasazená do doby vlády prvních Přemyslovců a inspirovaná shakespearovskou poetikou, překvapí i dnes propracovanou psychologií postav. Nechybí ani nejznámější Tylovy kusy: historická činohra vysokého stylu Kutnohorští havíři (1848), inovativně tematizující sociální nerovnost, umělecky vyspělý realistický obraz ze soudobého života Paličova dcera (1847) a populární dramatická báchorka Strakonický dudák (1847), na jejichž novou, tendenční vykladačskou tradicí nezatíženou interpretaci především se soustředí doprovodný komentář.

Pět dramatických prací, které jsou vybrány pro poslední (10.) svazek Tylových spisů, náleží různé umělecké kategorii, různému poslání i různým osudům, jimž se těšily za básníkovy doby i později. Obsah: Jiříkovo vidění * Pražská děvečka a venkovský tovaryš, neboli Paličova dcera * Krvavý soud, aneb Kutnohorští havíři * Pražský flamendr * Fidlovačka, aneb Žádný hněv a žádná rvačka. K vydání upravil a úvody doprovodil Fr. Sekanina.

Jedná se o překlad Jana Wericha dvoudílné Shakespeareovské hry Jindřich IV. Verše přeložil Jan Vladislav.

Výbor se snaží mládeži alespoň v ukázkách charakterisovat rozsáhlé dílo Tylovo, původní znění textu je přitom místy zkráceno a jazykově upraveno, z citovaných děl jsou uvedeny výňatky, jež pořadatel doplnil poznámkami se stručnými obsahy. Rozdělení: Úvod V. Kovařika o životě a díle J.K. Tyla. I. Z českých dějin. (Dekret kutnohorský.) II. Z dob prvních vlastenců. (Pomněnky z hrobu nestaršího Čecha, Starý Tomáš, Marie, Hra z ochoty, Don Juan). III. Obrazy ze života. (S poctivostí nezahyneš, Starý flašinetář.) IV. Z divadelních her. (Pražský flamendr, Strakonický dudák, Kutnohorští havíři.) V. Z pohádek. (Rozpustilý Janeček.) VI. Z písní a deklamovánek. (Vocílkova a Kalafunova píseň, To se nesluší, Koruna všech lásek, Kde domov můj?).

Autor v knize vylíčil počátky českého národního obrození s přehledem a historií národních buditelů v čele s Šebestiánem Hněvkovským.

Dvě významné histor. činohry vyjadřují nár. a dem. ideály bouřlivých let 1847-48. "Jan Hus", 1. čes. hra o této postavě čes. dějin, ukazuje nejen velikost Husovy oběti, zasvěcené boji za pravdu a svobodu svědomí, nýbrž i Husa jako aktivního bojovníka za zásady skutečné lidskosti. - "Kutnohorští havíři" mohli být pro zákaz censury uvedeni až v předvečer vyhlášení dubnové konstituce r. 1848. Je to 1. hra, která u nás reaguje na mzdové hnutí, stávky a bouře tiskařů kartounů (1844), 1. hra, která má jako hl. postavy dělníky a jejich boj o práva proti šlechtickým a měšťáckým vykořisťovatelům. Na střetnutí havířů s nejvyšším mincmistrem Benešem z Vaitmile (konec 15. stol.) vyjadřuje již hra myšlenku nesmiřitelnosti třídních zájmů pracujících a podnikatelů. Tyl v obou hrách, ač jejich podkladem jsou historické události 15. stol., zpodobil bojové ideály nejpokrokovějších sil své doby. - Za základ textu vzata 1. vydání her, tištěných ještě za života autorova

Historická novela z doby vlády Václava IV. popisuje boj Čechů s cizozemci o pražskou univerzitu. Napsáním této povídky si Tyl kladl za cíl sjednotit Čechy.

Tento svazek obsahuje vrcholná díla Tylovy dramatické tvorby z let 1847 až 1850, z nichž ani jedno nebylo vydáno tiskem za autorova života takže se toto kritické vydání po prvé opírá o rukopisné znění a připojuje též bohatý vysvětlivkový aparát textových variant a jazykových úprav. Báchorkové motivy Tylových her jsou zhmotněním krásy a čaromoci české přírody nebo zhmotněním a zpřítomněním lidových revolučních tradic českých dějin a podávají obraz života českého lidu v Tylově době. Lidoví hrdinové jeho her nejsou nikdy hříčkami pohádkových sil, nýbrž jsou sami strůjci svého osudu. Ve svých zápasech se nespoléhají na žádnou "nadpřirozenou" pomoc, nýbrž jsou v nich silní právě svou láskou ke krásné české zemi, svým zakotvením v revolučním odkazu svého lidu.