Jurij Valentinovič Trifonov Livres

"Románom Zmiznutie zavŕšil Jurij Trifonov svoje dielo aj životnú púť. Nebola ľahká - patril k tým spisovateľom, čo sa nedali podplatiť, lebo ich hlavnou životnou zásadou bolo konať v zhode s vlastným svedomím. Dielo z autorovej pozostalosti pripravila na vydanie jeho manželka. Pripravila, lebo zostalo nedokončené, písanie prerušila smrť. Nevedno, ako by ho bol spisovateľ ukončil, ale aj v tejto podobe pôsobí ucelene. Trifonov ho pokladal za svoj denník, mal ho poruke a prispieval doň celé roky. Vlastné detstvo a mladosť autor opisuje z pozície syna „nepriateľov ľudu", lebo za takých boli vyhlásení jeho rodičia. Takýto osud postihol tisíce sovietskych ľudí. K silným stránkam rozprávania patrí opis „technológie", ako sa vyrábali „nepriatelia ľudu", a praktík vtedajšieho režimu. Trifonov sa neuspokojil iba s konštatovaním, že obdobie kultu osobnosti bolo obdobím ťažkých deformácií politického a spoločenského života, ale hľadal odpoveď, ako k nim vôbec mohlo dôjsť. Jeho hľadanie nebolo samoúčelné, hľadal pravdu preto, aby sa podobné tragické obdobie už nikdy nezopakovalo." Z anotácie na prebale

Historický román o Andreji Ivanoviči Željabovovi, jednom z vůdců skupiny, která připravovala atentát na cara Alexandra II. Děj je soustředěn na úsek mezi začátkem roku 1878 a březnem 1881, kdy k atentátu došlo. Autor přesvědčuje o mravní rigoróznosti revolucionářů Žejabova okruhu.

Soubor povídek (Věra a Zojka, Letní poledne, Cesta, Holubí smrt, Průzračné slunce podzimu, Nedokončený obraz, Babí léto, Stará píseň, Polní máky, Samota Klyče Durdyho, Přesýpací hodiny, Brýle, Doktor, Student a Míťa, Vzpomínka na Genzano, Trawnitschek a hokej, Vítěz, Nejmenší město, Čepice s kšiltem, Podvečerní hry) sovětského prozaika a publicisty (nar. 1925), v nichž se autor jeví jako mistr lyrické zkratky. Jsou to příběhy zdánlivě prosté, které však odhalují zajímavý pohled na složité vztahy mezi lidmi a nenásilnou cestou řeší základní mravní problémy.

Román o neúspěšném spisovateli, který píše neúspěšný román o neúspěšném spisovateli, na jehož cestě za úspěchem nejsou ve hře vždy jen talent a poctivost. Autor dopsal knihu krátce před svou smrtí.

Minulost má schopnost přetrvat v naších vzpomínkách, které si chraníme dlouhá léta, ba někdy i celý život, abychom se s jejich pomocí orientovali i v součastnosti. Vydejme se na cestu prostorem a časem spolu s Jurijem Trifonovem, pro něhož se vlastní vzpomínky jako hloubkové sondy do moralního klimatu doby staly pramenem jeho literární tvorby. Tři žanrové odlišné úvahy - soubor cestopisných črt, torzo nedokončeného románu a kronikářské studie o osudech generace otců - sestupují hloub a hloub po ose paměti, od doby nedavno minulé přes válečná léta k tíživé době vnitrospolečenských otřesů 30. let a jěště dál až ke kořenům, k osudům lidí, ktří stáli u zrodu nové splečnosti. Jestliže v črtách Převrácený dům hledá autor střízlivý pohled na svůj domov prostřednictvím zážitků z cest, v románu Zmizení se snaží pochopit události druhé poloviny 30. let, jak je svýma téměř dětskýma očima vnímal na začátku války šestnáctiletý chlapec. Klíč k pochopení některých letmo načrtnutých motivů a postav románu najdeme v zavěrečné dokumentární próze Záře ohně, v niž Trifonov rekonstruuje dramatické osudy i vnitřní profil svého otce, účastníka tří revolucí, a jeho spolubojovníků. Horečné hledání nepřikrášlené pravdy a etnických hodnot v porevoluční i současné době má u Trifonova jediný cíl: vyburcovat historické a moralní vědomí svých vrstevníků a nastavit zrcadlo různým projevům mravní okoralosti, kariérismu a lhostejnosti.

Vzpomínky starého muže na příběh rudého kozáckého velitele Migulina a jeho domnělou zradu.

Dvě psychologické novely ze života středních vrstev moskevské inteligence. V první se pranýřuje chameleonský lidský typ, snažící se o kariéru stůj co stůj. Ve druhé usiluje muž na pozadí svého ztroskotaného manželství ojiné,smysluplné prožití lidského života.