Egon Bondy Livres

Výbor z básnického díla, 1950–1994. Obsáhlý výbor z Bondyho básnického díla sestavený předním znalcem a editorem toho díla Martinem Machovcem je rozdělen do čtyř chronologicky uspořádaných oddílů, reprezentujících zhruba čtyři dekády Bondyho tvůrčí práce: 1950–59, 1960–70, 1971–82, 1983–94. Připojena je též obsáhlá ediční poznámka a blok O Egonu Bondym napsali nebo řekli, dokumentující často velmi rozporuplné a příznačně protichůdné reflexe Bondyho poezie. Výbor se opírá o souborné vydání Bondyho veršů z let 1990–1995 (devět svazků Básnického díla E. B., tři následující publikace nových sbírek) a jeho smyslem je připomenout dnešnímu čtenáři to nejlepší z tohoto díla, jež je dnes neprávem poněkud zastíněno Bondyho texty prozaickými či filozofickými. Děje se tak pokud možno vyváženě jak z hlediska chronologického, tak z hlediska rozmanitých básníkových tvůrčích způsobů: jsou zde verše „totálně realistické“, „trapné“, „primitivistické“, neosurrealistické, agitační, filosoficky-meditační, příklady poesie deníkové, detabuizační i důkazy občasných Bondyho návratů k tradičnějším básnickým formám. Nechybějí ani ukázky příležitostných experimentů s texty psanými v cizích jazycích. Tento výbor je tedy v jistém smyslu syntézou dosavadních publikací Bondyho básnického díla.

Pracovní analýza (1969) představuje jednu z nejrozsáhlejších teoretických prací Egona Bondyho a je vůbec nejrozsáhlejší prací, v níž se Bondy věnuje analýze tehdejšího politického systému. Řadu otázek tematizuje pouze zde a ve svých pozdějších textech pak již vychází přímo ze závěrů tohoto rozboru. To činí Pracovní analýzu mimořádným textem, který umožňuje nahlédnout společně s již vydanými texty vývoj Bondyho politického myšlení v jeho celistvosti. Zároveň je však i mimořádným historickým dokumentem reflektujícím z hlediska širších geopolitických souvislostí politickou situaci v tehdejším Československu. Součástí výboru je rovněž několik kratších textů z druhé poloviny 60. let, které tematizují podobné otázky jako Pracovní analýza a v řadě ohledů ji tak doplňují a dokreslují Bondyho kritiku tehdejšího společenského systému a jeho představu o možných alternativách.

Hlavní část svazku tvoří filosofický esej Juliiny otázky, který je věnován teorii bytí (ontologii).

Druhé vydání I. svazku Bondy Poznámek k dějinám filosofie, opětně revidováno autorem.

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. První svazek přinese legendární texty z let 1947–1963.

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. Druhý svazek přináší texty z let 1962–1975.

Jedno ze základních děl čínské filosofie z pera zakladatele taoismu, jenž žil v 5.století před Kr. (nový překlad, 180 stran). Mistrovské dílo Lao-c není zobrazením abstraktního myšlení, je to druh myšlení, jenž představuje protipól logiky. Tao je pojmem neporovnatelným s evropskou představou božstva; je to pojmově nepostižitelný absolutní princip, jímž se řídí bytí, a tím i svět. Hlavní myšlenkou jeho spisu je, jak může malý stát a malý člověk přežít ve světě vražedných, soupeřících mocností. Je to snaha nalézt skutečný princip věcí, jenž dává šanci uniknout nebezpečí, a autor nalézá dva hlavní koncepty; Cesta, kterou kráčí mudrc, a Síla v něm, která mu pomáhá po této Cestě kráčet.

Prózy 677 (1977) a Afghánistán (1980) spojuje obdobná literární strategie: reflexe bezprostřední současnosti, doby, kdy tyto texty vznikly, se zde mísí s utopickými či distopickými vizemi fiktivní apokalyptické budoucnosti a s evokacemi časů civilizačního úpadku v minulosti. Oba tyto texty oplývají reáliemi společenství Charty 77 a kulturního podzemí v Československu konce sedmdesátých let, mezi nimiž lze rozeznat též řadu stylizovaných portrétů autorových tehdejších bližních (např. básníci I. M. Jirous, Fanda Pánek, kritik Jan Lopatka, farář Miroslav Mevald, psychiatr Stanislav Drvota) a najít zcela konkrétní zmínky o řadě dalších osobností a ovšem též identifikovat ústřední autobiografickou postavu „básníka“ či uprchlíka „C.“, která spojuje tyto prózy s Invalidními sourozenci (1974), v nichž se autor skrývá v postavě invalidního důchodce a filosofa „A.“. 677 zde vychází ve druhém a Afghánistán, zasazený do září roku 1980 tedy doby těsně po vstupu sovětských vojsk do země, ve třetím knižním vydání.