Autor vypráví o tom, co se stane, když trochu neskutečné postavičky začnou dělal, až příliš, reálné věci, a to ještě v době, která je těhotná změnou. Metamorfóza vypravěče, postaviček a umírajícího režimu pak spolu sehrávají tragikomická představení. Na konci příběhu se účastnici kupodivu nevezmou a šťastně spolu nežijí až do smrti, ale to je výhoda tohoto typu vyprávění a Žužlání se stane globálním principem. Ale začněme od Adama, resp. od Adámka. Žužláci provádí exkurz do nitra čerstvě odtotalitněného ministerstva kultury, tehdy ještě sídlící ve Valdštejnském a Kolowratském paláci, kde se míhají figurky, které tak trochu známe a jejichž působení nám, z této strany břehu, bylo dosud utajeno. Ale ne nadlouho. Stačí se prodrat mezi Žužláky, ale proboha, jen do nich nekopat. Na druhé straně Žužláci nejsou literaturou faktu. Fakta ani faktury Žužlákům nesvědčí, ale o tom, se čtenář přesvědčí.
