Jiří Voskovec Livres

Werichovo zdraví se zhoršuje a Voskovce stále více vyčerpává existenční boj. V dobách, kdy Werich jde z jedné nemocnice do druhé, přibývá dopisů Werichovy ženy Zdenky a také Voskovcových dopisů, adresovaných Zdence, určených však nejen pro ni, nýbrž i pro jejího muže a leckdy i pro jejich dceru Janu. A tak oba přátele trpí každý jiným způsobem, při tom však neztrácejí smysl pro humor. Druhý svazek korespondence tvůrců Osvobozeného divadla poodhaluje roušku nad jejich uměleckým i osobním životem v 60. letech minulého století, přibližuje jejich plány i zmařené naděje, názory na nastupující uměleckou generaci. V dnešní době esemesek a emailů představuje Voskovcův a Werichův listář také rehabilitaci dopisu jako literárního útvaru. Jejich dopisy i nadále oslňují jako nádherná literatura, plná hluboké moudrosti, baví svým klaunstvím a zároveň dojímají smutkem exilu vnitřního i vnějšího. Jsou nejen důležitým dokumentem těžkého údobí českých dějin, ale i významným obohacením české literatury. Drruhý svazek zahrnuje období let 1963 až 1968.

Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložené v americkém Bostonu, je společným dílem nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945 - 1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.

Závěrečný díl třísvazkového projektu dosud nepublikované korespondence V+W, který je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě.

Knížka her Jiřího Voskovce a Jana Wericha navazuje na třísvazkový výbor Hry Osvobozeného divadla, vydaný nakladatelstvím Československý spisovatel v letech 1980 - 1985. Z éry Osvobozeného divadla přináší tři díla: Líčení se odročuje, Sever proti Jihu a nikdy nehranou hru Hlava proti Mihuli. Z poválečné autorské spolupráce vychází text muzikálu Divotvorný hrnec. Autorem dvou zbývajících her Teta z Bruselu a Falstaffovo babí léto je už pouze Jan Werich.

Kat a blázen je divadelní hra autorů Jana Wericha a Jiřího Voskovce s hudbou Jaroslava Ježka, uvedená v Osvobozeném divadle v roce 1934. Hra získala podtitul satirická fantazie o deseti obrazech. Ve své předmluvě k této hře napsali Werich a Voskovec, že by radši psali pro své divadlo "divoké fantazie, bláznivé frašky a absurdní pohádky". Proč? Jelikož správné divadlo má diváky odvést na míle daleko od šedé skutečnosti do časoprostoru nereálného, absolutně vymyšleného a nesmyslného. Jenže jelikož se psal rok 1934 a skutečnost kolem nich nebyla šedá a obyčejná, ale stala se "strašlivou konkurentkou tohoto ideálního divadla", rozhodli se nezůstat k ní chladnými, ale naopak na ni reagovat. Od poetismu přešla tvorba Osvobozeného divadla k satirické, ostře společensky zaměřené tvorbě, která měla reagovat na to, co se právě děje: Adolf Hitler v Německu uchvátil moc a začal se zbavovat svých odpůrců těmi nejkrutějšími cestami. Nezaměstnanost rostla a hospodářská krize byla v plném květu.

Výbor veršů Voskovce + Wericha z let 1927-1947. 22-092-65

Tento soubor korespondence vybrala a uspořádala Adriena Borovičková z dopisů Voskovcovy matky a z dopisů Jiřího Voskovce, které posílal z amerického exilu až do své smrti v roce 1981.

Souborné básnické dílo Jiřího Voskovce vznikalo ve 30. letech v Československu, kdy byl Voskovec aktivním členem Devětsilu, dále za studií ve Francii a později ve Spojených státech. Voskovec kladl důraz na výpravnou stránku a některé básně psal ve formě kaligramů a poetistických obrazců.

Výbor veršů Voskovce + Wericha z let 1927-1947.

Osel a stín je divadelní hra Jiřího Voskovce a Jana Wericha z roku 1933 z Osvobozeného divadla. Jedná se o satiru, která kritizuje úřady a byrokracii, ovlivnitelnost lidí, ale hlavně varuje před nejrůznějšími vůdci, kteří jsou schopní lidi zmanipulovat – konkrétně je jmenován Hitler, Mussolini a Dollfuß. Inspirací pro toto dílo se stal příběh řeckého satirika Lúkiana, který se zmiňuje o antickém městě Abdéra, které bylo považováno za Kocourkov. V témže místě se odehrává také děj tohoto dramatu. Voskovec a Werich vyšli ze zpracování Aristofanova.

Vzpomínky, povídky a pohádky pro dospělé, které vznikly v době Werichova pobytu v Americe.Mandarín s malýma očima (Jiří Voskovec), Lincoln 1933, Kluk, Ir a vděčnost, Naši psi, Dragoun, Psí povídka, Válec aneb dítě Štěsteny, Velikonoční povídka, Za šťastnou lásku bas, Žluté mužátko

Druhý svazek řady V & W neznámí, nazvaný Nikdo nic nikdo nemá..., tvoří soubor textů Jiřího Voskovce a Jana Wericha z let 1929 až 1938, které vycházely v divadelních časopisech, divadelních a filmových programech, denících a ostatních dobových tiskovinách. Zachycuje tedy jejich mimodivadelní tvorbu od počátku sezony 1929/30, kdy Osvobozené divadlo začalo hrát v sále U Nováků ve Vodičkově ulici v Praze, do "nezahájené" sezony 1938/39, kdy bylo v listopadu 1938 z moci úřední zavřeno.

Hra, kterou uvedli Voskovec a Werich ve svém Osvobozeném divadle v roce 1937, se vyjadřuje s neopakovatelným humorem a ironií k nebezpečí vzrůstajícího nacismu u našich sousedů. Je namířena proti poraženectví a kolaborantům, reaguje na německou lživou taktiku předstíraných útoků. Aktuálnost hra neztratila ani později, kdy ji Werich uvedl s M. Horníčkem v letech poválečných, její humor nezestárl a dokáže rozesmát dodnes a terč svého posměchu si jistě najde i u dnešního čtenáře.

Nestárnoucí politická satira a originální smysl pro humor Soubor čtyř her z období vrcholné tvůrčí spolupráce Jiřího Voskovce a Jana Wericha: · improvizovaná parodie Vest pocket revue (1927) představuje volný proud hraných a zpívaných výjevů z cesty kolem světa, během níž se zuřivý fotograf snaží získat snímek slavného spisovatele; · romantická groteskní revue Golem (1931), zasazená do tajemných kulis rudolfínské Prahy, předznamenává budoucí filmovou komedii Císařův pekař — Pekařův císař; · útočně parodická férie z antického Říma Caesar (1932) o politických machinacích, korupci, bezpáteřnosti a prosazování osobních zájmů na úkor státu nahrává mnohým aktualizacím; · vzpurná, a přesto lyrická sociální satira Balada z hadrů (1935) zachycuje milostnou epizodu ze života prokletého francouzského básníka Françoise Villona, a přitom alegoricky varuje před umlčováním umělceintelektuála v totalitní společnosti.

Kniha má dokumentární charakter, je součástí edičního projektu V+W neznámí, jehož záměrem je podat co nejdůkladnější informace o obou tvůrcích, jejich talentech i působení v české kultuře.První svazek se týká textů (básnických, překladatelských, publicistických) z jejich mládí, doplněných fotografiemi, ediční poznámkou, komentářem i jmenným rejstříkem. Odborně a odpovědně připravená publikace, může také inspirovat dnešní umělce uměleckými postupy a poetistickými prostředky obou divadelních komiků.

Pozoruhodný text vznikl v roce 1973. M. Schonberg, tehdy posluchač torontské univerzity, měl díky svému fakultnímu lektorovi J. Škvoreckému ojedinělou příležitost pobývat s Jiřím Voskovcem, který „študentovi“ vyprávěl nejen o divadle, filmu a umění hereckém, ale o celém svém životě.

Známý a respektovaný publicista František Cinger, mimo jiné autor velmi úspěšných titulů 12 podob Jana Wericha, či Werichovy biografie Smějící se slzy, se tentokrát zabývá rekonstrukcí potkávání se Jiřího Voskovce s Janem Werichem v období, kdy Jiří Voskovec už definitivně odešel do Spojených států. Není třeba zdůrazňovat, že organizace těchto schůzek na různých místech Evropy a Ameriky byla v 50. letech velmi komplikovaná, ne-li téměř nemožná. Přesto se však Voskovec s Werichem čas od času osobně potkávali, téměř vždy za často až konspirativních podmínek. František Cinger v této své knize nejen rekonstruuje okolnosti těchto setkání, ale hlavně se podle dochovaných pramenů zabývá obsahem schůzek, tedy tím, o čem si oba nerozluční kamarádi ve vzácných chvílích povídali.

Ohlédnutí za dobou Osvobozeného divadla a postav V+W.

Publikace Moudrost klaunů – Myšlenky Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Miroslava Horníčka přináší koncentrovaný náhled do myšlenkového světa tří velikánů naší kultury ve formě citátů, aforismů, postřehů i úvah. Autor Zdeněk Chromý ji sestavil z myšlenek, které vybíral z původní literatury, z korespondence, ze vzpomínkových knih novinářů a přátel Voskovce, Wericha a Horníčka, z různých rozhovorů i internetových zdrojů. Podařilo se mu shromáždit téměř 1300 citátů, některých známějších, jiných méně známých. Citáty jsou většinou roztříděny tematicky, jen poslední kapitoly přinášejí jakousi směsici tematicky nezařazených výroků a citátů aforistického charakteru. Kniha přístupným způsobem přibližuje myšlenkový svět všech tří slavných osobností, v němž vyniká moudrost, inteligence, kultivovanost i vtip a v němž prosvítá celé spektrum osobních postojů k různým stránkám života jednotlivců i společnosti. Inspirativní myšlenky moudrých klaunů bezpochyby ve čtenářích rezonují i v dnešní době, dokážou jim přinášet zábavu, ale i údiv na tím, jak trojice „klaunů“ dokázala formulovat své názory na život, na manželství, na divadlo, na humor, na svět kolem sebe – na cokoliv.

Vrcholné dílo V+W, které vzniklo v roce 1935, kdy Evropu ohrožoval nástup fašismu, lákalo do Osvobozeného divadla (v té době Spoutané divadlo) nadšené publikum. To tleskalo humoru hry i protagonistů souboru Voskovce a Wericha, stejně jako hudbě a písním Jaroslava Ježka. Kulisa „středověku“, ve které básník François Villon vede svůj protest proti zkorumpovaným pánům u moci, je podobenstvím tehdejší společnosti. Hra svým společenským postojem i neopakovatelným humorem osloví i dnešního čtenáře. Zdroj: http://www.artur.cz/pripravujeme/584-2

L'escadron blindé raconte la vie d'un soldat tchèque en 1953, c'est-à-dire en plein stalinisme. Cette chronique - ou plutôt cette farce - fait revivre un monde où rien d'humain ne survit plus que dans l'humour ou dans les désirs sans limites de la jeunesse. Cette satire s'inscrit dans la ligne des aventures du Brave Soldat Chveik.

V početném repertoáru Osvobozeného divadla, který s nevyčerpatelnou tvořivostí a s podivuhodnou pohotovostí psala jeho vedoucí autorská a herecká dvojice V+W, zaujímá zvláštní ísto trojice her, které jsou adaptacemi cizích dramatických prací. Jde právě o komedii volně podle Johanna Nestroye ... SI POŘÁDNĚ ZAŘÁDIT (1928), vaudeville podle Eugéna Labiche a Martina SLAMĚNÝ KLOBOUK a volnou adaptaci staroanglické hry Francise Beaumonta a Johna Fletchera NEBE NA ZEMI (1936). V+W sahali patrně po cizím vzoru, když bylo zapotřebí rychle nasadit novinku a když sami ještě rozmýšleli nad svou další vlastní původní hrou..

Mezi první a poslední hru Osvobozeného divadla, mezi WEST POCKET REVUE (1927) a PĚST NA OKO (1938) je vložena trojice her z počátku třicátých let OSTROV DYNAMIT (1930), ROBIN ZBOJNÍK (1932) a SVĚT ZA MŘÍŽEMI (1933), svědčících o úsilí V+W psát čím dál tím propracovanější libreta k barvitému divadelnímu ohňostroji.

Třetí svazek her V&W obsahuje pět textů představení Osvobozeného divadla z let 1929 až 1936, seřazených chronologicky podle data premiéry : Fata morgána (10.12.1929) Ostrov Dynamit (11.3.1930) Don Juan & comp. (13.1.1931) Golem (4.11.1931) Nebe na zemi (23.9.1936) v tomto celku: 1. vydáníPozn.: Správný název je pouze slovo Hry.

Úvodní svazek výboru z her Osvobozeného divadla, sdružující jejich čtyři ukázky, jak je představuje OSEL A STÍN (1933), BALADA Z HADRŮ (1935), RUB A LÍC (1936) a TĚŽKÁ BARBORA (1937), , ve zkratce naznačuje cestu, jakou V+W vedli svou divadelní tvorbu, aby ji zaostřili v útočnou zbraň politické a sociální satiry. Jednoznačně zde napadli nacionalistickou diktaturu a imperialismus.

Válečná revue o prologu, šesti obrazech a sedmi intermezzech je 10. divadelní hra autorů Jana Wericha a Jiřího Voskovce s hudbou Jaroslava Ježka, v Osvobozeném divadle. Premiéra 1. září 1930. Režie V+W, hudba Jaroslav Ježek, choreografie Joe Jenčík, výprava a kostýmy František Zelenka. Hrase dočkala 158 repríz.

Malý výbor z korespondence v letech 1948-1977 Jiřího Voskovce s jeho známými a kamarády, např. Jan Werich, Hugo Haas, Jiří Král, Jiří Šlitr a jiní...

Ceasar je společná divadelní hra českých herců a dramatiků Jana Wericha a Jiřího Voskovce z roku 1932. Hra představuje Caesara jako přihlouplého a stárnoucího muže, který touží po válce. V postavě Caesara jsou patrné rysy italského diktátora Benita Mussoliniho. Od této hry je Osvobozené divadlo považováno za politické divadlo.

Don Juan & Comp. Fata Morgana Vždy s úsměvem Panoptikum Gorila ex machina Premiera Skafandr Líčení se odročuje Smoking Revue Sborník, uváděný předmluvou Jana Wericha, zahrnuje pět revuí (Don Juan & Comp., Fata Morgana, Vždy s úsměvem, Panoptikum, Smoking Revue), dvě detektivní komedie (Gorila ex machina, Líčení se odročuje) a veselohru (Premiera Skafandr). Některé z těchto her vycházejí knižně vůbec poprvé (Don Juan & Comp., Fata Morgana, Vždy s úsměvem). Uváděná obsazení postav na titulních stranách většiny her stejně jako poznámky o autorství výprav, hudby (J. Ježek), choreografií, sbormistrovských a dirigentských nastudování jsou dokumentární přehlídkou tvůrčích sil někdejších Osvobozených. Významný dokument o jedné z nejslavnějších ér českého divadla a moderního umění

Poslední vydaná verze hry, kde je "Nepřípadný zpěv o hrobce" již nahrazen obrazem "Pouze pro dámy". 6. rozšířené vydání Vest pocket revue Jiřího Voskovce a Jana Wericha obsahuje kromě vlastního textu hry komentář autorů.

Mezi první a poslední hru Osvobozeného divadla, mezi WEST POCKET REVUE (1927) a PĚST NA OKO (1938) je vložena trojice her z počátku třicátých let OSTROV DYNAMIT (1930), ROBIN ZBOJNÍK (1932) a SVĚT ZA MŘÍŽEMI (1933), svědčících o úsilí V+W psát čím dál tím propracovanější libreta k barvitému divadelnímu ohňostroji.

Nadsamec, zde je prostřednictvím hlavního hrdiny parodicky nahlíženo na uctívání kultu síly a „nadlidství“. Jarry v Nadsamci předběhl svou dobu o desítky let. Vytvořil předobraz všech supermanů dnešních dnů, a navíc dokázal tento moderní mýtus hloubkou svého pohledu jasnozřivě perziflovat. Messalina, manželka římského císaře Claudia, zde zosobňuje ženskou prostopášnost a sexuální nenasytnost