Jaromír Hrubý Livres

Jaký je tento poslední a proslulý Dostojevského román? Je to román kriminální, sociálně filosofický, nábožensko-mystický, rodinný, polemický, obžalobný, nebo je to něco na způsob církevního traktátu? Dodnes o tom pokračují spory a na všechny tyto atributy je možno odpovědět kladně. Ale ještě správnější bude, řekneme-li, že je to vše v jednom, a navíc, že je to strašná, krutá, až úděsná kniha, jejíž problémy a otázky, zvláště v době jejího vzniku, zmítaly životem a v jiných podobách nepřestaly vyzařovat do moderní literatury. Je v ní celý svět ruských typů, široký obraz ruského života, román osudu člověka, Ruska, lidstva, ale také všechen souhrn myšlení a hledačství Dostojevského, jeho svár s filosofickým materialismem a se socialismem, ale také i všecka míra jeho vlastních pochybností, protest proti nespravedlnosti a krutosti světa a jeho božského i lidského řádu. Děj románu je očividně obrazem mučivých myšlenek, vášnivých citů a krutých pochybností Dostojevského, řítí se kupředu s nezadržitelným napětím a dramatismem, plným zvratů; postavy bratrů Karamazových i jejich otce navždy utkví v paměti čtenáře.

Alle glücklichen Familien sind einander ähnlich, jede unglückliche Familie ist auf ihre Weise unglücklich. Diese prägnante Beobachtung des Giganten des russischen Realismus, Lew Nikolajewitsch Tolstoi, eröffnet eines der berühmtesten psychologischen Werke der Literaturgeschichte. Nach dem monumentalen Werk „Krieg und Frieden“ wählt der Autor eine intimere Handlung und drückt durch eine tiefgreifende Umgestaltung der Stoffe modischer Romane seinen Widerstand gegen die Pseudomoral der „höheren Kreise“ aus. Inspiriert von einem wahren Ereignis, bei dem eine anständig wirkende junge Dame sich unter die Räder eines Güterzuges stürzte, erzählt Tolstoi die Geschichte des skandalösen Falls einer „gut verheirateten“ Schönheit, die zwischen einem gefühllosen Salonleben und ihrem natürlichen Recht auf Glück schwankt. Die leidenschaftliche Anziehung des kaiserlichen Beamten zu dem Offizier Wronski, die der Autor geschickt mit den Schicksalen und Krisen weiterer Verwandter und Freunde verwebt, wird für Anna umso tragischer, da sie im Gegensatz zu den zeitgenössischen Moralkämpfern nicht heuchlerisch sein kann und die Liebesaffäre sowie deren Folgen nicht verheimlicht.

Pravděpodobně nejvydařenější adaptace slavného románu Lva Nikolajeviče Tolstého, který pojednává o morálce a postavení ženy v carském Rusku 19. století. Anna Karenina je krásná a inteligentní žena žijící ve spokojeném manželství. Její muž je bohatý, takže Anna netrpí materiálnímnedostatkem – přesto se však začíná nudit. Při návštěvě rodiny svého bratra poznává mladého, ale lehkomyslného hraběte Vronského. Ten má sice známost s dívkou Kitty, ale elegantní Anna ho zcela okouzlí. Situace se vyhrotí, když Anna s Vronským otěhotní – teď už se o všem dozvídá i její muž a chce se s ní dát rozvést. Rozvodem by ale Anna přišla o syna Sergeje, kterého neskonale miluje, a proto odmítá. Po porodu však manžela i syna opouští a odjíždí s Vronským. Štěstí ale nedosáhne – časem se s milencem odcizují a Anně se navíc silně stýská po synovi. Lidé v jejím okolí ji vesměs odsuzují a Anna se cítí čím dál tím více osamělá. Duševně zcela vyčerpaná a zlomená žena nakonec vidí jediné východisko ve smrti a vrhá se pod vlak...

L'odieux Féodor Karamazov est assassiné. De ses trois fils - Dimitri le débauché, Ivan le savant et l'ange Aliocha - tous ont pu le tuer, tous ont au moins désiré sa mort. Drame familial, drame de la conscience humaine, interrogations sur la raison d'être, de l'homme, tableau de la misère, de l'orgueil, de l'innocence, de la Russie au lendemain des réformes de 1860, orgies, miracles, la richesse de ce roman de Dostoïevski, son dernier et considéré comme son chef-d'œuvre, ne sera jamais épuisée. Le génie de Dostoïevski est à ce point divers que Nabokov a même osé écrire : " N'oublions jamais que Dostoïevski est avant tout un auteur de romans policiers ... un maître du suspens. "

Wspomnienia z martwego domu est l'œuvre la plus personnelle de Fiodor Dostoïevski. En 1849, Dostoïevski a été condamné à mort pour son appartenance au Cercle de Pietrashevski, mais sa peine a été commuée en travaux forcés. L'auteur a passé quatre ans en prison, et ses expériences lui ont permis de dépeindre la vie dans une prison sibérienne. Dans ce récit, il fait parler un noble condamné à dix ans de travaux forcés pour avoir tué sa femme. Il décrit les coutumes en vigueur dans le bagne, les relations entre les prisonniers, leurs histoires, comportements et caractères, ainsi que divers aspects de la vie pénitentiaire (séjours à l'hôpital, trafic d'alcool, fêtes, punitions corporelles, comportement des autorités, travaux) et de nombreux portraits de condamnés. Parmi eux, certains sont bons et dignes, mais la majorité est sombre, fière, ambitieuse, jalouse, malveillante. Les conflits, vols et bagarres sont quotidiens, et l'atmosphère morale dans les baraquements est difficile à supporter. La plupart des condamnés viennent de la paysannerie et manifestent parfois de la haine envers leurs anciens maîtres.

Matice lidu ; roč. 12., na rok 1878, č. 6, (běžné č. 72).

Edice Ruská knihovna; Spisy Ivana Sergejeviče Turgeněva, sv. 4

Svazek obsahuje dva Turgeněvovy romány (V předvečer, 1860; Šlechtické hnízdo, 1859) a jednu novelu (První láska, 1860).

Životní příběh šlechtického synka, který přišel z venkova do Petrohradu, kde vystřízlivěl z romantických ideálů a snů, stal se chladným praktikem, udělal kariéru a výhodně se oženil.

Třetí - aktualizované vydání. Elektrická zařízení v prostorách s nebezpečím výbuchu hořlavých plynů, par a prachů patří k nejnáročnějším kategoriím. Klade vysoké nároky na projektování, montáž a provoz, včetně údržby a revizí. Elektrotechnici musí mít rozsáhlé teoretické znalosti a praktické zkušenosti nejen v elektrotechnice, ale také v chemii a fyzice. Tato příručka, vytvořená předními odborníky, je komplexním průvodcem touto problematikou. Oblast určení nebezpečných prostor a požadavků na nevýbušná zařízení se neustále mění, ovlivněná novými technickými poznatky a legislativou. Třetí vydání je aktualizováno podle předpisů a norem platných od roku 2012. Obsahuje rady k zařazování nebezpečných prostor, včetně praktických návodů pro určování zón s nebezpečím výbuchu. Obecná část popisuje vlastnosti hořlavých látek a jejich vztah k ochraně před výbuchem, doplněná praktickými příklady a výpočty. Další část se zaměřuje na nové požadavky týkající se konstrukce a označování elektrických zařízení. Následují požadavky pro instalaci ochranných systémů a zásady pro revize a údržbu. Nově je zahrnuta kapitola o požadavcích na zařízení pro výbušinářské provozy. Závěrečná část shrnuje změny v certifikačních postupech v souladu s evropskou legislativou a systémem IECEx. Příručka obsahuje praktické tabulky s technicko-bezpečnostními parametry a kontrolní otázky s odpověďmi. Je určena projektantům, montážním firmám, revizním technikům a

Bratři Karamazovi jsou jedním z vrcholných románových děl F. M. Dostojevského. Kdybychom chtěli formulovat společného jmenovatele „karamazovštiny“, byla by jím vedle smyslnosti vášnivá zamilovanost do života a touha žít za každou cenu. Jí jsou zachváceni všichni Karamazové. Pětičlennárodina je pojata tak, aby představovala lidskou rodinu vůbec, každý z příslušníků vtěluje zcela určitou a jednotlivou životní sílu: otec Fjodor je realita smyslného nevykoupeného těla, bratři Ivan - čirý rozum, Dmitrij je vášeň a Aljoša absolutní láska, sublimující se v čiré dobro. Podobně jako u Dostojevského, i u jeho postav se stupňuje žízeň po víře tím víc, čím více v nich narůstá důvodů proti ní. Zdá se, jako by byli vystaveni pochybnostem svého autora, který o sobě napsal, že je dítětem století, dítětem nevíry a pochybností. Tato monumentální syntéza autorových náboženských, filosofických a etických názorů Dostojevského je zároveň i vyvrcholením jeho spisovatelské a duchovní cesty.