Drobný literární skvost, pozoruhodná novela Thomase Manna, je studií o lidské samotě, touze a naději bez naplnění. Pan Friedemann žije spořádaným životem úctyhodného občana malého města, kde se dohromady nic neděje. Ale i pan Friedemann, malý vzrůstem, ale velký duchem, má své sny a tajná přání, jejichž středobodem se stává žena vysokého úředníka, který se do městečka přistěhoval. Z novely dýchá atmosféra dvacátého století a je důstojnou připomínkou tvorby velkého německého spisovatele.
Výběr Senecových textů z knihy "Slova tesaná do mramoru" sestavila Radka Fialová.
Významný starověký filozof a přírodovědec vymezuje základní aspekty lidské povahy. Výklad postihuje některé důležité rysy lidského charakteru (např. licoměrnost, neotesanost, úlisnost, skrblictví, hrubost, zbabělost). Snaha přiblížit psychickou stránku člověka z hlediska dobového stupně poznání.
Výběr nejkrásnějších myšlenek L. A. Senecy, které jistě osloví i dnešního člověka. Přeloženo z latiny. 1. vydání.
Autor, profesor dějin hudby na římské univerzitě, prostudoval stovky dopisů, které Mozart napsal otci, matce, sestře, ženě Konstanci, stejně jako desítkám přátel a obdivovatelů. Dopisy, plné slovních hříček, číselných symbolů, zednářských tajných sdělení, ale taky lascívních, velmi důvěrných vzkazů, umožnily Claudiovi Casinimu vytvořit dosud nevídaně autentický portrét geniálního hudebníka.
Spis O dobrodiních napsal Seneca již ke konci svého života a zabývá se v něm společenskou morálkou, otázkami poskytování a přijímání dobrodiní, vděkem a nevděkem. Filozofické úvahy jsou zpestřeny množstvím příkladů ze života, takže se dovídáme i leccos zajímavého o způsobu života a mravech tehdejší římské společnosti.
Biografie Kryštofa Kolumba, poprvé vydaná roku 1892, v definitivní verzi pak roku 1931.
Světská poezie latinského středověku. Uspořádala Anežka Vidmanová, přeložili Václav Bahník et al.
Na přelomu 1271 - 1272 se vypravili do Orientu tři benátští kupci z urozeného rodu Polů. Dostali se až do Číny, zpátky se poté vraceli námořní cestou přes Indočínu, Indonésii, Cejlon a Indii až k Perskému zálivu. Marco Polo byl ovšem mezi tím nějaký čas v Chánových službách.
Jediná dochovaná soudní řeč z období římského císařství. Apuleiova „Apologie“ neboli „Vlastní obhajoba proti nařčení z čarodějnictví“ je řeč, kterou Apuleius pronesl na svou obranu před soudem a která mu zachránila život. Ve své psané formě byla autorem upravena pro publikaci, nicméně stále je svou povahou apologií. Je to jediná dochovaná latinská soudní apologie z císařské doby. Apuleius využívá svých rozsáhlých znalostí i svého rétorského umění a vyvrací obžalobu bod po bodu, počínaje obviněním z čištění zubů (!) až po pitvání ryb, které prováděl prý za magickými účely. Prémie Antické knihovny 1986-1987.