Výklad o antickém řeckém náboženství je jedním z klasických témat evropské kulturní historie. Autor postupuje při výkladu tohoto námětu odlišně od přístupů běžných, a to tak, že hlavně sleduje souvislosti mezi náboženskými představami starověkých Řeků a náboženstvím ostatních národů především východního Středomoří.
Úvodní studie profesora Radislava Hoška. Soubor rozprav a korespondence svatého Augustina – největšího myslitele křesťanského starověku. Cílem pořadatele a zároveň překladatele je ukázat složitou osobnost Augustinovu co možná nejkomplexněji, a to jako filosofa, teologa, moralistu i církevního představitele. Proto zde najdeme jak úvahy o svobodě vůle, o roli milosti či o manželství, tak polemiky proti těm, kdo tehdy pravověrnost křesťanů ohrožovali – – tedy donatistům – – či proti mohutnému proudu mimokřesťanskému – – manicheismu – – jenž tehdy byl nejvážnějším konkurentem Kristova učení a ke kterému se sám Augustin v mládí hlásil.
Opomíjené, ale lákavé a tajemné téma starověkých obřadů, při kterých jedinci navazovali přímý vztah s nadpřirozenem, autoři kladou do souvislostí s kořeny velkých náboženských hnutí doby helénské a římské, především s křesťanstvím, ale také s magií a astrologií.
Pět kapitol o náboženských aspektech epikúrejské filosofie z pera francouzského znalce filosofických a náboženských proudů hellénistické doby.
Tel un Shakespeare de la philosophie, Platon a produit ici comédies, violences, sublimes aperçus, que retient au sol l'ironie de Socrate, les bouffonneries même ( le juste est 729 fois plus heureux que le tyran ; l'eugénisme est lié au chiffre 12 960 000 ... ). La République jette le lecteur dans un fleuve d'Amazonie, un fleuve des mots aux fresques renouvelées, insolites, sans berge repérable, où donc il se plonge comme dans un Déluge de jouvence, ballotté, happé, roulé, perdant le souffle parfois, irrité et incapable de s'arrêter de lire - sur la divinité, sur soi, sur la vie politique, bien sûr, de façon terriblement actuelle et folle en même temps - amarré il restera cependant à ce point de passion et de raison, le désir, le désir du Meilleur. J.C.
Jediná dochovaná soudní řeč z období římského císařství. Apuleiova „Apologie“ neboli „Vlastní obhajoba proti nařčení z čarodějnictví“ je řeč, kterou Apuleius pronesl na svou obranu před soudem a která mu zachránila život. Ve své psané formě byla autorem upravena pro publikaci, nicméně stále je svou povahou apologií. Je to jediná dochovaná latinská soudní apologie z císařské doby. Apuleius využívá svých rozsáhlých znalostí i svého rétorského umění a vyvrací obžalobu bod po bodu, počínaje obviněním z čištění zubů (!) až po pitvání ryb, které prováděl prý za magickými účely. Prémie Antické knihovny 1986-1987.
