Michel Parisse Livres

L'histoire de l'Allemagne se confond en grande partie avec celle du saint Empire romain germanique. Après quelques siècles où elle appartint à la communauté franque, elle fit renaître à son profit l'empire des Romains et de Charlemagne : le règne d'Otton Ier, au Xe siècle, marqua le début d'une fabuleuse histoire illustrée par de grands souverains, tels Otton III, Henri IV, Frédéric Barberousse et Frédéric II. Durant trois siècles (963-1250), elle forgea une nation, un Etat, une civilisation qui lui sont propres. Puis, le rôle de l'empereur s'effaça et les villes contribuèrent à la naissance d'une vie et d'une culture qui s'ajoutèrent à celles de l'Eglise et de l'aristocratie impériales. Pour relater ces siècles brillants, le regard s'est porté essentiellement sur trois grandes phases : celle que domine l'Eglise au temps des Ottoniens et des Saliens, celle de l'apogée aristocratique sous les Staufen, enfin celle de la civilisation urbaine en prélude à la Renaissance et à la Réforme. A chaque moment, cet ouvrage s'est attaché à montrer en quoi le Moyen Age allemand se distinguait de l'évolution parallèle du royaume de France. Dans l'espace européen mouvant que recouvrait l'Empire, on a également tenu compte de la place qu'y tenaient les marges francophones, les confins slaves et les dépendances italiennes.

Dva přední francouzští historici-medievalisté v ní shromáždili přes osm desítek hesel, samostatných a ucelených esejů, věnovaných podstatným skutečnostem a tématům středověkého života: nalezneme mezi nimi jak tradiční témata politických dějin („Král“, „Šlechta“, „Válka a křížová výprava“), dějin hospodářských („Peníze“, „Řemeslníci“, „Půda“), kulturních („Katedrála“, „Literatura a literatury“, „Poutnictví“, „Symbol“), tak hesla věnovaná základním vrstevnicím mentální krajiny středověkého člověka, často už pouhým názvem naznačující napětí mezi protikladnými složkami pojednávaných témat: „Mužství a ženství“, „Řád a stavy“, „Střed a periferie“, „Svoboda a otroctví“, „Ústní a písemné“. Stranou nezůstávají ani „periferie“ středověkého Západu: „Byzanc a Západ“, „Islám“ či „Moře“. Složení autorského kolektivu je podobně rozmanité – převažují v něm autoři francouzští, ale vedle nich nalézáme i odborníky z Itálie, Německa, Anglie, Spojených států, Polska i Ruska. Podařilo se tak encyklopedii vtisknout celoevropský rozměr, byť její zaměření zůstává v první řadě západoevropské a v samém centru pozornosti je pochopitelně Francie. Díky knize dojde čtenář k hlubšímu pochopení oné nejednoznačné, vzrušující a v mnohém klíčové epochy evropských dějin.