Imperator Caesar Marcus Aurelius Antonius Augustus bol aj spisovateľom a filozofom. Jeho dielo Hovory k sebe samému je dostatočne známe (v slovenčine vyšlo pod názvom Myšlienky k sebe samému). Pre naše územie je zaujímavé aj tým, že Marcus Aurelius napísal: "Písané v krajine Kvádov nad Grannou (Hronom)." Cisár superveľmoci sediaci na brehu Hrona a uvažujúci o zmysle života je skutočnosťou, ktorá sa na našom území odohrala takmer pred dvetisíc rokmi.
Nach über zwanzig Jahren kehrt Ladislav Mňačko, ein Autor, dessen Name der jüngeren Generation kaum bekannt ist, in die slowakische Literatur zurück. Nach seiner Emigration im Jahr 1968 verschwand sein Werk aus dem literarischen Diskurs, doch in den fünfziger und sechziger Jahren erregte er mit seinen Büchern und journalistischen Beiträgen große Aufmerksamkeit. Zu seinen bedeutenden Werken zählen die Reportage „Kde končia prašné cesty“ und die Romane „Smrť sa volá Engelchen“ und „Ako chutí moc“, die scharf gesellschaftliche Probleme reflektierten und den Boden für die Ereignisse von 1968 bereiteten. Mňačko setzte seine literarische Tätigkeit auch im Exil fort, wobei seine Texte, wie die Essays „Agresori“ und „Siedma noc“, ebenfalls von Bedeutung sind. Die Neuauflage des Romans „Ako chutí moc“ ist besonders relevant, da sie das Lebensschicksal eines ehemaligen Revolutionärs und führenden Staatsmannes analysiert, dessen Macht ihn allmählich zersetzt. Das Werk kann auch als Kritik an den nicht-stalinistischen Machthabern der letzten zwanzig Jahre gelesen werden und deckt die gleichen Machtmechanismen sowie den demoralisierten Einfluss der Macht auf. Daher ist dieses Werk auch heute aktuell und kann zur gegenwärtigen gesellschaftlichen Erneuerung beitragen.
Biografie Karla Hofmana Československý malíř Karel Hofman vystavuje v Bologni galerii Sagittario krajiny a fantazie, které jsou zcela naplněny vůni střední Evropy a na nich je patrný vliv expresionismu .Jde především o obrazy jež vyvěrají z lidových tradic z nichž čerpal též Marc Chagall Zde lyrismus některých velkých obrazů venkova svou vůni zdůrazňující proměny ročních období tlumočených působívě tichou hrou barevných skvrn tu zase tichý vkus obrazu fantazie vkus který není naivním uměním , ale má společnou malířskou kulturu již jsou neseny jeho krajiny Tato kultura a světelnost jeho obrazů nám vysvětluje jeho pobyt v Itálii. V ní jakoby zaznívaly vzpomínky na jas římského nebe. 43 černobilých a 19 barevných reprodukčních ďila Karla Hofmana. Cizojazyčná kniha,Čeština, němčina,angličtina,ruština, francouzština
À travers le témoignage de six survivants d'Hiroshima, John Hersey donne à voir les instants qui ont précédés et suivis l'explosion de la première bombe atomique. Paru dans le New Yorker, ce récit magistral connut un énorme retentissement aux États-Unis. C'est notamment grâce au reportage de Hersey que les Américains prirent conscience de l'ampleur de la tragédie que subirent les Japonais.
Nous sommes au lendemain de la Grande Guerre, le mal du siècle envahit les âmes. C'est l'époque de la Prohibition et des fortunes rapides. En 1922, Jay Gatz, désormais Gatsby, se retrouve fabuleusement riche. Mille légendes courent sur son compte, qui n'empêchent pas les gens chic -et moins chic - de venir en troupe boire ses cocktails et danser sur ses pelouses. Gatsby le Magnifique joue la carte des folles dépenses pour éblouir Daisy, mariée à Tom Buchanan, un héritier millionnaire. Le jour où l'espoir de conquérir sa bien-aimée s'évanouit, la fête prend fin brutalement.
À la fin du XIXe siècle, par un froid dimanche de novembre, un garçon de quinze ans, François Seurel, qui habite auprès de ses parents instituteurs une longue maison rouge - l'école du village -, attend la venue d'Augustin que sa mère a décidé de mettre ici en pension pour qu'il suive le cours supérieur : l'arrivée du grand Meaulnes à Sainte-Agathe va bouleverser l'enfance finissante de François... Lorsqu'en 1913 paraît le roman d'Alain-Fournier, bien des thèmes qu'il met en scène - saltimbanques, fêtes enfantines, domaines mystérieux - appartiennent à la littérature passée, et le lecteur songe à Nerval et à Sylvie. Mais en dépassant le réalisme du XIXe siècle pour s'établir, entre aventure et nostalgie, aux frontières du merveilleux, il ouvre à un monde d'une sensibilité toujours frémissante, et qui n'a pas vieilli.
" Comme il serait louable chez un prince de tenir sa parole et de vivre avec droiture et non avec ruse... " Même si son amour de la patrie ne fait aucun doute, Machiavel brosse le portrait d'une Italie en proie aux complots de toutes sortes. La politique est d'ailleurs, selon lui, un jeu où s'affrontent les passions et les intérêts. Œuvre d'exil, Le Prince est écrit en 1513. Machiavel le dédie à Laurent de Médicis, l'engageant à chercher le chemin de la vérité, à s'appuyer sur les Grands, à se concilier le peuple, bref, à songer à la prospérité et au salut de tous. Mais par quels moyens ? Les lois ou la force ? Peu importe puisque " la fin justifie les moyens ". Il faut savoir être " simulateur et dissimulateur. Les hommes sont si simples que celui qui trompe trouvera toujours qui se laissera tromper "...
V. celostátní sympózium průmyslového návrhu
Autor, smýšlením venkovan, hledá právo měst na existenci, odhaluje zástěrku „nezištné“ solidarity zahraničních spojenců, porovnává kvality generálů naší současnosti a minulosti, odmítá slova, jimiž se nám cizí síly snaží vnutit pokřivené vidění světa, na prstech sčítá poslance a senátory obdařené morálkou, svědomím a zodpovědností. Vzníceně reaguje na úslužný voluntarismus dnešní žurnalistiky, tvrdí, že bez poctivého úsilí o pravdu společnost upadne, protože pouze pravda přináší příslib budoucnosti, opakovaně se dovolává autority TGM a píše naivní dopisy současnému prezidentovi – které, jak uhodnete, zůstávají bez odpovědi. Pochybuje, že „v lásce a ve válce je dovoleno všechno“, tíží ho, že „v lodním boku je díra jako hrom a dovnitř se valí voda“, a tak se ptá Odkud jdeme, kde jsme a kam bychom měli mířit. Prohlašuje: Potřebujeme změnu, pomozme jí! a zachází tak daleko, že předestírá body stručného politického programu. Ve vření událostí se střelka kompasu ztrácí. Platí stále siločáry světa, který budovali naši úctyhodní předkové? Je něco, v čem jsme lepší než oni, anebo si hovíme na dně díry, do níž se propadla naše zodpovědnost a důvěra v budoucnost? Mají nás dnešní dramata spravedlivě smést z povrchu Země, anebo se snad opravdu blížíme k vyššímu stupni společenské existence bez sporů, násilí a válek? Pokud ano, nebude to Pyrrhovo vítězství?
Z každodenní šedi a obyčejnosti života na nás může vystrčit hlavu krize a zatáhnout nás do vnitřní prázdnoty. Kdosi nám rozbil iluze a upadneme do chaosu a zmatku, cítíme nejistotu, bolest, beznaděj i zoufalství... Pak se dostáváme do pasti, současný svět nás totiž nutí ke spěchu: „Vyřeš to okamžitě. Něco hezkého si kup. Najdi nový vztah. Změň práci. Věnuj se nějakému zájmu. Odmedituj to." Instantní řešení však nic trvale neřeší. Co nebylo prožito, to se vrátí, možná s větší silou. Touha po úlevě, po rychlém odchodu z temnoty je přitom motorem hojivého procesu, bez toho bychom mohli uváznout ve tmě navždy. Jak objevil Carl Gustav Jung, právě tady využijeme pomoc starobylého umění proměny, alchymie. Povede nás cestou, jež mění rozklad, tíhu a zoufalství, jedním slovem „olovo", ve „zlato" vědomého, plného bytí. Scelí protiklady a vystaví hlubší, odolnější identitu. Přístupná knížka seznamuje s živou duchovní disciplínou, s poznáním, o něž se člověk může opřít. Text vysvětluje proměnu a pomáhá jí. Srozumitelný výklad prostupuje řada jednoduchých, ale silných cvičení-meditace a kontemplace, aktivní imaginace i denní rituály pro harmonizaci vnitřní energie. „Zlato" se nerodí z dokonalosti, ale z chaosu - chaos je plodný!
Židovské anekdoty na ráno, poledne a večer
