Jiří Orten Livres

Ortenovy Elegie jsou jedním z největších děl české poezie. Byla by proto škoda, kdyby nebylo přístupné celému světu. Toto dvojjazyčné vydání obsahuje úplný český text s novým anglickým překladem. Dílo bylo vydáno při příležitosti stého výročí autorova narození. O době vzniku devíti elegií podává zprávu sám Orten, který si jednotlivé části souboru zapisoval do svého deníku od února do začátku března 1941. O půl roku později, sražen německou sanitkou, Jiří Orten umírá. Bylo mu dvaadvacet let. Jako Žid musel sdílet osud celého etnika, které nacismus určil k „vyhubení“. Žánr elegie, žalozpěv, se v Ortenově poezii spojuje s obrazem znovuzrození, který odkazuje k tradici Písma. Elegie se pohybují v pásmu zaslíbení smrti. Je to místo, kde se zjevují minulá dění, která však marně hledají svůj dávný význam.

Výbor ze sbírek mladého, předčasně zemřelého českého básníka.

Souborné vydání prvních dvou básnických knih Jiřího Ortena.

Výbor z básní Jiřího Ortena. Skvosty poezie. Uspořádal Vladimír Justl.

Korespondence s Věrou Fingerovou. První vydání dosud nezveřejněné milostné korespondence z let 1937–1941, s napětím očekávané všemi čtenáři Ortenova díla, poskytuje jedinečný klíč k pochopení vzniku vrcholných milostných básní jednoho z největších českých lyriků.

Svazek obsahuje básníkův deník z posledních měsíců jeho krátkého života.

Soubor básní Jiřího Ortena obsahuje tři sbírky, které autor dokončil krátce před svou smrtí. Ohnici, Jeremiášův pláč a Elegie. Ve sbírkách se oproti předchozí tvorbě silně projevují úzkosti a osamělost, kterými autor trpěl kvůli protižidovské politice i ztrátě blízkých. V případě Jeremiášova pláče Orten vztáhl biblické téma do přítomnosti, v lyrické Ohnici věnované zemřelému otci se vyznává z pocitu ohrožení, v Elegiích se pak autor loučí se svým mládím a vlastně celým životem.

Svazkem Korespondence se završuje vydávání devítisvazkových Spisů Jiřího Ortena. Kniha shrnuje Ortenovu korespondenci odeslanou i přijatou. Jeho korespondenčními partnery byly významné osobnosti české literatury (Ivan Blatný, Klement Bochořák, Hanuš Bonn, Karel Čapek, Václav Černý, Jiří Daniel, František Halas, Jindřich Heisler, Vladimír Holan, Jindřich Chalupecký, Jaromír John, Pavel Tigrid, Zdeněk Urbánek a mnozí další), divadla, studentského života na prahu války, ale i členové jeho rodiny, přátelé a Věra Fingerová. Právě korespondence s Věrou Fingerovou, jejíž část přijatá dosud nebyla v úplnosti publikována, a korespondence Jiřího Ortena s jeho maminkou tvoří nejrozsáhlejší korespondenční soubory přítomného svazku. Na Ortenově korespondenci můžeme zblízka sledovat života mladého básníka a dozvědět se tak mnoho podstatného i o vzniku jeho literárních textů. Edice je doprovozena komentáři, zevrubnou ediční poznámkou editorky Marie Havránkové a jmenným rejstříkem.

Kniha je doplněna zasvěcenou úvodní studií, zamýšlející se nad básníkovým dílem a jeho tragickým osudem. Nemalý význam zde má i připojená dokumentární příloha, která podává obraz společnosti, v níž bylo nadanému českému básníkovi souzeno žít a tvořit, milovat, ale i bolestně trpět. Svazek obsahuje autorovy mladistvé verše, ale i jeho prozaické pokusy a stati, publikované v nejrůznějších časopisech od 20. let.

Výbor z básní předčasně a tragicky zemřelého básníka Jiřího Ortena. Jeho křehká poezie v sobě spojuje především protikladné motivy dětství a smrti.

Tento svazek edice knihovnicka.cz sdružuje básnickou skladbu Jeremiášův pláč a sbírku Elegie, kterou mnozí Ortenovi vykladači považují za absolutní vrchol básníkovy tvorby a současně za jeho testament. Obě dvě díla spojuje nejen doba a okolnosti vzniku, ale také některé shodné rysy vyplývající z charakteru postavení židovského básníka v nacisty okupované zemi. Jeremiášův pláč je krátká skladba, která aktualizuje biblické téma nářku proroka Jeremiáše nad vypleněným Jeruzalémem. Jednostranný dialog, který Orten se starozákonním Bohem vede, se snaží postihnout v nápadných paralelách děsivost vlastní prožívané současnosti. Elegie jsou cyklem devíti žalozpěvů, inspirovaných rilkovskou tématikou. Subjektivní a objektivní se prolíná v básnických úvahách o dopadech okupace, ztrátě lidství a transcendentna. Kniha je doplněna doslovem Petra Kuběnského.

Cinco poetas checos reúne cinco voces fundamentales de la Checoslovaquia del siglo las multifacéticas de Vitezslav Nezval (1900-1958) y Jaroslav Seifert (1901-1986), las de estro dramático de Frantisek Halas (1901-1949) y Vladimír Holan (1905-1980), y, finalmente, la de Jirí Orten (1919-1941), el poeta existencialista de origen judío que murió trágica-mente a los veintidós años. La antóloga y traductora, Clara Janés, completa su labor con un extenso prólogo en el que aborda una generación de poetas que creyeron en la revolución en el arte, la vida y la política —los principios defendidos por el grupo literario Devetsil, al que pertenecieron Seifert y Nezval— y se sumaron —a través del Poetismo, «el arte de la vida, el arte de vivir y gozar... el arte de perder el tiempo»— al surrealismo y a dadá, pero a quienes la dramática evolución de los acontecimientos (subida al poder de Hitler y la consiguiente ocupación de Checoslovaquia por los nazis, seguida de la implantación, al concluir la guerra, de un régimen comunista) enfrentó con un destino personal, a veces trágico.

Podtitul: básníkova korespondence s matkou, doplněná básněmi, prózou, výpisky z deníků a citáty. Výbor korespondence J.Ortena s matkou podává dramatický obraz posledních pěti let jeho života.

Svazek obsahuje výbor z intimní lyriky J.Ortena sestavený Marií Langerovou.

Svazek obsahuje kompletní básnické sbírky Jiřího Ortena. Sbírky Čítanka jaro, Cesta k mrazu, Ohnice, Mé město, Jeremiášův pláč, Scestí a Elegie. Sbírky jsou řazeny chronologicky podle doby svého vzniku, nikoliv podle data vydání. Všechny básně jsou obsaženy také v předcházejících prvních třech svazcích Ortenových Spisů, tedy v Modré, Žíhané či Červené knize.

Kniha obsahuje hlavně básně z let 1938–1939, deníkové záznamy, výpisky z četby a popisy snů.

Ortenův deník z období 13. prosince 1939 – 9. prosince 1940 sestavila a edičně připravila Marie R. Křížková.

Obsahuje román Toník a Mařenka. Záznam snu, Eta, Eta, žlutí ptáci, Malá víra a další drobné prózy, některé společně napsané s Ivanem Blatným. Uspořádala a ediční poznámku napsala Marie R. Křížková.

Jiří Langer a Jiří Orten představují dva póly židovství a češství, literatury a víry: Langer se z modernity vrací k chasidství, ale občas ho vykládá velemoderně. Orten se ze židovských tradic téměř vyvázal, ale pod tlakem blížícího se šoa se vrací k Písmu. Modlitby českožidovské jsou uspořádány podle liturgického roku judaismu: K jednotlivým svátkům jsou přirazeny modlitby ladící tématem či náladou. Dva modlitebníci jsou doplněni na dvojí „minjan“, modlitební desítku: V první znějí úryvky z děl dalších českožidovských autorů, od obrozence Kappera po Ortenovy druhy. Druhou desítku tvoří úryvky těch, kdo se s židovskou zbožností rozešli, a přece v nich pracuje – či těch, kteří k židovství rodem nepatřili, ale zamilovali si dům izraelský, jeho víru a poezii. To poslední platí i pro editora knihy, Martina C. Putnu.

Výbor básní zapsaných v modré, žíhané a červené knize. Krásné ilustrace.

Výbor z dosud nepublikovaných textů básníkova díla.

Výbor Ortenových básní doprovázený ilustracemi Jula Nagye.

Sedmý svazek Spisů obsahuje dramatický text Hra v osud aneb Hledá se šťastná náhoda (filmové libreto na téma španělské občanské války), torzo dramatizace Anýzového jablka Francise Jammese, pohádku Šťastná princezna a drama Blahoslavení tiší (spoluautor Zdeněk Urbánek). Další oddíl tvoří Ortenovy recenze knih známých autorů (převážně z roku 1939), publikované v Rozhledech a Čteme. Třetí část obsahuje jeho články z Mladé kultury, Haló novin, ze Studentského časopisu a Kritického měsíčníku. Závěr tvoří anketa Jak vidím svět, kterou vyhlásil v listopadu 1938 Kamil Bednář. Řada textů z tohoto svazku nebyla dosud publikována, jiné pouze časopisecky.

IX. svazek Spisů Jiřího Ortena přináší vůbec poprvé všechny jeho dochované mladistvé básně, které napsal před svou prvotinou Čítanka jaro (1939). Básně jsou řazeny chronologicky od roku 1935, umožňují tedy krok za krokem sledovat zrod a zrání jednoho z největších českých básníků 20. století. Knihu edičně připravil literární historik, kritik a editor Jiří Opelík, který zde ve své ediční studii "Orten před Ortenem" podal jeden z dosud nejhlubších vhledů do zrodu Ortenovy poetiky, v úplnosti shrnul všechny osobní i dobové souvislosti se vznikem Ortenova mladistvého díla spjaté a svazek opatřil vyčerpávající ediční poznámkou. Svazek básnických juvenilií Jiřího Ortena patří k základním hodnotám novodobé české literatury.

Když Jiří Orten dokončil během nacistické okupace uplné znění této sbírky a připravil ho k tisku, tušil, že se jejího vydání již nedočká. Bránila tomu rasová perzekuce, která byla uvalena na všechny autory židovského původu a tak soubor těchto veršů byl pak skutečně poprvé publikován v poválečné době roku 1947, kdy od básníkovy tragické smrti uplynulo již šest let. Ortenovy verše tentokrát jakoby opouštějí svůj vyhraněný melodický tvar a stávají se tváří v tvář nepříznivému a krutému času dramatickým leporelem se smutnými a bolestnými obrazy. Nepochopitelnost světa, která ukazuje svou nelítostnou podobu, bezradnost a pocit marnosti jsou následovány prožitky autorovy bezútěšné situace, v níž se již zjevuje předtucha blízké a neodvratné smrti. Znění textu této knihy vychází z díla Scestí tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Český spisovatel v roce 1995 (ORTEN, Jiří. Knihy veršů. Praha: Český spisovatel, 1995. 301 s. Spisy Jiřího Ortena, sv. 4).

Sbírku Ohnice napsal Orten v letech 1939–1940 a vyšla v roce 1941. Je věnována památce zemřelého básníkova otce. Ve sbírce se spojuje básníkovo soukromí s válečnou dobou, kterou jako Žid prožíval ve velkém rasovém ponížení.

Dvě lyrické prózy jsou v podstatě básníkovým hledáním sebe sama a svého nezaměnitelného místa ve světě. Tyto Ortenovy prózy vznikaly v letech 1937–1938 z pera tehdy 18letého autora. Píše v nich jakési příběhy svého života. Tyto prózy jsou sestupováním k nejhlubším kořenům vlastní bytosti, výpovědí o ztracené lásce, nerealizovatelné v tomto světě či výpovědí o hodnotách lidství a jeho podstatě.

První básnická sbírka Jiřího Ortena Čítanka jaro obsahuje verše naplněné touhou po bezprostředním dětském vnímání světa, po bezpečí s matkou i v matce. Můžeme vnímat všechny atributy Ortenovy poezie: křehkost naplněnou něhou, obraz harmonického domova, chlapeckou naivní víru v ideál dobra a lásky, dobrý vztah k lidem a přírodě.

Uspořádal Kamil Bednář k čtyřletému výročí básníkova skonu. Soukromý neprodejný tisk pro návštěvníky vzpomínkového dopoledne, které uspořádalo Realistické divadlo v Praze na Smíchově na paměť básníkovu na podzim 1945. Obsahuje stať Václava Černého z článku Torso a básně Františka Halase a Jiřího Ortena.

Obsahují všecky tři deníky, které si psal od 10. ledna 1939 až do své smrti - v předvečer svých 22 narozenin, kdy jej náhodou zachytila na ulici německá sanitka a vlekla jej několik desítek metrů po dlažbě. Za dva dny na to, 1. září 1941, Jiří Orten zemřel. Jeho deníky vyšly - jako většina jeho díla - po druhé světové válce.

Kniha, kterou jest Jiří Oten po prvé představován v celistvosti svého básnického vývoje a úhrnem svých veršů publikovaných i obsáhlým výběrem z nepublikovaných. Má tři části: básnické sbírky, básně porůznu otištěné a básně netištěné. 1. vydání s fotografií autora.

Za městem se objeví podivná, žlutá záře, za níž přicházejí a již se nevracejí dívky z města. Skupinka mladých se rozhodne uniknout k Modrému jezeru, kde si postaví skleněný dům. Žlutí ptáci je však najdou i zde. Spíše než o fantaskní příběh jde o Ortenovo přemítání nad odchodemnaivity mládí a nejistotou dospělosti.

Kniha, kterou jest Jiří Oten po prvé představován v celistvosti svého básnického vývoje a úhrnem svých veršů publikovaných i obsáhlým výběrem z nepublikovaných. Má tři části: básnické sbírky, básně porůznu otištěné a básně netištěné. 1. vydání s fotografií autora.

Verše, které na pozadí přírodních jevů, obrazů a nálad vyjadřují úzkost, stesk, osamělost, smutek (Zima leží ve mně / jak pusté pole /.... Na hrobech je moje jméno / Černý smutek má mé jméno), strach z barbarské civilizace (Ptactvo vyhnané z rájů / zdřevěnělo na větvích / barbarskécivilizace / ... Obklopen elektronickými mozky / v epoše hromadných smrtí), zážitky z minulé války (Z hmoty antihmota / z života antiživot / z člověka pes), také však touhu, víru a mužné odhodlání utkat se s životem (Chtěl bych být stéblem na kterém zahraje / vítr divokou fugu devíti smyčci).

Knížka lyricky stylizovaných pohádek, které Jiří Orten psal souběžně se svými prvními básnickými pokusy. Osm pohádek, adresovaných dvěma dětem - Jiřímu a Marii - se vyznačuje lyrickými, symbolickými náměty a básnivým jazykem, jímž se texty místy blíží žánru básní v próze. Orten je napsal pod přiznaným vlivem francouzského křesťanského básníka Francise Jammese. Devátá kapitola je stylizována jako deníkové zápisky, v nichž se už dospělý Jiří (adresát pohádek) ohlíží za svým dávno zemřelým otcem - jejich autorem.

Báseň Halasova, Holanova, slova A. Brouska a vzpomínky O. Ornesta uvedou čtenáře do Ortenovy sbírky. Básník se vyznává ze svých lásek a zklamání, žádný životní problém neřeší lehkomyslně, naopak přistupuje k lidským činům s pochopením a odpovědností. Básně jsou proloženy úryvky z Ortenovy prózy a jsou připojeny úryvky z korespondence tak, aby osobnost básníkova byla čtenáři co nejbližší.

Výbor z poezie J. Ortena, který uspořádal a připravil Jiří Holý. Holý knihu doplnil nejen o ediční poznámku, ale i studii s názvem Smrt proměněná v poezii.

Kniha z edice Skvosty vydávané Odeonem a obsahující sbírky Čítanka jaro, Jeremiášův pláč a Elegie.