Dobrava Moldanová Ordre des livres (chronologique)

Kniha Dobravy Moldanové Česká literatura v čase modernismu (1890-1968) představuje v chronologické posloupnosti klíčové momenty tohoto zlatého období české literatury, střídající se programy, osobnosti i významná díla. Ukazuje, jakým způsobem vedle sebe koexistovaly různé názorové proudy i poetiky, jak autoři navazovali na domácí tradici i přijímali impulsy, které k nám díky tradičně významné překladatelské aktivitě přicházely ze zahraničí. Všímá si osobností a proudů, které po léta zůstávaly ve stínu zájmu, jako literatura spojená s tématem československých legií či tvorba katolických autorů nebo autorů exilových, přibližuje literární dění ve čtyřicátých a zejména v padesátých letech, která zdaleka nebyla zásluhou zakázaných autorů jen dobou socialisticko realistické pouště. Závěr práce tvoří kapitoly, věnované literatuře 60. let 20. století, pro něž je charakteristická snaha vrátit české literatuře její mnohotvárnost.

Jedenadvacet studií a úvah věnovaných moderní české literatuře vznikalo od roku 1984 až po současnost a bylo publikováno časopisecky či ve sbornících. Představují jeden z okruhů autorčina badatelského zájmu, soustředěný k autorům stojícím na okraji literárního kánonu, často zapomínaným nebo nedoceněným. V tomto smyslu jde o prvotiny či raná díla později uznávaných autorů, která, dobovou kritikou odmítaná, znamenala však průlom do soudobých poměrů a přispěla ke změně literární normy. Na okraji zájmu se ocitli ale i autoři, kteří vytvořili díla ve své době naopak ceněná, jež se však dnešním čtenářům ztratila z obzoru.

Kniha Na písčitých půdách. České spisovatelky na přelomu 19. a 20. století literární historičky Dobravy Moldanové se zabývá ženským psaním v období, kdy se měnila pozice píšících žen. Proti předchůdkyním, které svou tvorbu daly do služeb národního hnutí stejně jako ženského vzdělávání, považují autorky narozené v 60. létech 19. století za prvořadý úkol hovořit svojí mateřštinou a podobně jako jejich kolegové vyjadřovat svůj osobní, tedy ženský pohled na svět. Tato proměna se odráží jak v jejich tvorbě, která souzní s modernistickými proudy fin de siecle, tak v jejich osobních postojích a aktivitách.Pozornost je věnována osobnostem jako Růžena Svobodová, Božena Viková-Kunětická, Růžena Jesenská, Jiří Sumín (Amálie Vrbová), Hana Kvapilová i autorkám mladším, Boženě Benešové a Anně Marii Tilschové. Autorka nevyděluje ženské psaní z proudu literatury a hledá styčné body i odlišnosti mezi ženským a mužským psaním. Proto se tu objevují i mužská jména: Vilém Mrštík, Čapek-Chod, Fráňa Šrámek a další.

Sborník příspěvků z mezinárodní konference ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy ve dnech 11. a 12. října 2005.

vysokoškolská skripta popisující období literárního modernismu v české literatuře v období 1890-1918

Nevěra a manželský trojúhelník – proč se k tomuto starému, po celé věky však aktuálnímu tématu znovu vracet? To proto, že toto téma nesčetněkrát umělecky ztvárňované vždy znovu láká nejen tvůrce, ale vždy znovu dokáže zaujmout a strhnout i dnešního člověka. Také Valja Stýblováje zvolila pro svou novelu Nevěra, v níž odvíjí příběh mladého páru, zasaženého mnoha vnitřními otřesy a citovými zvraty. Bez drastických rekvizit, střídmými prostředky vtahuje čtenáře do osudu svých hrdinů, dokáže evokovat sympatii i antipatii k jejich jednání, a to bez laciných autorských rad a postojů. Zachycuje jeden z mnoha příběhů, jakých je kolem nás bezpočet, vypráví příběh typický, který je však svým způsobem také jedinečný a který má proto mnoho předpokladů, aby čtenáře zaujal.