Michal Ajvaz Livres

In a junkyard on the outskirts of Prague, a painter stumbles across a mysterious wooden object. As he begins to notice the object s strange shape reproduced in various places around the city, he realizes that it holds the key to uncovering the truth about the recent disappearance of a young girl. His attempts to understand the meaning of the object bring him into contact with an array of characters, and the stories they tell him widen the vortex of uncertainty that the object has opened. Will the increasingly intricate web of clues eventually lead him to the truth? "Empty Streets" is both a thrilling fantasy and a philosophical meditation on the search for meaning in modern life."

In a small village on the southern coast of Crete, the narrator meets a young man who tells him a history of his journey which took him from Prague as far as to the Libyan sea. It is a voyage to uncover mysterious deaths of two brothers: one was murdered during the ballet performance, the body of the second one was found by Turkish fishermen at the Asia Minor shores. On the move, the amateur detective is accompanied by one of the brothers ́ girlfriend. They have to work out a lot of traces, clues and rebuses - seemingly meaningless clusters of letters in the picture of a Hungarian painter, fragments of words created in the sea by bodies of phosphorescing worms, puzzling shapes of jelly sweets found in a small shop in Croatia or the plot of an American sci-fi thriller movie, which the protagonists watch in the cinema in Rome suburb. Such leads send the heroes from town to town, the plot takes part on night trains and many places in Europe - in Bratislava, Budapest, Lublan, on the islands of Mykon and Crete... With the search for the murderer of both the brothers many other stories are interconnected, and they take the readers to even more distant places of the Earth: Moscow, Boston, Mexico City...

The Golden Age is a fantastical travelogue in which a modern-day Gulliver writes a book about a civilization he once encountered on a tiny island in the Atlantic. The islanders seem at first to do nothing but sit and observe the world, and indeed draw no distinction between reality and representation, so that a mirror image seems as substantial to them as a person (and vice versa); but the center of their culture is revealed to be The Book, a handwritten, collective novel filled with feuding royal families, murderous sorcerers, and narrow escapes. Anyone is free to write in The Book, adding their own stories, crossing out others, or even ap- pending footnotes in the form of little paper pouches full of extra text--but of course there are pouches within pouches, so that the story is impossible to read in order, and soon begins to overwhelm the narrator's orderly treatise.

Kniha esejů o Italu Calvinovi, Witoldu Gombrowiczovi, Henri Michauxovi, Raineru Marii Rilkovi, Williamu Gibsonovi, Ivanu Wernischovi aj. Všechny eseje krouží kolem jediného tématu a jsou spojeny textem, který z nich dělá příběh, jehož dějem je putování říší znaků a prázdna.

Po přečtení textů v Tajemství knihy vám nezbyde než konstatovat, že Michal Ajvaz je také skvělý esejista. Většina textů z této knihy byla v minulosti, ve větších časových odstupech, již publikována, převážně v Literárních novinách. Redaktor Literárních novin se zde vyjadřuje k dílům některých konkrétních autorů (Gustav Meyrink, Petr Král, Ladislav Klíma), ale i k literatuře jako takové. Ajvaz živě reaguje na estetiku jednotlivých děl, či tématických celků (deníková literatura), které analyzuje s nadhledem a osobitou interpretací.

Kniha obsahuje jednak nové vydání studie Znak a bytí z roku 1994, ve které se autor zamýšlí nad filosofií Jacquese Derridy, a jednak dosud nepublikovanou studii zabývající se Derridovou kritikou Husserlova pojetí časovosti.

Kniha se zabývá různými aspekty vidění. Pojednává také o Husserlově teorii znaku a Kantově pojetí schématu z hlediska vizuální zkušenosti.

Michal Ajvaz je básník a spisovatel. Sny gramatik, záře písmen jsou jeho reflexí tvorby významného argentinského autora Jorga Luise Borgese. Sám autor svou knihu charakterizuje takto: „Je to stále ještě zpráva o cestě, o dobrodružství setkávání s Borgesovým dílem, vyprávění o myšlenkách, které se rodily v rozhovoru s Borgesem jako odpovědi na otázky, jež mi Borgesovo dílo kladlo – odpovědi, jež se hned proměňovaly v další otázky, volající po nových odpovědích.“ Jedná se tedy o soubor kratších esejů reflektujících jak jednotlivé Borgesovy texty, tak také témata Borgesem nastolená a motivy, které se v Borgesově díle často opakují (schodiště, labyrint, zrcadlo, motiv zrodu skutečného z ideálního). Autor se netají tím, že nejde ani tak o analýzu Borgese jako spíš o inspirování se jím. Z mnoha témat vyzdvihněme: esej Pierre Menard, autor Dona Quijota – otázka, kterou si kladl Borges, zní: „Pierre Menard stvořil své dílo tak, že napsal text, jenž měl stejný název jako Cervantesova nejslavnější kniha a v němž byla táž slova v témže pořadí jako v Cervantesově Donu Quijotovi. Znamená to, že napsal totéž, co Cervantes?“ Nastoluje i otázky interpretace znaků a píše o tzv. kryptických dílech – díla a události jsou čteny s jiným významem, než jak se odehrály před veřejností. Dále v eseji Čínská encyklopedie poukazuje autor na to, že naše gramatika není jedinou možnou gramatikou a že jediná univerzální gramatika ani neexistuje.

Uspořádat význačným osobnostem sborník k životnímu jubileu bývala dříve samozřejmost. Pro přispěvatele radost. Pro čtenáře rozkoš z počtení. V případě sborníku Co to je toto? se sešli literární přátelé Ivana Wernische, aby společně oslavili básníkovy sedmdesátiny: Ajvaz, Dudík, Dvorský, Dynka, Fišmeister, Goldfam, Holub, Hrbáč, Hruška, Hvížďala, Chlíbec, Chobot, Janatka, Kafka, Kaprál, Koťátko, Kotyk, Král, Kremlička, Nowicki, Ohnisko, Olič, Palla, Pitínský, Pížl, Přidal, Reiner, Rozehnal, Rybáková, Řezníček, Salava, Slanina, Soukupová, Stančík, Stašek, Svěrák, Šanda, Šrut, Trojak, Vokolek, Voráč.

Sborník studií zaměřených na prostor, jak je chápán v klasické, moderní a postmoderní filosofii, fyzice, matematice, výtvarném umění, literatuře a sociologii. Texty se snaží reflektovat situaci, kdy prostor na jednu stranu vnímáme jako cosi vnějšího a existujícího objektivně mimo nás, na straně druhé však vnímání prostoru zásadně souvisí i naším vnitřním subjektivním prožíváním. Právě tento poslední „prostor pro člověka“, jehož příkladem je prostor architektonický, pak představuje vyústění celé knihy.