Tygře, tygře, žhavě žhneš

Tygře, tygře planoucí, Lesem černým za noci, Čí ruka nesmrtelná Stvořila krásu tak děsivou? Verše Williama Blakea jsou živé dnes stejně jako v 18. století. V Americe se William Blake stal kmotrem Beat Generation, v Čechách ho obdivoval Julius Zeyer i Josef Váchal. Jeho Tygra zpívali i The Plasic People of the Universe. Pod povrchem na první pohled jednoduchých naivních dětských říkanek se skrývají základní psychické i etické problémy, jejichž řešení nepodléhá toku času. Výbor Tygře, tygře, žhavě žhneš vychází z překladů Zdeňka Hrona uveřejněných v knize Napíšu básně kytkám na listy (Paseka, 1996).