Poslední car. Zavraždění Mikuláše II. a jeho rodiny

En savoir plus sur le livre

Podtitul: Zavraždění Mikuláše II. a jeho rodiny. Životopis vychází z deníkových záznamů Mikuláše II. V roce 1918 byl v uralském městě Jekatěrinburg bolševiky popraven poslední ruský car Mikuláš II. a s ním celá jeho rodina, čtyři dcery a následník trůnu, čtrnáctiletý Alexej. Po exekuci vydal výkonný výbor ural sovětu zprávu s cynickou formulací, jíž se veřejnosti sdělovalo, že „Mikuláš Krvavý byl popraven a rodina evakuována na bezpečné místo". Jestliže zavraždění Mikuláše II. mohli vydávat za spravedlivý akt odplaty, k brutálnímu zločinu na nevinných se nedokázali přiznat ani bolševici. Především se snažili utajit místo, kam pohřbili mrtvoly. Teprve před dvěma lety byla poblíž vesnice Kopťaki v Jekatěrinburské oblasti odkryta stará zatopená šachta s pozůstatky těl, o nichž se dalo předpokládat, že patří zavražděným příslušníkům carské rodiny. Sedmdesáté páté výročí této neblahé události bylo provázeno mimořádnou publicitou, i proto, že světová veřejnost s velkým zájmem očekávala výsledek náročné analýzy, jíž měli britští vědci buď potvrdit, nebo vyvrátit totožnost nalezených ostatků. Výsledek expertizy byl kladný a zpráva hovoří o devíti pohřbených. V sovětských stranických archívech byly donedávna přísně střeženy i materiály uralské čeky, obsahující detailní výpovědi o průběhu popravy carské rodiny, podávané přímými vykonavateli exekuce. Všechny se shodují na tom, že popravených bylo jedenáct. Co se stalo se zbylými dvěma osobami či s jejich pozůstatky?