En savoir plus sur le livre
V době kdy Rousseau začal psát své Dumy samotářského chodce jako pokračování Vyznání a Rozmluv, věděl, že už nebude dlouho žít a že už od lidí nemůže nic očekávat. „Tak jsem zde sám na zemi, nemaje již bratra, bližního, přítele, společnosti, jen sama sebe.“ Tráví své dny v rozjímání, snění a vzpomínkách a ukládá je do „procházek“ po bývalém blaženém životě. Vzpomíná na kouzelné dny u jezera Bienneského, na příhodu s dánským psem, z níž sotva vyvázl životem a umožnil veřejnosti, aby rozšířila zprávu o jeho úmrtí, vyznává se ze své lásky k přírodě, jedinému příteli, který dovede konejšit a dávat zapomnění, odporuje nactiutrhačům, kteřé ho nařkli z nelásky k dětem. Poslední, „procházku desátou“, věnovanou první dobrodince, madame de Warens, k padesátému výročí jejich seznámení, již nedopsal. Autor ve své útlé knížečce zanechal svým čtenářům hrst bolestí a radostí z života, který miloval, ale opouštěl rád.
Achat du livre
Dumy samotářského chodce, Jean Jacques Rousseau
- Langue
- Année de publication
- 1962
- product-detail.submit-box.info.binding
- (souple),
- État du livre
- Bon
- Prix
- 8,49 €
Modes de paiement
Il manque plus que ton avis ici.
- Titre
- Dumy samotářského chodce
- Langue
- Tchèque
- Auteurs
- Jean Jacques Rousseau
- Publié
- 1962
- Format
- souple
- Séries
- Mots clés
- Nonfiction, Sciences sociales, Histoires vraies, Biographies, Thématique philosophique, Autobiographies et mémoires, France, Presse d'opinion & Essais, Littérature française, Émotions, XVIIIe siècle, Paris (ville), Réflexions et Pensées, Identité, L'Âge des Lumières
- Première publication
- 1782
- Titre original
- Les reveries du promeneur solitaire
- Évaluation
- 3,3 sur 5
- Description
- V době kdy Rousseau začal psát své Dumy samotářského chodce jako pokračování Vyznání a Rozmluv, věděl, že už nebude dlouho žít a že už od lidí nemůže nic očekávat. „Tak jsem zde sám na zemi, nemaje již bratra, bližního, přítele, společnosti, jen sama sebe.“ Tráví své dny v rozjímání, snění a vzpomínkách a ukládá je do „procházek“ po bývalém blaženém životě. Vzpomíná na kouzelné dny u jezera Bienneského, na příhodu s dánským psem, z níž sotva vyvázl životem a umožnil veřejnosti, aby rozšířila zprávu o jeho úmrtí, vyznává se ze své lásky k přírodě, jedinému příteli, který dovede konejšit a dávat zapomnění, odporuje nactiutrhačům, kteřé ho nařkli z nelásky k dětem. Poslední, „procházku desátou“, věnovanou první dobrodince, madame de Warens, k padesátému výročí jejich seznámení, již nedopsal. Autor ve své útlé knížečce zanechal svým čtenářům hrst bolestí a radostí z života, který miloval, ale opouštěl rád.