Druhý vatikánský koncil a jeho poselství

Fotografie na přední straně obálky zachycuje památný okamžik v chrámu sv. Petra v Římě dne 7. Prosince 1965. Slavnostně, v rouchu s dlouhou vlečkou, přistupuje vyslanec cařihradského patriarchy Athenagorase I. heliopolský metropolita Meliton k trůnu papeže Pavla VI. drží v rukou breve (apoštolský list stručného slohu), které s polibkem pokoje předá tomuto odloučenému bratrovi. Praví se v něm: „My (papež), velice litujeme neodůvodněných slov a činů (jimiž se v r. 1054 navzájem osočili papežský legát Humbert di Silva Candida a tehdejší cařihradský patriarcha Michael Caerularius), které se tenkrát udály. Vymazáváme z paměti církve tehdy vyhlášenou exkomunikaci a prohlašujeme ji za neexistující; má býti zapomenuta a pohřbena…“ Vlevo od papeže stojí kardinál Bea a čte společné prohlášení Pavla VI. a Athenagorase I., v němž se praví totéž. Ve stejnou dobu přijal tehdy patriarcha Athenagoras I. v Cařihradě papežskou delegaci, které opět ze své strany předal thomos (řecký název pro breve) se zrušením exkomunikace papežského legáta (z r. 1054). Účelem těchto jednání nebylo ještě sjednocení církví, ale pročištění atmosféry, dosud otrávené. S nedůvěrou a hořkostí v srdci nemůže přece dojít k žádnému sblížení. V tomto smyslu byl tento slavnostní akt v předvečer ukončení koncilu výrazným znamením obnovy. Ukazuje, kde musí začínat všechno ekumenické.