Letím do bouřky

Název Graninova románu není jen autorská metafora. Vědci-fyzikové v něm za dramatických okolností létají do bouřkových mračen, aby poznali mechanismus bouřky a naučili se ji ovládat. Granina ovšem nezajímá tolik přímo tento vědecký problém, píše o vědcích proto, že mu nejvíce ztělesňují „hrdiny naší doby“ – svou posedlostí po poznání, elánem a obětavostí, a často i přezíravým postojem k materiálním statkům a výhodám. V příběhu dvou mladých badatelů, nenápadného, houževnatého Krylova a oslňujícího suveréna Tulina, zobrazuje autor nejenom dva odlišné přístupy k vědecké práci, ale dva životní postoje vůbec. Tulin je vyvolenec štěstěny, spoléhající na svůj talent a šarm, ať už jedná s nadřízenými nebo se dvoří ženám. První neúspěch ho však zlomí. Naproti tomu Krylov se prodírá k cíli se zarputilou neústupností, neschopen diplomatických tahů a chytrých intrik. Graninův román je sympatický svým moderním duchem, otevřeností, s jakou mluví o zákulisí vědeckých ústavů i o soukromých dramatech hrdinů. (Popis u 2. vydání z roku 1972.)