En savoir plus sur le livre
V pořadí třetí prozaický text fotografa, konceptuálního umělce a spisovatele Édouarda Levého (1965–2007) svým pojetím zklame očekávání, která by jeho název mohl vzbuzovat: Levé nepředkládá chronologicky či tematicky uspořádanou biografii, nýbrž se zdánlivou svévolností skládá svůj portrét z krátkých afirmativních sdělení v první osobě. Těsně k sobě tak přiléhají nesourodá vyjádření o jeho tělesnosti s krátkými historkami, banalitami či se sebezpytným přemítáním. Stejně jako u jeho fotografických cyklů vzniká výsledný dojem až v procesu kumulace prvků – nahromaděné detaily postupně skládají stále úplnější mozaiku. Výsledkem je rytmizovaná struktura, jakási melodie obrazu, která jeho autoportrét nechává zaznít ve své nedělitelné završenosti. Levé psal Autoportrét v období těžkých depresivních stavů, kdy byl zachvácen panikou z předtuchy brzké smrti. Pokusil se tedy zanechat po sobě stopu a co nejúspornějším, nejsevřenějším stylem zaznamenat vše, co má brzy propadnout zániku. „Je to otisk mého mozku, obsesivní a spontánní.“ Jeho prostý, sugestivní způsob ztvárnění subjektivity nutí čtenáře ke konfrontaci se svou vlastní identitou.
Achat du livre
Autoportrét, Édouard Levé
- Langue
- Année de publication
- 2015
- product-detail.submit-box.info.binding
- (souple),
- État du livre
- Abîmé
- Prix
- 3,38 €
Modes de paiement
Il manque plus que ton avis ici.
- Titre
- Autoportrét
- Langue
- Tchèque
- Auteurs
- Édouard Levé
- Éditeur
- Rubato
- Publié
- 2015
- Format
- souple
- ISBN10
- 8087705351
- ISBN13
- 9788087705353
- Séries
- Mots clés
- Nonfiction, Art / Culture, Art, France, Littérature française, 21e siècle
- Première publication
- 2005
- Titre original
- Autoportrait
- Évaluation
- 4,3 sur 5
- Description
- V pořadí třetí prozaický text fotografa, konceptuálního umělce a spisovatele Édouarda Levého (1965–2007) svým pojetím zklame očekávání, která by jeho název mohl vzbuzovat: Levé nepředkládá chronologicky či tematicky uspořádanou biografii, nýbrž se zdánlivou svévolností skládá svůj portrét z krátkých afirmativních sdělení v první osobě. Těsně k sobě tak přiléhají nesourodá vyjádření o jeho tělesnosti s krátkými historkami, banalitami či se sebezpytným přemítáním. Stejně jako u jeho fotografických cyklů vzniká výsledný dojem až v procesu kumulace prvků – nahromaděné detaily postupně skládají stále úplnější mozaiku. Výsledkem je rytmizovaná struktura, jakási melodie obrazu, která jeho autoportrét nechává zaznít ve své nedělitelné završenosti. Levé psal Autoportrét v období těžkých depresivních stavů, kdy byl zachvácen panikou z předtuchy brzké smrti. Pokusil se tedy zanechat po sobě stopu a co nejúspornějším, nejsevřenějším stylem zaznamenat vše, co má brzy propadnout zániku. „Je to otisk mého mozku, obsesivní a spontánní.“ Jeho prostý, sugestivní způsob ztvárnění subjektivity nutí čtenáře ke konfrontaci se svou vlastní identitou.