Čestmír Pelikán Ordre des livres

Za jakých podmínek by mohla ekologie organizovat celkovou politiku a stát se více než jen okrajovým protestním hnutím? Může se postavit vedle liberalismu, socialismu, neoliberalismu a vzrůstajících neliberálních či neofašistických stran? Bruno Latour a Nikolaj Schultz ve svém textu, složeném ze sedmdesáti šesti bodů, argumentují, že environmentální hnutí musí získat ideologickou konzistenci a autonomii tím, že nabídne politický narativ, který uznává a efektivně představuje jeho projekt v kontextu sociálního konfliktu. Politická ekologie se musí smířit s nevyhnutelným rozdělením a poskytnout přesvědčivou kartografii konfliktů, které vytváří, aby definovala společný horizont kolektivního jednání. Latour a Schultz navrhují znovu použít termíny „třída“ a „třídní boj“, přičemž jim dávají nový význam v souladu s ekologickými zájmy současného klimatického režimu. Prosazují myšlenku nové ekologické třídy, která se sjednocuje na základě kolektivních zájmů v boji proti produktivismu a za ochranu obyvatelných podmínek planety. Kladou otázku, jak může vzniknout hrdá a sebevědomá ekologická třída, která podnikne účinné kroky k utváření naší společné budoucnosti?

Ekologická proměna, jíž jsme dnes svědky, už celých posledních třicet let ovlivňuje naši politickou krajinu. To vysvětluje i vražedný koktejl prudce narůstajících nerovností, masivní deregulace a přeměny snu o globalizujícím se světě do noční můry pro většinu lidí na světě. Tyto tři fenomény spojuje přesvědčení mnoha mocných lidí. Nepopírají, že ekologická hrozba je reálná. Patrně ale došli k závěru, že nejlépe bude přestat předstírat, že sdílejí společnou budoucnost se zbytkem světa. A tak se stěhují do daňových rájů a masivně investují do popírání klimatické změny. Levice k této nové situaci obrací svoji pozornost s velkým zpožděním. V převážné míře se stále organizuje podle osy, která začíná od investice do lokálních hodnot a jde vstříc naději v globalizaci. V momentě, kdy lidé po celém světě začínají být nespokojení s ideálem modernity, se vrací zpátky k obraně národních a etnických hranic. Toto je důvod, proč je naléhavě potřeba udělat krok stranou a definovat politiku, která bude směřovat k Zemi a nikoli ke globální nebo národní perspektivě. Je potřeba znovu promýšlet a pečlivě popsat, co obnáší přináležet k určitému teritoriu. Naší největší výzvou ovšem je naučit se nově obývat Zemi. Úkolem současné politiky je dostat nás zpátky na zem.

Traditional Chinese edition of Who Rules the World?

"Le projet le plus général de Nietzsche consiste en ceci : introduire en philosophie les concepts de sens et de valeur. Nietzsche n'a jamais caché que la philosophie du sens et des valeurs dut être une critique. Que Kant n'ait pas mené la vraie critique, parce qu'il n'a pas su en poser le problème en termes de valeurs, tel est même un des mobiles principaux de l'oeuvre de Nietzsche". Cette analyse rigoureuse et critique de la philosophie de Nietzsche est une lumineuse introduction à l'oeuvre d'un philosophe trop souvent réduit au nihilisme, à la volonté de puissance et l'image du surhomme. Gilles Deleuze remarque que "la philosophie moderne présente des amalgames, qui témoignent de sa vigueur et de sa vivacité, mais qui comportent aussi des dangers pour l'esprit" et que la force du projet philosophique de Nietzsche dans le "dépassement" de la métaphysique est "de dénoncer toutes les mystifications qui trouvent dans la dialectique un dernier refuge. La philosophie de Nietzsche a une grande portée polémique".

Analyse des ruptures historiographiques qui définissent l'histoire des sciences, considérées ici comme domaines de la connaissance. A partir de la notion d'actes et de seuils épistémologiques définie par G. Bachelard, et de celle de déplacement et de transformation des concepts de G. Canguilhem, le philosophe examine les enchaînements et les hiérarchies qui façonnent l'actualité du savoir.

Dva soubory kubisticko-expresionistických povídek.

První český knižní překlad z díla velmi pozoruhodného francouzského filosofa 20. století náleží k sérii prací, v nichž Bachelard sonduje podstatné zdroje lidské imaginace. V této studii si pro svou "konkrétní estetiku" zvolil intimní plameny svíce a lampy, aby sledoval v linii snění jejichpoezii a dobral se "půvabů duše". Ukazuje na četných literárních obrazech rozpětí duchovního zážitku při splývání imaginace a paměti, které jsou podněcovány důvěrným zářením malého světla a poodkrývají ontologii osamělého bytí.

Výbor z Foucaultových článků a rozhovorů, který dokládá proměny jeho myšlení od 60. let až do jeho smrti. Zahrnuje tedy i rané statě věnované literatuře a těm spisovatelům, kteří inspirovali jeho generaci (Bataille, Blanchot), důkladnou recenzi dvou knih Gillese Deleuze, ale stejně tak i články a rozhovory, v nichž Foucault stručně shrnuje své pojetí politického rozumu, moci a moderní racionality. V posledním rozhovoru se pak dotýká i svého nedokončeného projektu "dějin sexuality".